Search

"Marine Le Pen wants to take control and return the EU at best to some sort of modern version of the former European Economic Community," explains French political scientist Jean-Yves Camus for Seznam Zprávy, referring to the original form of European integration. #MarineLePen #FrancouzskéVolby #Euroskepticismus (translated)

The article reflects on the legacy of Václav Havel in times of uncertainty and conflict, pointing out the identity crisis of the Atlantic community and the polarization of society, and emphasizes his tireless warning against the threats of tyranny and totalitarianism, as well as the need for active defense of freedom and security for future generations. #Havel #demokracie #politika (translated)

ta sedla!👍 🙂 - FB - u Lukáše Valenty: "Kryšpín Rejpal - 35 let ho sleduju. 35 let se mi otevírá kudla v kapse nad jeho zmṛdskoų povahou. Již pomalu nacházím rovnováhu. Usednu a dívám se, jak je čím dál víc senilnější. Obklopený neuvěřitelnými šmejdy, zloději, lháři, morálním i mentálním odpadem. A začíná mě bavit, jak mu začínají klouzat opratě. Jak jeho nenažraný hamounský sociopatický mozek kornatí. Zpomaluje. Tápe. Brzdí. Nechápe. Je konec. Tyhle volby byly poslední, které vyhrál. Komunálky a senátky mu zatnou tipec (Vsadíme se? 🙂). A i kdyby ne, žádný zásadní zisk nezaznamená. Dál bude potřebovat podporu ještě větších šmejdů, než je sám. Nácků, rasistů, kolaborantů, slouhů jiných oligarchů. Už mu docházejí díly. Společenství nevydaných ho vydírá. Je trestně stíhaný. EU stopla dotace. Zvedá se odpor vůči nezřízenému zadlužování. Strnad je stále majetnější, než on. Udržet pozici stojí čím dál víc sil, peněz, intrik, vydírání, zastrašování, šaškování podle not PR týmu... A je z něj pořád jen to, co byl vždy. Krysa. Špinavá, zablešená opovrhovaná krysa. Nikdy si nekoupí čest, morálku, úctu. Mládí. Brzy chcípne. Ubohá uštvaná krysa v noře se zlatým pokladem. Ubitá svým chorým mozkem a touhou být ten největší, nejlepší, nejmocnější, nejbohatší. Miliardář, který nakradl, napodváděl, naloupil, našmelil... Sedral z kůže slušné lidi, konkurenci, budoucí generace, jen pro svůj prospěch. A co za pár let přijde? Obleče rubáš a zjistí, že ten nemá kapsy. Odejde bos, s holou prdelí a o jeho majetek se servou hyeny. Co tenhle hloupý, pologramotný, křivý, ubohý chudák a poloopice měl kdy ze života? Nic. Chcípne nenáviděný." https://t.co/CJxcqe3EkU #politika #volby #společnost

„Zaprvé to bude summit APEC (Asijsko-pacifické hospodářské společenství) v Číně a pak summit G20 ve Spojených státech.“ČlánekSi uvedl, že letos očekává ještě dvě setkání s Trumpem: „Zaprvé to bude summit APEC (Asijsko-pacifické hospodářské společenství) v Číně a pak summit G20 ve Spojených státech.“ #Trump #APEC #G20

Petr Pavel v komentáři k jeho projevu na 81. valném shromáždění OSN ukazuje, jak se vyvinul v respektovaného státníka, který jasně formuloval klíčové globální výzvy, jako je prevencí konfliktů a reforma OSN, přičemž si uvědomuje historický kontext a potřebu modernizace mezinárodního společenství. #PetrPavel #mezinárodnípolitika #bezpečnost

https://t.co/5B9g4MZHoZ -Jako bavím se s lidma, ale že bych chodil po obci, to ne - 320 obyvatel - 60k hrubého je málo božemuj zrušte to, slučte to, tohle je strašnej socik #společenství #sociálníotázky #životvobci

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Po povodni na hranici Číny a Nepálu, která vznikla zřejmě odtržením části ledovce, se Čína potýká s pohřešováním 558 lidí a Nepál hlásí 403 pohřešovaných a 162 mrtvých, zatímco mezinárodní společenství, včetně USA, EU a Indie, slibuje humanitární pomoc postiženým oblastem. #Nepál #povodeň #ledovec

Komplex Wildberries nedaleko Tambova vzplál po útoku ukrajinských dronů, přičemž prezident Ruska Vladimir Putin v roce 2022 prohlásil zahájení války proti Ukrajině za speciální vojenskou operaci, čímž se dostal do konfliktu s mezinárodním společenstvím, které jeho tvrzení o genoicidě odmítlo. #война #Украина #Путин

Izraelský ministr Ben Gvir se na videu pochlubil stavbou šibenice pro Palestince, která má sloužit k popravám odsouzených teroristů, a to v rámci nového zákona o trestu smrti, jenž je kritizován mezinárodním společenstvím a specifikuje, že se týká pouze Palestinců. #Izrael #BenGvir #trestsmrti

V článku se uvádí, že v Demokratické republice Kongo se Ebola šíří bezprecedentní rychlostí, s více než 2000 úmrtími a smrtí každých 30 minut, zatímco lékaři čelí hrozbám v konfliktu zasažené oblasti, což vyžaduje naléhavou pomoc od mezinárodního společenství. #Ebola #DemokratischeRepublikKongo #Gesundheitskrise

Dva dny po silném zemětřesení v Kolumbii, které zabilo přes dvě stě lidí, se podařilo vyprostit živou ženu z trosek zničeného domu, avšak naděje na další přeživší se s každou hodinou snižuje, přičemž mezinárodní společenství již nabízí pomoc v rámci záchranných a obnovovacích operací. #Kolumbie #zemětřesení #přeživší

Článek se zaměřuje na těžkosti, kterým čelí děti vězněných rodičů, jež často zažívají vážné problémy jako násilí, šikanu nebo závislosti, a přesto jim chybí podpora; Mezinárodní vězeňské společenství se snaží tyto děti podporovat prostřednictvím psychologické a materiální pomoci, avšak systémová pomoc zůstává nedostatečná a závisí převážně na neziskových organizacích. #dětivezenýchrodičů #násilívrodině #psychologickápodpora