Search

The latest scout™ wrote that the construction company DRIVESTONE sent the movement of Robert Šlachta three million crowns this year. According to him, its director explained the high donation in the spring by saying that the company had done well in the previous year. Newly available figures, according to the author, showed that DRIVESTONE earned just under two million crowns in 2025, which is a million less than what the movement donated. https://t.co/NwOO5DqjVU #Česko #politika #příběhy (translated)

Tomas Kapler stated in his contribution that the discovery of two fragments of pyrite in a former clay pit near English Barnham, according to him, pushed evidence of fire being used by humans back by 350,000 years. A team from the British Museum, led by Nick Ashton and Rob Davis, found them in reddish clay, even though pyrite was not naturally present in the area, according to Kapler. Archaeologists also discovered charred and heat-cracked hand axes and soil burned at over 700 °C there. It reportedly took scientists four years to eliminate the possibility of a fire caused by lightning. Kapler wrote that research published in December 2025 in the journal Nature described the oldest unequivocal evidence that humans could make fire themselves. According to him, the previous such evidence came from Neanderthal sites in northern France and was 50,000 years old. The find from Barnham, according to Kapler, shows that humans had this ability already 400,000 years ago. Chris Stringer from the Natural History Museum in London speculated that they were early Neanderthals, among other reasons based on finds from Swanscombe and Atapuerca. The contribution also addressed the fact that archaeological finds mainly preserve stone, while wood, leather, and plant fibers deteriorate. Kapler recalled a 35,000-year-old tool made from mammoth ivory from the German cave Hohle Fels, whose holes, according to him, allowed for the production of rope, and a six-millimeter fragment of a cord 50,000 years old found in the French Abri du Maras. Archaeologist Bruce Hardy's estimate that we know less than 10 percent of the ordinary life of prehistoric humans was linked by Kapler to the items that did not survive, such as nets, bags, bowstrings, or footwear. According to his conclusion, the image of the Stone Age captures primarily what has not perished. #Archeologie #DobaKamenná #Historie (translated)

Jan Betlach wrote that the faces of the victims shone on Times Square in New York almost three years after October 7. He noted that they were children, parents, siblings, friends, and loved ones, whose lives and futures, he claimed, were stolen by Palestinian terrorists led by Hamas. He wrote that more than 1,200 people were murdered and 251 were kidnapped. He added that next week marks three years since October 7, and that the memory of the victims should not be limited to anniversaries. https://t.co/bOkiYno6kB #Památka #Nezapomeneme #Životy (translated)

Můžeš mít nejlepší tajné služby na světě, ploty, kamery, drony, strážní psy, ale nakonec tu nejlepší službu v odvrácení největšího teroristického útoku na britské půdě za poslední dekádu odvede... ...farmářka vracející se z pařby 👏 #PříběhyKteréPíšeSámŽivot https://t.co/RViw1a3q7V #TajemstvíŽivota #Terorismus #NečekanéHrdinství

Paní Bartha, omlouváme se. 🙏 Omlouváme se, že chceme řešit bydlení pro lidi a ne protěžovat papaláše a klientelismus, na což jste zvyklá od svého šéfa. Taky se omlouváme, že tady na takové vaše "vylomeniny" budem vždycky upozorňovat a vždycky s nima budeme něco dělat. A vlastně víte co? Zapomeňte na to! Jestli by se měl někdo omlouvat, jste to vy. Tyhle ty vaše alternativní příběhy a překrucování faktů, kterými plevelíte veřejný prostor, jsou skoro taková prasárna, jako to, jak si v ANO všichni hrabete hlavně pod sebe. #bydlení #politika #společnost

Článek se zabývá filmovými premiérami, včetně dokumentu o Báře Basikové, psychologického thrilleru Call, krimi komedií Christopherové, animovaného filmu Kojot vrací úder, dramat Opuštěný a Poeta, a hororovou sérií Resident Evil, které reflektují rozmanité žánry a příběhy. #BáraBasiková #českáhudba #dokumentárnífilm

Článek se zaměřuje na knihu Jana Gradvalla ABBA. Skrytá melancholie, která detailně zkoumá historii skupiny ABBA, její vliv a osobní příběhy členů, přičemž se jí dostává vysokého hodnocení, ale zároveň jsou zmíněny její nedostatky, jako je nedostatek fotografií a inconsistentní překlady názvů. #ABBA #hudba #kniha

Tohle‼️ Občas se příběhy píšou samy. Filipínský šéf obrany @giboteodoro veřejně sepsul Čínu poté, co mu během panelovky podstrčila dopis. Nahlas ho přečetl a vysmál se mu. A kdo seděl vedle něj? Náš ministr Zůna. 😅 Více na @Aktualnecz https://t.co/PcXYXTxP0R Video níže 👇 https://t.co/hKvXYaV97j #Čína #Filipíny #politika

Některý příběhy nemůžou končit dobře. Velkej respekt Michalovi, jak své odcházení zvládá, to dokáže málokdo. Důstojné ukončení. Kéž by to i u nás jednou šlo, bez potřeby hledání pokoutných kliček… Koukněte zatím aspoň na jeho sbírku https://t.co/LboWE53Wd1 Vím že spousta z vás už přispěla, Michal není sám v podobné situaci a vaše fufníky pak můžou ulehčit i těm dalším. #Respekt #Důstojnost #Pomoc

Čtyři čeští středoškoláci přivezli z Itálie jedenáct medailí. Mimo geologickou komunitu o tom skoro nikdo neví. Koncem srpna skončila v Turíně 19. mezinárodní olympiáda věd o Zemi (IESO). Do laboratoří Turínské univerzity a do piemontských geoparků přijelo 166 studentů ze 42 zemí. Česká čtveřice v silné konkurenci posbírala dvě zlata, sedm stříbrných medailí a dva bronzy. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (@muni_cz) to oznámila na sociálních sítích. Jména studentů zatím nezveřejnila a hlavní sdělovací prostředky mlčely. IESO není běžná zeměpisná olympiáda. Je to týdenní prověrka znalostí Země jako jednoho komplexního systému, který zahrnuje horniny, počasí, oceány, ledovce, vesmír i jejich vzájemné souvislosti. Každý stát smí vyslat pouze čtyři středoškoláky a dva mentory. Českou účast dlouhodobě zaštiťuje Ústav geologických věd v Brně a výběr reprezentantů probíhá prostřednictvím národní Geologické olympiády. Osm dní soutěže mělo přesný rytmus. Po slavnostním zahájení zamířili studenti do terénu a následně lanovkou Skyway Monte Bianco k ledovcům pod Mont Blancem. V neděli absolvovali až šestihodinový písemný test z geologie, geofyziky, meteorologie, oceánografie, astronomie a životního prostředí. V pondělí je čekaly čtyři laboratorní úlohy a v úterý obhajoba výzkumného projektu o alpských ledovcích. Jak může jeden tým získat jedenáct medailí? Soutěž totiž probíhá v několika disciplínách současně: hodnotí se individuální test, praktická část, mezinárodní terénní výzkum – v němž je český reprezentant losován do týmu například s Indem a Indonésanem – a týmový výzkumný projekt. Nestačí tedy jen napsat test. Studenti musejí měřit v terénu, zpracovat data a své závěry obhájit v angličtině před odbornou porotou. Práce v terénu nebyla žádný výlet. Mezi oficiální lokality patřily Sacra di San Michele nad údolím Susa, římská zlatá rýžoviště Bessa u Bielly, geopark Valsesia s jedním z nejlepších řezů zemskou kůrou na světě a ledovce pod Mont Blancem. Klášter Sacra di San Michele stojí na skalním ostrohu, kde na povrch vystupují horniny z horního pláště Země. Právě zde se mezinárodní týmy učily číst krajinu v praxi, nikoli jen z učebnic. Loni v čínském Ťi-ningu získalo Česko osm medailí a vedení výpravy to označilo za jeden z nejlepších výsledků v historii. Letos je cenných kovů jedenáct. Od prvního startu v Japonsku v roce 2016 česká stopa na IESO sílí, mimo odbornou veřejnost o tom však téměř nikdo neví. Rozdíl v přístupu ukazuje Indie. Tamní tým vybojoval devět medailí. Dne 4. září studenty osobně přijal ministr pro vědy o Zemi a o jejich úspěchu informovaly deníky The Times of India i The Indian Express. Indonésie zveřejnila jména, školy i podrobnosti o tom, kdo získal zlato v terénním výzkumu. Írán ohlásil vítězství v reportérské soutěži. Česko se muselo spokojit s příspěvkem na fakultním profilu. Dne 1. září zahájil ministr školství Robert Plaga (@RobertPlaga) školní rok na učilišti v Kutné Hoře. Mluvil o řemesle i o tom, že se nechce fotit s prvňáčky. O jedenácti medailích z Turína, jejichž výpravu jeho resort prostřednictvím Masarykovy univerzity hradí, však neřekl nic. Ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (@msmtcr) výsledek nepředalo médiím. Zatímco sportovní medaile z Itálie plnily v únoru hlavní zprávy, tento vědecký úspěch z téže země zcela zapadl. Není to vina čtyř úspěšných studentů, ale dlouhodobý problém našich škol, univerzit i ministrů. Česká věda umí vychovat světovou špičku, ale málokdy dokáže své úspěchy veřejně prezentovat. Dokud si takový úspěch nevydobude tiskovou konferenci, zůstane zavřený ve fakultním zpravodaji. A my se pak divíme, že o české geologii mimo obor nikdo neslyšel. P. S.: Příběhy o mimořádných úspěších českých studentů by měly rezonovat daleko za hranicemi sociálních sítí jedné fakulty. Lajk, komentář, sdílení i sledování pomohou dostat tento příběh k dalším čtenářům. Víte někdo další detaily? Znáte jména této úspěšné čtveřice? Napište je do komentářů. Pomozte dostat do médií celý příběh. #ČeskáVěda #Geologie #IESO

Mám takovou superschopnost: jsem schopná zabloudit i na tý nejjednodušší trase. Občas jdu opačným směrem, umím jít i podle mapy v mobilu, kterej mám vzhůru nohama, a když se dostanu do tempa, začnou se mi v hlavě objevovat příběhy a zapomínám koukat, kudy jdu. Dnes mě čekal poslední přechod hor a to natěžko; teda mám tu batoh max 9 kilo, ale na ty mý záda to je až až a nechceš jít víc než těch 17 km, akorát že jdeš. Poprvý jsem sešla z cesty hned na začátku: prostě jsem minula odbočku a rázovala si to po široký cestě. Zjistila jsem to asi po kilometru, ale podle mapy se měly obě cesty spojit, tak jsem to neřešila. Jako spojily by se: kdyby se tam najednou neobjevil železnej plot, kterej nešlo přelízt. Ale vedle tekl z kopce potok a u něj náznak cestičky: to půjde. Jakoby šlo, jen mě trochu rozhodily náhle se objevivší krávy, který šly potokem přímo proti mně. Takhle: já se krav nebojím, ale jednak koukaly dost výhružně a jednak, jak blbě vidím, jsem si nebyla jistá, že maj všechny vemeno. Taky že neměly, zblízka bylo zřejmý, že to jedno není dojnice, nicméně podle velikosti jsem usoudila, že je to vůl a v klidu ho obešla. Chvíli jsem se prodírala popadanejma stromama a klaplo to! Byla jsem zpět na trase, což mi ovšem vydrželo pouhej kilometr; směr jsem držela, ale zas o dvě vrstevnice vejš. To už umím, dolu to šlo BUKOVÝM! lesem snadno a tam jsem se rozhodla, že už budu fakt dávat pozor. Jenže jsem začala myslet na práci a na to, jak sehnat peníze, abych si mohla dělat už je to, co chci, a ne to, co musím, cesta vedla z kopce, tak jsem do toho šlápla… long story short: šla jsem úplně opačným směrem někam k silnici v údolí. Tohle už trochu bolelo, musela jsem ten kopec vyšlapat zpátky a nebylo to kousek. Nezbylo nic jinýho, než jit s mobilem v ruce a každou chvíli kontrolovat, jestli jsem na trase, bylo to otravný, ale až na jeden zádrhel, za kterej mohla GPS, která se v sedle zasekla a já tam pobíhala jak Forest Gump po lese, než jsem zjistila, kde jsem a kam jdu, to už pokračovalo bez problémů. Pokud teda nepočítám závěrečnej sestup do vesnice o vejškovej kilák níž: odhadem tak pět kilometrů vedla cesta takovým tím volně napadaným kamením a štěrkem: klouzalo to jak kdybych šla po slupkách od banánů, asi tak desetkrát jsem uklouzla tak, že jsem skončila na zadku, naštěstí jsem s tím počítala, umím padat a dost to odpružil batoh. Za každou zatáčkou jsem doufala, že už tam bude konečně normální terén a za každou zatáčkou znovu a znovu zažívala zoufalost, protože ty šutry byly never ending story. Nakonec jsem to po dvou nekonečnejch hodinách doklouzala dolů živá a zdravá, bohužel totéž nemůžu říct o těch milovanejch barefootech. Btw batoh bylo vlastně to poslední, co mi dnes vadilo. Zajímavý na tom všem je, že ty nohy, co mě už měsíc brněly a cestou s batohem na nádraží před odletem se to zhoršilo tak, že jsem zvažovala to odpískat, přestaly brnět hned v Tiraně na letišti. S tím dejchanim to trvalo dýl, první tři dny jsem furt nemohla pořádně dodechnout, dnes jsem si na to ani nevzpomněla. Jen je teda na hovno, že zejtra letím domů. Takže jestli jste to dočetli až sem, tak na mě valte důvody, proč se vracet. Kočku a dceru ani nezkoušejte: kočka je happy u spolubydly a dcera u svýho chlapce. #cestování #příroda #dobrodružství