Search

The last scout™ wrote that the matter would be repeated and expressed hope that it would be successful the second time. He stated that the spokesperson of Hnutí Duha, Eva Pernicová, described the wording and form of Turka's apology as not corresponding to what the court had ordered him, and announced that Hnutí Duha was filing a proposal for enforcement. https://t.co/i8eiaJ4B2o #právo #justice #HnutíDuha (translated)

ČT24 reported that the Hnutí DUHA planned to file a proposal for enforcement of a court order due to the apology of MP Filip Turek (for Motorists), which he published on Facebook. According to the organization's spokesperson, Turek did not fulfill the obligation imposed by the court. #HnutíDUHA #exekuce #právo (translated)

The last scout™ stated that Hnutí Duha was entertained by Filip Turk's evening performance, especially his threat to stop large subsidies that, according to the movement, do not exist. According to the post, Hnutí Duha also did not consider Turk's post on Facebook as a proper fulfillment of the obligation to publish an apology in accordance with the court's verdict. If Turk does not publish an apology, the movement, according to the author, was considering enforcing it through further legal action. #HnutíDuha #FilipTurek #právo (translated)

An 86-year-old senior who claims that she has never signed any contract with the energy supplier is facing claims for alleged debts totaling up to 15,000 crowns from lawyer Jan Pavelka, while her family believes she is the target of fraudulent practices by energy companies. #energošmejdi #dlužníci #právnípomoc (translated)

Interim stated that Andrej Babiš and Alena Schillerová will not escape responsibility for the intervention against the company FAU. If the appellate court confirms the verdict, according to the author, they will share liability for its illegal destruction as well as for the enforcement of compensation in the announced amount of 1.2 billion crowns. https://t.co/pI8CWRmZ1r #Babiš #Schillerová #FAU (translated)

Agrofert received billions in subsidies during the conflict of interest of Andrej Babiš. Up to 7 billion crowns are at stake. And time is running out. The deadline for recovering some subsidies ends in 2027. What is the Ministry of Agriculture and the State Agricultural Intervention Fund doing? NOTHING! If the state does not act, it may permanently lose the opportunity to recover the money. https://t.co/qHIwb5LUOu #dotace #Babiš #zemědělství #CZ (translated)

Soudy včetně ústavního řekly, že Andrej Babiš byl v minulém období jako premiér ve střetu zájmů, Piráti teď spočítali, že neoprávněně vyplacené dotace Agrofertu dosáhly přes šest miliard. Ministr zemědělství to ale nechává plavat a lhůta pro jejich vymáhání se blíží ke konci. #politika #Babiš #Agrofert #CZ

The deadline for recovering billions expires in 2027. What are the Ministry of Agriculture and the State Agricultural Intervention Fund doing? NOTHING! ...how come Šebestyán and the officials are not being investigated, @NSZ_info, @PolicieCZ, and it's not a topic for @verejnopravne_? https://t.co/AGG5Df3L56 #korupce #MZem #SZIF (translated)

The new Hungarian office for the enforcement and protection of public property has initiated investigations into four corruption cases involving the former governments of Prime Minister Viktor Orbán, including the trafficking of work permits and bribing politicians in public contracts. #korupce #Orbán #Maďarsko (translated)

Agrofert čerpal miliardy na dotacích v době střetu zájmů Andreje Babiše. Ve hře je až 7 miliard korun. A čas běží. Lhůta pro zpětné vymáhání u některých dotací končí v roce 2027. Co dělá MZe a SZIF? NIC! Pokud stát nebude jednat, může o možnost peníze vymáhat definitivně přijít. #Agrofert #Babiš #dotace #CZ

Manželé, uprchlíci z Ukrajiny, čelili nelegálnímu pracovního vykořisťování v obřím skladu společnosti Košík.cz, kde kvůli špatným pracovním podmínkám a brutálnímu tlaku na výkon byli okamžitě propuštěni a nyní se snaží bránit proti neetickým praktikám a vymáhání náhrady škody ve výši 25 tisíc korun. #práce #vykořisťování #nelegálnípráce

Toto je neuvěřitelné! Ministr zadá zpracování analýzy a dopředu určí její výsledek. Ten přitom může ve výsledku poškodit pozici ministerstva i státu při vymáhání neoprávněně vyplacených dotací podnikům, které ještě před rokem sám ministr zastupoval. Prostě tomu čouhá sláma z bot. https://t.co/DtovJe3b7k #korupce #politika #dotace #CZ

Kancelář exministra spravedlnosti Pavla Němce patřila k hlavním dodavatelům právních služeb Pojišťovny VZP. Lidé z jejího vedení získali od Němce šifrované telefony, někdejší politik se také zasazoval o zachování monopolu PVZP v pojištění pro cizince. Výstupy z forenzního auditu popisují ztrátové vymáhání pohledávek Němcovou kanceláří i obchodní vazbu jejího společníka na partnerku někdejšího šéfa VZP Kabátka. https://t.co/o4jtGZYzXf #justicie #právo #politika

Kancléř Merz označil remigraci za „etnickou čistku“. Nesouhlasím. Pokud někdo nemá právo v Evropě zůstat, musí se vrátit tam, odkud přišel. Stejně tak má stát právo vyhostit cizince, kteří se staví proti našim pravidlům a kultuře. To není žádná „etnická čistka“, ale normální vymáhání práva a základní povinnost státu chránit bezpečnost svých občanů. Pojmy mají svůj význam. A srovnávat navracení těchto lidí s etnickými čistkami je nejen přehnané, nejen že jde o další strkání hlavy do písku před problémy, ale především to nebezpečně zlehčuje skutečné etnické čistky. #imigrace #právo #bezpečnost

💬„Nepotrestaná korupce samozřejmě motivuje potenciální pachatele k podobnému jednání, na druhou stranu, každý neprávem odsouzený člověk představuje zásadní selhání justičního systému. Vymáhání práva navíc bohužel vlaje v závěsu pachatelů, kteří jsou zpravidla o něco napřed.“ #korupce #justice #vymáhánípráva #CZ

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie