Search

Paula stated that the press conference took place before everyone from Brno agreed on cooperation without the ANO movement. She added that, apart from the conclusion, she did not consider what Alena Schillerová said important, but she was amused by the comments in the chat under the live broadcast. She also conveyed to Schillerová that it was deserved, as her arrogance was excessive. #fuckano #Brno #spolupráce #humor (translated)

Kožený Jiří wrote that Jura Petráš, whom he connected with the group of "Czechoslovaks" rejecting the legal order of the Czech Republic, was hit in the face. According to him, he lost his house due to an unpaid mortgage and refused to accept official letters while filming himself. According to Kožený, the new owner bought the house along with its contents, and the company was clearing it out. Petráš allegedly stormed in, labeled the workers as thieves, and was escorted out. #ČeskáRepublika #práva #životnístyl (translated)

Jan Betlach stated that Naama Abu Rashid was, in his opinion, the youngest known victim of the massacre on October 7th and lived for 14 hours. Her mother, Sudjúd, an Israeli Bedouin in her ninth month of pregnancy, according to his post, was traveling with her husband in labor pains to Soroka Hospital in Beersheba when their car was fired upon by Palestinian terrorists at the Magen intersection. Sudjúd was hit in the stomach, and the child was injured even before birth. According to Betlach, doctors tried to save both the mother and the child; Naama was born alive but died after 14 hours. Betlach claimed that the attackers did not care that the family was Arab and Muslim, nor that Naama was a newborn. He urged people to remember her name when commemorating the victims of October 7th. He marked the post as another part of a series about the actions of Palestinian terrorists. #Paměť (translated)

A fable about a dog and hay The dog climbed into the manger, full of fresh hay, and fell asleep there. After a while, tired and hungry oxen came to the barn, wanting to feed themselves after a long day of work. As they approached the manger, the dog jumped up, started barking furiously and snapping its teeth to drive them away. One of the oxen looked at him sadly and said: "What a selfish animal! You can't eat the hay yourself, and you won't let us, who are hungry and depend on it, near it." a classic Aesop's fable Any similarity to Tina, Tereza, Nataša, Vladimir, and Asta is purely coincidental. #bazen #pametnezgodbe #učnezgodbe (translated)

Am 3. Oktober heulen in Österreich von 12.00 bis 13.00 Uhr die Sirenen zum jährlichen Zivilschutz-Probealarm, bei dem auch die neue Zivilschutz-App ZIVA vorgestellt wird, die den Bürgern Unterstützung in Form von Informationen, Vorsorge und Warnungen bietet. #Zivilschutz #Probealarm #Österreich

Nacistička podmornica U-864 iz Drugog svjetskog rata, koja se nalazi 149 metara ispod površine mora, curi 67 tona tekuće žive, zbog čega norveške vlasti razmatraju njezino uklanjanje kako bi zaštitile morski život i lokalnu ribarsku industriju, ali se suočavaju s rizikom od potencijalne detonacije još aktivnih torpeda na brodu. #podmornica #norveška #živa

Slovenska vlada je predlagala spremembe zakona o zaščiti živali, ki omogočajo kastracijo pujskov brez anestezije ter podaljšujejo uporabo baterijske reje kokoši v kletkah do leta 2035, kar je sprožilo proteste javnosti in dvome o strokovni utemeljenosti teh sprememb. #zaščitazivali #kastracijapujskov #baterijskereja

Pa ga imamo. Ob 3.22 je na svet pokukal naš korenjak Franc Adolf. Velik je 53 cm in tehta 3,6 kg. Mami se počuti odlično. Porod je bil lep in kratek. Mladenič je zelo krepak in živahen. Hvala vam za vse za vaše molitve in jih bomo zelo veseli še naprej. 🙏🏻💪🏻✝️❤️ https://t.co/2Fc0bfTWwo #porod #novorojenček #veselje

Nur ein Drittel der Bevölkerung fühlt sich gut auf Naturkatastrophen vorbereitet, weshalb der Zivilschutzverband die App Ziva entwickeln will, um die Menschen im Hinblick auf mögliche zukünftige extreme Niederschläge zu informieren und vorzubereiten. #Krisenvorsorge #Naturkatastrophen #Zivilschutz

‘Rekli su da je operacija prezahtjevna i da bi mogla izgubiti nogu, a zbog njezine dobi nisu sigurni bi li uopće preživjela. Tvrde da bi imala bolju kvalitetu života bez operacije, ali po meni to nije istina. Stalno smo po bolnicama, svaki drugi tjedan. Ovo je mučenje, živa noćna mora. Više ne znam što da radim’

Mám takovou superschopnost: jsem schopná zabloudit i na tý nejjednodušší trase. Občas jdu opačným směrem, umím jít i podle mapy v mobilu, kterej mám vzhůru nohama, a když se dostanu do tempa, začnou se mi v hlavě objevovat příběhy a zapomínám koukat, kudy jdu. Dnes mě čekal poslední přechod hor a to natěžko; teda mám tu batoh max 9 kilo, ale na ty mý záda to je až až a nechceš jít víc než těch 17 km, akorát že jdeš. Poprvý jsem sešla z cesty hned na začátku: prostě jsem minula odbočku a rázovala si to po široký cestě. Zjistila jsem to asi po kilometru, ale podle mapy se měly obě cesty spojit, tak jsem to neřešila. Jako spojily by se: kdyby se tam najednou neobjevil železnej plot, kterej nešlo přelízt. Ale vedle tekl z kopce potok a u něj náznak cestičky: to půjde. Jakoby šlo, jen mě trochu rozhodily náhle se objevivší krávy, který šly potokem přímo proti mně. Takhle: já se krav nebojím, ale jednak koukaly dost výhružně a jednak, jak blbě vidím, jsem si nebyla jistá, že maj všechny vemeno. Taky že neměly, zblízka bylo zřejmý, že to jedno není dojnice, nicméně podle velikosti jsem usoudila, že je to vůl a v klidu ho obešla. Chvíli jsem se prodírala popadanejma stromama a klaplo to! Byla jsem zpět na trase, což mi ovšem vydrželo pouhej kilometr; směr jsem držela, ale zas o dvě vrstevnice vejš. To už umím, dolu to šlo BUKOVÝM! lesem snadno a tam jsem se rozhodla, že už budu fakt dávat pozor. Jenže jsem začala myslet na práci a na to, jak sehnat peníze, abych si mohla dělat už je to, co chci, a ne to, co musím, cesta vedla z kopce, tak jsem do toho šlápla… long story short: šla jsem úplně opačným směrem někam k silnici v údolí. Tohle už trochu bolelo, musela jsem ten kopec vyšlapat zpátky a nebylo to kousek. Nezbylo nic jinýho, než jit s mobilem v ruce a každou chvíli kontrolovat, jestli jsem na trase, bylo to otravný, ale až na jeden zádrhel, za kterej mohla GPS, která se v sedle zasekla a já tam pobíhala jak Forest Gump po lese, než jsem zjistila, kde jsem a kam jdu, to už pokračovalo bez problémů. Pokud teda nepočítám závěrečnej sestup do vesnice o vejškovej kilák níž: odhadem tak pět kilometrů vedla cesta takovým tím volně napadaným kamením a štěrkem: klouzalo to jak kdybych šla po slupkách od banánů, asi tak desetkrát jsem uklouzla tak, že jsem skončila na zadku, naštěstí jsem s tím počítala, umím padat a dost to odpružil batoh. Za každou zatáčkou jsem doufala, že už tam bude konečně normální terén a za každou zatáčkou znovu a znovu zažívala zoufalost, protože ty šutry byly never ending story. Nakonec jsem to po dvou nekonečnejch hodinách doklouzala dolů živá a zdravá, bohužel totéž nemůžu říct o těch milovanejch barefootech. Btw batoh bylo vlastně to poslední, co mi dnes vadilo. Zajímavý na tom všem je, že ty nohy, co mě už měsíc brněly a cestou s batohem na nádraží před odletem se to zhoršilo tak, že jsem zvažovala to odpískat, přestaly brnět hned v Tiraně na letišti. S tím dejchanim to trvalo dýl, první tři dny jsem furt nemohla pořádně dodechnout, dnes jsem si na to ani nevzpomněla. Jen je teda na hovno, že zejtra letím domů. Takže jestli jste to dočetli až sem, tak na mě valte důvody, proč se vracet. Kočku a dceru ani nezkoušejte: kočka je happy u spolubydly a dcera u svýho chlapce. #cestování #příroda #dobrodružství