Search

Zdeněk Šarapatka thanked his supporters and stated that their support helped him get back on his feet after the results of the Senate elections. According to him, the campaign in Prague 5 and 13 was not a fair competition about topics, but a contest over billboards. He claimed that one of the candidates was running a concurrent campaign for the Senate and the Prague City Hall, transferring funds between them, including money from a company building houses. According to Šarapatka, the state supervision office did not respond to the violations of the rules. The candidate, he claimed, received 14,606 votes out of a total of 45,782. Šarapatka also criticized the ODS, which, according to him, despite an agreement with his TOP 09, fielded its own candidate, thereby reducing the chances of defeating Václav Láska. He stated that their candidate hardly presented political positions during public appearances and instead relied on a romanticized story about the students' relationship with the school principal. He added that the students of the candidate's school, according to Šarapatka, got involved in the campaign, even though the principal was balancing on the edge of the education law. The candidate received 12,162 votes out of 45,782. As an earlier example of the split with ODS, Šarapatka mentioned its member Benda, who, according to him, appointed Matocha and Xaver Veselý to the Czech Television Council. He claimed that part of ODS contributed to his failure in the election despite the party agreements at that time. He also recalled that six years ago, at ODS's request, he supported its candidate in the second round of the Senate elections in Mělník, whom he claimed he had not seen publicly appear in the Senate since then. Šarapatka stated that he would not make the same mistake again. According to him, the result meant that there would be no amendment to the lustration law nor security clearances for government members and their deputies, and that there would be no qualified fight for a free Czech Radio and Czech Television. At the same time, he urged his supporters to keep going. #politika #volby #Senát (translated)

Sander Sassen reflected on the legacy of October 7. He wrote that three years earlier he had watched livestreams filled with rage and disgust in which, according to him, Palestinians were killing Jewish civilians while the Palestinian population celebrated the murders. Sassen stated that he commemorated the victims and argued that Israel was still being attacked from all sides and that Jews worldwide had to fear for their lives. According to him, October 7 had shown that civilization was an illusion for many and that antisemitism had returned in 2026. He said that his support for Israel and the Jewish people remained unwavering and called for speaking out against antisemitism, which, according to him, had also reached institutions, governments, politicians, and policymakers. Sassen referred to antisemitism as a "canary in the coal mine" and a measure of the tolerance and freedom of a society. In the Netherlands, he claimed that things had been declining over the past three years: propaganda was dominant, antisemitism had once again become socially acceptable, dialogue was often made impossible, and ideology drove many Dutch people. He wrote that the Netherlands had completely ignored the warning of the "deceased" canary. #antisemitisme #Israël #solidariteit (translated)

Doctors in Brno have successfully used a graft from a deceased donor for the first time in the Czech Republic to repair damaged cartilage in a patient's knee, thereby introducing a new method with high effectiveness in the treatment of osteoarthritis. #chirurgie #náhradachrupavky #zdraví (translated)

The author of the post wrote that a reduction of 37,000 employees in the public sector in just two years, if proven not to be fake news, would mean "a shot in both knees" and, in his opinion, would cause a justified revolt and a fall of the government before the first anniversary. https://t.co/yLKVToHBAS #Zaposlenost #LažneNovice #Gospodarstvo #SI (translated)

Možná se budete smát,ale ptala jsem se Groku,zda si mám koupit měkčí matraci,aby mě v noci,když ležím na pravém boku,nebolela pravá kyčel. Prý mám zkusit nedávat nohy večer u TV natažené přes sebe, ale mít je vedle sebe a podložit něčím, aby byla kolena výš než kyčle. POMOHLO😲 #spánek #matrace #zdraví

Kolen eruit. Mazout erin. Gas was de toekomst. Kernenergie erin. Kernenergie eruit. Mazout eruit. Nu gas eruit en alles elektrisch. Blijkbaar gaat men ervan uit dat miljoenen mensen bij iedere nieuwe energiebocht hun huis wel opnieuw aanpassen en de portefeuille nog eens opentrekken. Alsof een bevolking aan een koordje hangt en vanzelf meedraait zodra het beleid weer van gedacht verandert. Alleen heeft men één detail gemist: het geld is op. En zonder geld valt er weinig aan dat koordje te trekken. #Energie #Duurzaamheid #Klimaat

Tomáš Vlček. Chtěl bych tímhle postem dát Tomášovi poklonu a respekt. Za poslední dobu toho prožil až dost. Koleno, šílená nemoc, červená v derby, pár chyb, kolísavá forma. Do toho o něm všichni mluvili jako o představiteli nové Slavie, budoucím kapitánovi. Navíc mu každý půlrok přijde nová obrovská konkurence. Na jednoho kluka až dost velká nálož. Ale on to nikdy nevzdal. Vždycky makal a poslední zápasy ukazuje, jak mimořádný to je člověk a fotbalista. Včera byl monstrózní a famózní. Jako skála. Je na něj vždycky spoleh. Dáš ho na kraj, doprostřed a on to vždycky zvládne. Jen tak dál, Tomáši. Děláš mi radost #fotbal #Slavia #sport

In Nederland sluiten we kolencentrales om “het klimaat te redden”, waarna we met belastinggeld complete bossen aan de andere kant van de wereld laten kappen, het hout duizenden kilometers vervoeren en hier in biomassacentrales opstoken. Op papier heet dat vervolgens duurzaam en CO₂-neutraal. De jungle verdwijnt, de schoorstenen roken en de belastingbetaler financiert het hele circus. Dit is geen groen beleid, maar gesubsidieerde ontbossing met een duurzaamheidssticker erop. #klimaat #duurzaamheid #ontbossing

Spoštovana gospa G., če bi minister prvošolcem delil program SDS, NSi, Levice ali Gibanja Svoboda, bi lahko upravičeno govorili o politični indoktrinaciji. Toda otroci so dobili Ustavo Republike Slovenije – dokument, ki ne pripada nobeni stranki in ki omejuje prav vsako oblast, tudi tisto, ki ga je razdelila. Trditev, da je že »oblikovanje vrednot« v šoli nekaj sumljivega, je precej nenavadna. Ali šola res ne sme spodbujati spoštovanja, odgovornosti, sodelovanja, enakosti pred zakonom in človekovih pravic? Tudi to so vrednote. Ideološko nevtralna šola ne pomeni šole brez vrednot, ampak šolo, ki otrokom ne vsiljuje strankarskih in svetovnonazorskih prepričanj. Ustava ni strankarski manifest, temveč skupni pravni okvir demokratične države. Da prvošolci ustave še ne znajo prebrati in razumeti, je seveda res. Toda nihče ni trdil, da morajo šestletniki prvi večer analizirati ustavno ureditev in napisati pravno mnenje. Darilo je simbolno. Tudi knjigo lahko podarimo otroku, preden jo je sposoben samostojno prebrati. Z njim raste in ga lahko pozneje vzame v roke. Poleg tega ustava pride v njegov dom, kjer lahko postane povod za pogovor s starši. Prav tako je zgrešena dilema, ali naj država otrokom podari ustavo ali jih nauči brati. Država mora storiti oboje. Zaradi nekaj knjižic ne bo zaposlen niti en učitelj manj, kakor zaradi slovenske zastavice ne bo nihče slabše obvladal matematike. Tudi sodelovanje Ministrstva za obrambo še ne spremeni slovenske zastave v vojaški simbol. Zastava pripada vsem državljanom, ne vojski, vladi ali politični desnici. Če smo prišli tako daleč, da sta ustava in državna zastava že sumljivi znamenji nacionalizma, potem se ni v koleno ustrelil minister. Ustrelila se je kritika, ki v vsakem izrazu pripadnosti Sloveniji išče nevarno ideologijo. https://t.co/YCyXVkAYL5 In še nekaj: če sedanja oblast res ne spoštuje ustave, kakor ji očitate, je toliko bolj koristno, da jo imajo mladi v rokah. Tako bodo nekoč lahko sami presojali, katera oblast jo spoštuje in katera ne. Oblast, ki bi hotela vzgajati slepe podložnike, bi ustavo pred državljani prej skrivala, kakor jim jo podarjala. Toliko v vednost.🥰 #Ustava #Izobraževanje #Demokracija

Žhářský útok v Mnichově. Hořela technologická a obranná firma. Náhoda? Fakt NE! Bude toho přibývat a někdy za tím bude Rusko přímo, jindy nepřímo. Jak dlouho ještě budeme pomáhat tak, aby to náhodou nenaštvalo zločince v Kremlu. Čím dřív budou ti teroristi na kolenou, tím lépe. #Mnichov #Žhářství #Rusko #CZ #RU #de

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Het is maatschappelijk onverantwoord de NL kolencentrales te sluiten zls (1) TenneT rapporteert dat de leveringszekerheid van NL stroom na sluiting te wensen over laat en (2) NL/EU haar aardgasvoorziening niet op orde hebben. Eens? #grafiekvandedag Zou kabinet actie aankondigen? https://t.co/dh2x5TphQW #energie #klimaat #duurzaamheid

De Duitse politie heeft bij een hoogspanningsstation in Brandenburg meerdere zelfgemaakte explosieven gevonden, mogelijk bedoeld om een grote stroomstoring bij een kolencentrale te veroorzaken, wat door lokale autoriteiten als een aanslag op kritieke infrastructuur wordt gezien. #DuitseInfrastructuur #Sabotage #Explosieven

Bij een transformatorstation in Turnow-Preilack, nabij de kolencentrale Jänschwalde in Duitsland, zijn dinsdagmiddag meerdere explosieven ontdekt, wat door de minister-president van Brandenburg wordt gekarakteriseerd als een 'poging tot aanslag' met als mogelijke doel het veroorzaken van een grootschalige stroomstoring. #explosieven #Duitsland #energiecentrale