Search

The newspaper P – Paukner Media claimed that the Kolín company Draslovka continued to operate in the Russian market despite a statement from March 2022 about halting supplies to Russia. It identified Jan Dobrovský as a co-owner, describing him as a significant supporter of the STAN movement and other politicians. The author stated that according to a study by the Russian institute Агентство Плодородия, Draslovka's exports to Russia increased from 300 tons of pesticides worth $500,000 in 2021 to 1,000 tons for $1.9 million in 2022. Records from the customs database Volza reportedly also captured shipments of the product Retacel 750 in 2022, including three shipments of 21,396 units, valued at $49,817.25, $49,414.29, and $49,168.93. The post further claimed that Draslovka made additional supplies in 2023 and obtained an extension of its license to sell pesticides in Russia until 2034 in 2024. According to the author, the company collaborated with Russian authorities during the licensing process, and its products were sold to both farmers and retail in Russia. The newspaper P – Paukner Media also stated that the owners of Draslovka and Dobrovský supported political entities and personalities that, according to him, acted against Russia. It attributed a donation of over 300,000 crowns to Dobrovský for Petr Pavel and noted that the group BPD Partners was the largest patron of STAN. In 2025, Dobrovský was reported to contribute 1.7 million crowns to the movement from his own funds. The author also mentioned support for the coalition SPOLU, Danuše Nerudová, and Jan Farský. The post criticized the contradiction between the declared termination of operations in Russia and the described supplies and licensing process. It noted that neither the group BPD Partners nor Draslovka responded to its inquiries about business in Russia. It also asked whether STAN or the coalition SPOLU would take a stance on their supporter’s business activities. #RuskáFederace #Politika #STAN (translated)

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Ale co je super, tak jsem se snad po 3 tydnech víceméně vyspal jak v noci, tak přes den. Tělo asi konecne najelo ty vsechny léky. Držte mi palce, aby to bylo lepší a lepší. A v pondeli si ještě pokecáme o nasi nadaci. Budeme mit naprosto úžasný kalendář 2027🍀❤️Děkuji za Vás ❤️ #zdraví #podpora #nadace

Učím housle a seznamuji děti s hudbou. Mám ve třídě ještě dvě volná místa. Kde? Děčín. Nemáte housle? Nevadí, seženu. Nevadí ani to, pokud nemáte peníze na školné. V takovém případě ho může zaplatit nadace. Na děti neřvu a prý jsem nejhodnější učitel. 🙂 Pokud by měl někdo zájem, bližší informace na emailu: [email protected] 🎶❤️ #housle #hudba #vzdělání

Cestovatelská zpráva měsíce – Wizz Air spouští od prosince přímou linku Praha–Sarajevo, navíc za velmi dobrý peníz (od 1443,- zpátečka). Sarajevo jsem „objevil" teprve před dvěma roky, považuju to za jedno z nejzajímavějších měst v Evropě, velmi zvláštní atmosféra, křižovatka křesťanství a islámu, fantastický jídlo (burky plněné vším možný, čevapy, jehněčí, dezerty, bosenská káva, čajovny,...), parádní výlety do okolních kopců (na obě strany z údolí), všudypřítomná stopa českého architekta Karla Paříka (tam mu říkali Karlo Paržik), stejně tak symbol zimních olympijských her z roku 1984 – Vučko, pro většinu obyvatel města doposud ohromná věc. Mimochodem, když je sníh, dá se v Sarajevu i lyžovat, není to nejlepší lyžování na světě, ale jako zajímavost dobrý. Jel jsem tam původně na 3 noci, nakonec jsem dvakrát prodlužoval pobyt dohromady na celý týden. V momentě odjezdu, když jsem z apartmánu odnášel zavazadla do auta, mě zastavil starší pán a ptal se slušnou češtinou, jestli jsem z Prahy (viděl zaparkovanou karizónu s pražskou RZ), říkal jsem, že ne, ale Čech jsem. Pozval mě k nim domů na kafe, skvělý pokec, mimo jiné pán říkal, že je křesťan, manželka muslimka, žádné šátky, zahalování, nic. Ten původní bosenský islám je úplně jiná story než fanatici z Blízkého východu, říkalo mi to tam více bosenských muslimů, bohužel různé saúdské nadace otevírály a financovaly v Bosně mešity, nadace a různé neformální náboženské komunity, kde tlačí ten radikálnější islám (salafismus/wahhábismus), přitahuje to chudé místní kluky, pro které to může být slušná možnost „kariéry". I lokální muslimové cítí, že to není dobrý. Pán říkal, že v ČR 30 let žili, odvezli tam tehdy malého syna zraněného od granátu, v ČR ho zachránili, dnes je to zdravý dospělý chlap, pracuje prý na vyšší pozici ve Škoda Auto, třeba ho někdo znáte, k ČR měli hrozně pozitivní sentiment, fakt milé a zajímavé setkání. Rozhodně doporučuju, zvlášť kvůli té jinak komplikované dopravě – buď peklo po vlastní ose, nebo letecky s přestupem, ale za draho + časově delší :) Více info zde: https://t.co/v3ZO9sFRCz #Cestování #Sarajevo #WizzAir

Hana Dvořáková, vědkyně z týmu profesora Holého, vzpomíná na svůj životní obrat, kdy jí po objevu léků na HIV začaly přicházet obrovské částky peněz, které se rozhodla vrátit zpět vědě prostřednictvím Nadace Experientia, aby podpořila další generaci mladých vědců. #HIV #věda #filantropie #dobrezpravy

Cena Václava Havla za lidská práva bude letos organizována Nadací Vize 97 a Nadací Charty 77, zatímco Knihovna Václava Havla již nebude spoluorganizátorem, neboť se rozhodla nevyužívat jméno exprezidenta, a přípravy na udělení ceny probíhají dál s garantem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. #CenaVáclavaHavla #lidskápráva #NadaceVIZE97

Martin Ondráček, spoluzakladatel iniciativy „Dárek pro Putina“, reagoval na obvinění od anonymního účtu, že nadace nedodala Ukrajině slíbený vrtulník, a objasnil, že místo původního stroje byl koupen alternativní vrtulník UH-60A Black Hawk, který nyní využívá ukrajinská vojenská rozvědka, přičemž se chystají podniknout právní kroky proti autorovi pomluvy. #DárekProPutina #Ukrajina #Vrtulník

@mirka_simkova přiznám se, že takovou reakci jsem (ne)čekal. Vyhrožovat trestním oznámením lidem, kteří jen vznáší relevantní pochybnosti a dotazy, místo snahy vysvětlit všechna slepá místa, mi opravdu jako šťastné mediální vyjádření na sociální sítě nepřipadá. Možná vám to z vašeho pohledu tak nepřipadá, ale těch nejasností, nepřesnosti, zavádějících informací a podezřelých úkonů, je na straně vaší nadace a vás osobně opravdu hodně. Já pořád doufám, že to je všechno způsobeno pouze nezkušeností a naivitou, nikoliv, že by to byl záměr od začátku. Zdejší komunita je na podobné situace velmi háklivá, a upřímně pokud chcete získat potřebné finanční prostředky, musíte být víc transparentní než transparentní. Podobné sbírky jsou totiž založeny na maximální důvěře, a tu jste v očích mnoha lidí zde, bohužel i včetně mě, i tímto vyjádřením, totálně ztratila. Osobně bych si moc přál, aby podobný projekt vznikl a existoval, ale tím vaším si rozhodně jistý nejsem. I proto vás vyzývám, vyjádřete se k situaci ohledně první sbírky na vozík a hlavně na výtah – plošinu, a vysvětlete jakým způsobem aktuálně nadace funguje a proč z transparentního účtu čerpá prostředky způsobem, který čerpá, jak je to s uzavřenou nájemní smlouvou , jak plánujete zajistit peníze na rekonstrukci a . Udělejte to nyní, protože než bude nějaká výroční zpráva bude i pro vás pozdě. Komunikujte, je to součást vaší práce, je to i vaše povinnost vůči lidem, kteří přispěli. Nyní máte jedinečnou možnost všem, kteří pochybuji, kteří vás údajně pomlouvají, ukázat že se mýlí. Využijte ji. #transparentnost #komunikace #důvěra

Deník N lže. Lidé mají rádi pohádky. Sponzoři Petra Pavla vědí, co prezident udělá o dva roky dříve, než to ví sám prezident. Když médium lže samo o sobě, navíc zcela vědomě, lze mu věřit nezávislost a "hodnoty"? V minulém článku jsem uvedl rozpor mezi příběhem o Deníku N a realitou. Dnes půjdu více do detailu a s chirurgickou přesností vyvrátím nezvratitelnými důkazy lži, které tvoří mlhu kolem Deníku N. Médium tím zastírá důvod svého založení, zastírá své politické preference a prezentuje falešnou iluzi o "nezávislosti". Deník N o sobě píše následující, "Provoz Deníku N je většinově financován předplatiteli. Tím je zajištěna jeho naprostá nezávislost na zájmech velkého byznysu, politiky a inzerce." https://t.co/UzKJTH9t7m Na síti Facebook o sobě médium píše obdobnou lež, "Nezávislý Deník N založený na podpoře předplatitelů vychází na webu https://t.co/eo1fBjcRqS i v tištěné verzi." Ona nezávislost má pocházet z předplatného, které Deník N vybírá. Na tomto modelu médium deklarovaně vzniklo, vybralo 7 milionů v rámci crowdfundingu a právě tento bezinzertní model "nezávislý na byznysu" má nezávislost garantovat. "Na český mediální trh vstoupil na podzim 2018 rekordním crowdfundingem, v němž získal téměř 5500 předplatitelů, kteří na jeho rozjezd přispěli částkou sedm milionů korun." https://t.co/VIFgnVxpy1 První lež lze vyvrátit snadno a demaskováním této lži se automaticky vyvrátí i lež druhá a podstatně zásadnější. Crowdfunding měl zajistit 7 milionů korun. Mezi lety 2018 a 2019 ale soukromí investoři do média "nalili" přes 62 milionů korun, aby médium přežilo. Krutou realitou je, že by onen crowdfunding Deníku N nestačil ani na období od založení - 28. 10. 2018 - do 31. 12. 2018. Médium vykázalo za první rok existence ztrátu 11,2 milionů korun na obratu 2,5 milionů korun. https://t.co/SNPNNM5CdO... Deník N si na provoz musel půjčit. To ale nebyl žádný problém - ředitel Ján Simkanič dostal takzvaný bezedný účet. Již 18. 12. roku 2018, necelé dva měsíce po ohlášení startu Deníku N, "napouští" vlastníci Deník N injekcí 35 milionů korun. https://t.co/SNPNNM5CdO... 15. 3. 2019 navyšují majitelé Deníku N základní kapitál ze 2 na 15,3 milionu korun. Tyto finance se rozpouští ve ztrátovém médiu. https://t.co/SNPNNM5CdO... 20. 12. 2019 poskytují majitelé Deníku N další dar, 11,5 milionů korun. Peníze se opět rozpouští ve ztrátovém médiu. https://t.co/SNPNNM5CdO... Deník N je ztrátový i v roce 2020, konkrétně prodělává dalších 14,2 milionu. Zakladatelé médiu opět darují další peníze - konkrétně jde o více než 9 milionů korun. https://t.co/SNPNNM5CdO... I další rok pálí Deník N další peníze. Vlastníci tentokrát vkládají "jen" 4 miliony na pokrytí provozu. O rok později, v roce 2023, získává Deník N další injekci od vlastníků, tentokrát "jen" 2,6 milionu. 2022 - https://t.co/SNPNNM5CdO... 2023 - https://t.co/SNPNNM5CdO... Až od roku 2024 končí "injekce" do ztrátového Deníku N. Díky bezúročným příplatkům majitelů si médium vytvořilo hotovostní rezervu, díky které je dnes s vyrovnanějším hospodařením schopno pokrýt vlastní provoz. Je otázkou, na jak dlouho. Nyní k té lži. Deník N na vlastních stránkách tvrdí následující, "Rozjezd podobného projektu na zelené louce se nemohl obejít bez úvodní investice. Na tuto investici se v roce 2018 složili čeští investoři z širšího okruhu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, jenž pomáhá menším nezávislým mediálním projektům. " Nešlo o vstupní investici. Majitelé Deníku N celých 6 let kontinuálně financovali ztráty média a umožnili projektu generovat ztráty ve výši desítek milionů korun bez obav, že by projekt zkrachoval. Veškeré prodělané peníze vlastníci-miliardáři bez okolků uhradili a nazpět nechtěli nic. Příplatky byly bezúročné a ze strany vlastníků nešlo o byznysovou transakci. Lež je i tato "hodnotová formulace" na stránkách Deníku N, "Jsme nezávislí na politických, obchodních a inzertních zájmech." https://t.co/VIFgnVxpy1 Vzhledem k výše uvedeným údajům je tato věta minimálně úsměvná, ne-li přímo manipulativní a účelově lživá. Není náhodou, že Deník N vznikl, jakmile Miloš Zeman obhájil druhý mandát. Zakladatelé Deníku N totiž podporovali nejen Petra Pavla, jak doložím níže, ale i předchozího vyzyvatele Miloše Zemana, Jiřího Drahoše. Martin Hájek dal 3 miliony, Dalibor Dědek opět 3 miliony. Manželé Horákovi přispěli Drahošovi 2 miliony, Libor Winkler 500 tisíci a Ondřej Fryc dal 300 tisíc. https://t.co/hFDnOBSPM3 Nevyšlo to. Pouhý půl rok po založení Deníku N byl Petr Pavel nominován do redakční rady média. Co je ale podstatnější, byl to právě český a slovenský Deník N, který současného prezidenta takzvaně "dostal mezi lidi". Vůbec první rozhovor Petra Pavla o kandidatuře v letech 2022/2023 vyšel na Deníku N. https://t.co/P9W936aCJy Ostrá kritika Zemana, budování mediálního obrazu v "bezpečném" prostředí, damage kontrol komunistické minulosti a postupné etablování Pavla coby budoucí "naděje". Jak Deník N díky desítkám milionů v "injekcích" rostl a mohl si dovolit absurdní hospodaření, médium se stávalo silnějším. Na závěr textu se dostanu k momentu, kdy o sobě Deník N tvrdí částečně pravdu, ale zároveň prokazatelně lže. "Od samého začátku (investoři) plánovali, že se v případě úspěšného rozjezdu a fungování Deníku N svých podílů vzdají ve prospěch nadace, tak aby byla dlouhodobě zajištěna maximální nezávislost média. Svůj plán urychlili ve chvíli, kdy se někteří z nich rozhodli podpořit v prezidentské kampani Petra Pavla. Proto se zcela vzdali svých podílů a vložili je na konci roku 2020 do nově vzniklé Nadace Independent Press, čímž se absolutně odstřihli od dalšího fungování Deníku N." https://t.co/UzKJTH9t7m Je zajímavé, jak investoři již v roce 2020 věděli, že podpoří Petra Pavla v prezidentském klání. Sám Petr Pavel přitom kandidaturu potvrdil až 6. června roku 2022, tedy o necelé dva roky později (!!!). https://t.co/4tY8VnO99U... Vzhledem k výše uvedenému pak nebude překvapivé, že Petra Pavla podporovali totožní miliardáři, kteří zaplatili kampaň Jiřímu Drahošovi. U Pavla darovali ještě více - seznam dárců se z 80 % shoduje se zakladateli akciovky Independent Press, která Deník N vlastní. https://t.co/1DHklTQwA5... Deník N nevznikl na zelené louce, jak tvrdí sám Deník N. Byl od počátku bez ohledu na hospodaření budován jako vlivové médium, které lidé s miliardovými majetky celých 6 let drželi nad vodou. Deník N zároveň vznikl coby projekt sponzorů, kterým se na Pražský hrad nepodařilo dostat Jiřího Drahoše. U Petra Pavla to ale vyšlo - stálo to roky dřiny, vybudování vlastního média, které Pavla představilo veřejnosti a desítky milionů nalité do domněle "nezávislého" projektu. Lidé rádi věří pohádkám. Data ale nelžou. Média nedodávají zdroje, projekt Paukner Media ano - nespoléhám na vaší víru, spoléhám na vaší inteligenci a ověřitelná fakta. https://t.co/kRw6i31HzZ Podle Deníku N jsem konspirátor, šmejd, dezinformátor bůhví, co ještě. Zajímavý paradox. Šalom. Foto Pavel: Wiki Foto Zdíša: Jindřich Nosek, Wiki Zobrazovat míň https://t.co/GEHgApNOuX #Média #Dezinformace #Nezávislost

THOMAS PAUKNER 1/2 Lež o Deníku N. Za 130 milionů se "nezávislost" nekupuje. Vliv si lze zaplatit a koupit, jak ukazuje případ Deníku N. O vlivu lze i lhát a lze jej skrývat. K rozkrytí této hry přitom stačí sledovat jediné - peníze. Dnes popíšu, jak byl Deník N od samého počátku založen coby úderná jednotka několika miliardářů k prosazování zájmů jimi preferovaných politiků. Média v České republice vlastní miliardáři, protože si lidé neváží menších projektů a nejsou je ochotni financovat. Tak tomu bylo, je a bude. Deník N se ale tváří jako nezávislý projekt financovaný předplatným. Takto se médium popisuje na vlastních stránkách. "Deník N je první český digitální deník postavený primárně na placeném obsahu s 33 000 předplatitelů. Na český mediální trh vstoupil na podzim 2018 rekordním crowdfundingem, v němž získal téměř 5500 předplatitelů, kteří na jeho rozjezd přispěli částkou sedm milionů korun." https://t.co/4AWT2IniTC Jaká je realita? Společnost N Media a.s. byla založena v roce 2018 prostřednictvím předem připravené akciovky, po které zůstal Deníku N základní kapitál 2 miliony korun do rozjezdu. https://t.co/Oc7HJSMAJ0 Podle vlastního webu započal Deník N svou činnost 28. října 2018 při příležitosti nezávislosti České republiky. Skvělý marketing. Za rok 2018 ale společnost vykázala ztrátu 11,9 milionů korun na obratu 2,5 milionu korun. Přes 8 milionů činily mzdové náklady. Proč se Deník N tak personálně naddimenzoval, ačkoli vykazoval ohromné ztráty přesahující příjmy z crowdfundingu i vlastní činnosti? Odpověď je jednoduchá - za médiem stáli miliardáři a byli ochotní pořádně provětrat peněženky. Již 15. března 2019 dochází k navýšení základního kapitálu. Zakladatelé - slovenský Denník N a parta miliardářů kolem nadace Independent Press - navyšují kapitál společnosti o 15,3 milionů korun. https://t.co/SoTkwv6YN0 Ztráta se v roce 2019 prohlubuje. Deník N vykazuje příjmy 30 milionů korun a ztrátu 30,9 milionů korun. Přes 30 milionů tvoří jen mzdové náklady. Zkrachuje "nezávislé" médium placené z předplatného? Ne, miliardáři opět zachraňují situaci a společnosti převádí "příplatkem mimo základní kapitál" obnos ve výši 39 milionů korun. https://t.co/hDT1i7DaLv Tato situace se opakuje pokaždé, kdy se médium s náklady značně převyšujícími příjmy dostane do situace, kdy mu dojdou peníze. Nejde o půjčky, nejde o investice, jde o "příplatky" bez protiplnění, tedy de facto o dary na uhrazení ztrát započtené proti ztrátám samotným. V roce 2025 Deník N poprvé vykazuje zisk ve výši 4 miliony korun. Kumulovaná ztráta za 6 let působení dosahuje 65 milionů korun, kterou zaplatili vlastníci-miliardáři. Aby toho nebylo málo, dali ti samí miliardáři Deníku N celkem 51 milionů navíc do kapitálových fondů, aby médium nemuselo řešit takové prkotiny, jakými jsou náklady a vyrovnané hospodaření. Výsledek 6 let od založení Deníku N? Ztráta 65 milionů a "injekce" 51 milionů do kapitálových fondů. Do toho je nutné započítat "rozpuštěný" základní kapitál ve výši 15,3 milionů. https://t.co/kquaTRYTdb Kdo zafinancoval 130 milionů korun ztrátovému médiu, které od počátku najímalo hordy novinářů, nehledělo na ztráty a budovalo maximální vliv za jakoukoli cenu? Nižšími desítkami milionů přispěl slovenský Denník N, který je vlastněn skupinou miliardářů kolem firmy Eset. Většinu nákladů ale uhradili miliardáři stojící za akciovou firmou Independent Press a.s. - často se lživě uvádí, že jde o nadaci, což tvrdí i Deník N. https://t.co/m8nvlCxRgR #Média #Nezávislost #Politika

THOMAS PAUKNER: Lež o Deníku N. Za 130 milionů se "nezávislost" nekupuje. Vliv si lze zaplatit a koupit, jak ukazuje případ Deníku N. O vlivu lze i lhát a lze jej skrývat. K rozkrytí této hry přitom stačí sledovat jediné - peníze. Dnes popíšu, jak byl Deník N od samého počátku založen coby úderná jednotka několika miliardářů k prosazování zájmů jimi preferovaných politiků. Média v České republice vlastní miliardáři, protože si lidé neváží menších projektů a nejsou je ochotni financovat. Tak tomu bylo, je a bude. Deník N se ale tváří jako nezávislý projekt financovaný předplatným. Takto se médium popisuje na vlastních stránkách. "Deník N je první český digitální deník postavený primárně na placeném obsahu s 33 000 předplatitelů. Na český mediální trh vstoupil na podzim 2018 rekordním crowdfundingem, v němž získal téměř 5500 předplatitelů, kteří na jeho rozjezd přispěli částkou sedm milionů korun." https://t.co/EHrKvCHSzG Jaká je realita? Společnost N Media a.s. byla založena v roce 2018 prostřednictvím předem připravené akciovky, po které zůstal Deníku N základní kapitál 2 miliony korun do rozjezdu. https://t.co/x8PpKdrb7A... Podle vlastního webu započal Deník N svou činnost 28. října 2018 při příležitosti nezávislosti České republiky. Skvělý marketing. Za rok 2018 ale společnost vykázala ztrátu 11,9 milionů korun na obratu 2,5 milionu korun. Přes 8 milionů činily mzdové náklady. Proč se Deník N tak personálně naddimenzoval, ačkoli vykazoval ohromné ztráty přesahující příjmy z crowdfundingu i vlastní činnosti? Odpověď je jednoduchá - za médiem stáli miliardáři a byli ochotní pořádně provětrat peněženky. Již 15. března 2019 dochází k navýšení základního kapitálu. Zakladatelé - slovenský Denník N a parta miliardářů kolem nadace Independent Press - navyšují kapitál společnosti o 15,3 milionů korun. https://t.co/vXyGU4uwRk... Ztráta se v roce 2019 prohlubuje. Deník N vykazuje příjmy 30 milionů korun a ztrátu 30,9 milionů korun. Přes 30 milionů tvoří jen mzdové náklady. Zkrachuje "nezávislé" médium placené z předplatného? Ne, miliardáři opět zachraňují situaci a společnosti převádí "příplatkem mimo základní kapitál" obnos ve výši 39 milionů korun. https://t.co/vXyGU4uwRk... Tato situace se opakuje pokaždé, kdy se médium s náklady značně převyšujícími příjmy dostane do situace, kdy mu dojdou peníze. Nejde o půjčky, nejde o investice, jde o "příplatky" bez protiplnění, tedy de facto o dary na uhrazení ztrát započtené proti ztrátám samotným. V roce 2025 Deník N poprvé vykazuje zisk ve výši 4 miliony korun. Kumulovaná ztráta za 6 let působení dosahuje 65 milionů korun, kterou zaplatili vlastníci-miliardáři. Aby toho nebylo málo, dali ti samí miliardáři Deníku N celkem 51 milionů navíc do kapitálových fondů, aby médium nemuselo řešit takové prkotiny, jakými jsou náklady a vyrovnané hospodaření. Výsledek 6 let od založení Deníku N? Ztráta 65 milionů a "injekce" 51 milionů do kapitálových fondů. Do toho je nutné započítat "rozpuštěný" základní kapitál ve výši 15,3 milionů. https://t.co/vXyGU4uwRk... Kdo zafinancoval 130 milionů korun ztrátovému médiu, které od počátku najímalo hordy novinářů, nehledělo na ztráty a budovalo maximální vliv za jakoukoli cenu? Nižšími desítkami milionů přispěl slovenský Denník N, který je vlastněn skupinou miliardářů kolem firmy Eset. Většinu nákladů ale uhradili miliardáři stojící za akciovou firmou Independent Press a.s. - často se lživě uvádí, že jde o nadaci, což tvrdí i Deník N. https://t.co/DqmNsQps7K Mecenáši akciovky Independent Press jsou Libor Winkler, Martin Vohánka, Martin Hájek, Ondřej Fryc a manželé Horákovi. Ve všech případech jde o české miliardáře. https://t.co/hVQ7uKylrd... Daleko zajímavější je, komu jinému ještě miliardáři financující Deník N přispěli na politickou kampaň. Martin Hájek financoval Petra Pavla 2,5 miliony korun, Martin Vohánka taktéž 2,5 miliony, Ondřej Fryc přispěl 2 miliony a statisícovými částkami taktéž přispěli Libor Malý a Ladislav Žůrek. https://t.co/6dhcbb2YO6... Úplnou kontrolu nad Deníkem N drží akciová společnost Independent Press, kterou ovládali výše uvedení miliardáři, zároveň sponzoři Petra Pavla. Poradci Petra Pavla jsou přitom navázaní na hnutí STAN. Jan Dobrovský je největším sponzorem hnutí STAN, Pavla podprouje veřejně a Jan Farský, který měl být členem prezidentského týmj, byl v té době taktéž místopředsedou hnutí STAN. A co je nejdůležitější - Petr Pavel sdílí s hnutím STAN totožný program. Evropská federace, konec práva veta, zavedení eura, progresivní zdanění, masivní výdaje na obranu, a mohl bych pokračovat. https://t.co/VYgh2cavCG... https://t.co/hAzYV3yirY... Aby toho stále nebylo málo, Petr Pavel s hnutím STAN sdílel i totožný marketingový tým. Michal Repa, Martin Burgr, Martin Klčo - Pavlovi marketéři se v roce 2025 opět sjednotili, aby z Víta Rakušana udělali premiéra. https://t.co/f0i2ChcZ5g Deník N přitom tvrdí, že akcie drží také zaměstnanci. Ano, ale tyto akcie jsou vyjmuty z hlasovacích práv - tolik k demokracii a nezávislosti. Není pomalu dne, kdy by na Deníku N nevyšel negativní článek k Motoristům sobě a zároveň nevyšlo pozitivní pokrytí Petra Pavla. Strategie Deníku N ve vztahu ke STAN a TOP 09 je jednoduchá - mlčení. Vychází tak zcela bizarní počiny, ozdrojované níže, "Filmové Vary míří k večernímu vyhlášení vítězů, u festivalových diváků ale už vyhrál Petr Pavel" https://t.co/bWBBe1NdzD „Měli jsme to zapálit.“ Klempíř hrál soudce v kontroverzním klipu Řezníka. Měl vazby i na odsouzeného podnikatele https://t.co/9gPUaigYxe "Jak Macinka prohrál svůj souboj s prezidentem a co bude dál" https://t.co/OLqGyEoVy1 A mohl bych pokračovat. Marně hledat byť jen jediné pozitivní pokrytí Andreje Babiše či Motoristů a stejně marně by kdokoli hledal negativní pokrytí kroků Petra Pavla, ať už jde o cokoli. Kauzy hnutí STAN a TOP 09 jsou plánovitě ignorovány, hlavním tématem média je Pavel Tykač, zatímco spojení Pražského hradu a zbrojařů je zcela, kompletně a absolutně ignorováno. Neexistuje jediný článek o vlivu Petra Koláře. Dokonce i Seznam Zprávy Koláře pokrývají, leč velmi neochotně. Deník N prokazatelně vznikl jako vlivové médium skupiny miliardářů. Prokazatelně také redakce nehleděla na náklady a nechala si neomezené výdaje "zalepit" totožnými miliardáři se zabarveným pohledem na svět. To je v pořádku, takový mediální dům má i Pavel Tykač či Daniel Křetínský a kdysi takové médium vlastnil také Andrej Babiš - u něj to bylo objektivně závažnější, byl také aktivním politikem, nikoli pouze politickým mecenášem. Nezávislost neexistuje, objektivita neexistuje a Deník N je ukázkou toho, jak lze tyto pojmy plánovitě zneužít k získání důvěry čtenářů. To už v pořádku není. Je dobré na svět pohlížet bez iluzí a naivních představ. Já také nejsem nezávislý, duší jsem pravičák, nenávidím vše zavánějící kolektivizací či komunismem a podle toho bude také projekt Paukner Media vypadat. https://t.co/rGmip3lZpV Ani jednou ode mne neuslyšíte cokoli o nezávislosti nebo objektivitě. Možná jen o kvalitě, která je jediným rozlišovacím klíčem mezi skutečně doložitelnou a vyfabulovanou informací. Kvalitu však lze hodnotit až tehdy, když se oprostíte od naivity. Tolik k "nezávislosti" Deníku N, který je ve skutečnosti jen dalším médiem ovládaným miliardáři se zcela prokazatelnými politickými preferencemi. Je úsměvné, že se tentýž Deník N do ostatních miliardářů pouští za to, že jednají úplně stejně jako vlastníci společnosti N Media a.s. Pokrytecký to svět - a pak kdo je tu PR agentura... Šalom. #Média #Nezávislost #Politika