Byla jednou jedna malá holčička, která ze všeho nejvíce milovala panenky. Ve svém pokoji už jich měla obrovskou sbírku. Jednoho dne, když si sama prohlížela jeden starý obchod, zahlédla v koutě opravdu nádhernou panenku. Byl by to dokonalý přírůstek do její sbírky. Jen doufala, že bude mít dost peněz, aby si ji mohla koupit. „Kolik ta panenka stojí, prosím?“ zeptala se staré ženy za pultem. „Tato panenka není na prodej,“ odpověděla stařena. „Ale je tak krásná,“ žadonila dívka. „Moc ji chci!“ Paní začala být podrážděná: „Říkala jsem ti, že není na prodej.“ „A proč ne?“ naléhala dívka. „Protože ta panenka je prokletá!“ „No a co… To je v pořádku, mě to nevadí.“ „Neprodám ti ji… Ale pokud ji opravdu musíš mít, vezměte si ji. Ale jestli se stane něco zlého, mě neobviňuj!“ „Ach! Děkuji vám!“ řekla dívka s nadšeným úsměvem, popadla panenku a vyběhla z obchodu. Holčička byla tak nadšená, že panenku získala úplně zadarmo, že běžela s panenkou v náručí celou cestu domů. Když dorazila k jejich domu, vešla do prázdné vstupní haly a postavila se k výtahu. Dveře se otevřely a ona vstoupila dovnitř, přičemž svou novou panenku pevně svírala v objetí. Dveře se zavřely, ale výtah se ani nepohnul. Holčičku přepadl strach a začala se třást jako osika. „Bože můj,“ pomyslela si vystrašeně, „tohle už je ta kletba?“ Vtom ucítila, jak se panenka v jejím náručí zavrtěla. Její hlava se velmi pomalu otočila přímo k ní. Holčička chtěla křičet, ale ze staženého hrdla nevydala ani hlásku. Panenčina víčka se zachvěla a pomalu se otevřela. Zírala na ni svýma skleněnýma, neživýma očima. Pak otvřela pusu a řekla: „Zmáčkni to tlačítko do patra, ty krávo!“ #pohádka #panenky #strašidelné
