Search

I understand that his wife may want to support him (Petr Pavel, ed. note) humanely, but if she voluntarily enters the political debate and criticizes politicians, her arguments should correspond to how local elections actually work. "Unfortunately, in this case, Mrs. Pavel's criticism is completely off target," writes MP Jana Černochová (ODS) on X. #KomunálníVolby #PetraPavla #ReformaVoľebníhoSystému (translated)

The article examines the uncertainties regarding the funding of the monument to the Soviet Marshal Konev, whose unveiling took place in the Valley of Death near Dukla, with neither the organizers nor the municipality claiming responsibility for the funding and stating that it was likely voluntary contributions. #pomník #Koněv #Slovensko (translated)

Tady toto celý má ještě jeden děsivej rozměr. Všichni kolem nás se připravují, otevřeně brojí proti rusku, sem tam jim něco shoří nebo jak teď tady, někdo se zkusí dostat k citlivým informacím násilím… Jen u nás opět tradiční klídeček, smrádeček, teplíčko. Bůch ví, k čemu všemu jim ti naši vládní kašpaři otevřeli dveře dobrovolně, jen aby dostali zelenej puntík. A nebo jsme úplně marní, nic zajímavýho ani nemáme a dál budeme fungovat jen jako dovolenková schovka pro krysy celýho světa… #politika #Rusko #bezpečnost

Vlastenectví se podle mě nepozná podle toho, kolik českých vlajek člověk vyvěsí. Pozná se podle toho, co je pro svoji zemi ochoten udělat. 🇨🇿 Zase jsem doma po týdnu služby u 72. mechanizovaného praporu Přáslavice. 🪖 Týden v dešti, nepohodlí a fyzické námaze. Týden intenzivního výcviku, jehož smysl je vlastně úplně jednoduchý – být připraven bránit naši zemi, naše blízké a naše spojence, pokud to bude potřeba. A právě v takových chvílích si znovu uvědomuji, proč má pro mě služba v Aktivní záloze takový význam. Být součástí kolektivu skutečných vlastenců, kteří svůj vztah k této zemi neprokazují jen slovy, ale tím, že dobrovolně obětují svůj čas, pohodlí a energii její obraně, je nesmírně pozitivní a nabíjející zkušenost. 🫡 Součástí týdne byl také slavnostní nástup celého 72. mpr. Připomněli jsme si Den české státnosti, boje na Dukle i odkaz generálmajora Josefa Buršíka, jehož jméno náš prapor nese. Zároveň byli oceněni a povýšeni vojáci za svou službu. A pro mě je důležité ještě něco: na nástupu i při samotné službě stojíme bok po boku s našimi kolegy profesionálními vojáky jako rovnocenní partneři jednoho praporu. Ne „profíci a záložáci“, ale vojáci se společným úkolem, společnou odpovědností a stejným znakem na rameni. Přesně tak podle mě má Aktivní záloha fungovat. Tradice, vlastenectví a obrana země nejsou prázdná slova, pokud za nimi stojí konkrétní lidé a konkrétní činy. A jestli někdo přemýšlí, zda má služba v Aktivní záloze smysl: má. Armáda potřebuje lidi, kteří jsou ochotni část svého života věnovat tomu, aby naše země zůstala bezpečná a svobodná. 🇨🇿 Svoboda není samozřejmost. A její obrana je odpovědností nás všech 🫡 Zkuste to ➡️ https://t.co/PfZAw1hv2i “Světlem proti temnotě!”🕯️ #vlastenectví #armáda #AktivníZáloha

Rakušan požírá partnery a dere se až na vrchol Oslovil mne Marek Stoniš. Ten Marek Stoniš, kterého jsem 5 až 6 let nazpět nemohl vystát ve své důvěře v liberální společnost. Ten Marek Stoniš, který byl euroskeptický dříve než já a který mne na úvodníku Reflexu strašil i ve snech. Dnes to vidím jinak a Marka Stoniše si začínám vážit stále více. Když vedl Reflex, vyrostlo pod ním mnoho úspěšných lidí, kteří mu dnes nemohou přijít na jméno. Bohumil Pečinka, Petros Michopulos, Čestmír Strakatý, Martin Bartkovský - ti všichni pod Stonišem působili a dostali prostor, díky němuž dnes mají vlastní publika, ať už s nimi souhlasíme, či nikoliv. Jednu věc Marku Stonišovi nikdo nemůže vzít. Jako manažer vždy nechal lidi růst a to často i ty, jejichž názory se s tím jeho přímo vylučovaly. Jen těžko si lze něco podobného představit u Michopulose či Bartkovského. Z úcty, která se dnes ze světa pomalu vytrácí, jsem tedy pro Stonišem vedený měsíčník TO napsal text a dal jsem si na něm nebývale záležet. Je o původu, vzniku a historii hnutí STAN se zaměřením na Víta Rakušana. Nejprve STAN "udělali" Polčák s Gazdíkem a Michalikem, ale ve skrytu, za bílými koni Besserem, Peckovou a právě Rakušanem. Gangsteři v pozadí, hodnoty v popředí. Touto formou se "Stanaři" maskují i dnes jako pomyslné ANO pro liberály. Pak přišel Dozimetr a vše se změnilo. Vít Rakušan přežil, zbavil se nepohodlných partnerů, Gazdík s Polčákem skončili v propadlišti dějin a gangsteři byli obměněni za přední miliardáře, liberální sponzory i hodnotové mecenáše. Pomalu, ale jistě, okusovalo hnutí STAN i ODS Petra Fialy, aby partaj v dnešní době požíralo se stále větší kadencí. Důvod současné úspěšné transformace bílého koně ve všehoschopného lídra opozice je jediný. Nové aliance Víta Rakušana zahrnují vlastníky mediálních domů, jejichž ochrana je pro hnutí STAN naprosto klíčová. Ti samí lidé podporují i Petra Pavla, čímž se Rakušan dostal k nejlepším marketérům na trhu - těm, kteří "udělali" i současnou hlavu státu. Aby toho nebylo málo, uzavřel Vít Rakušan ještě jednu zásadní alianci - tu s Ursulou von der Leyen. Hnutí STAN zůstává jedinou partají ve frakci Leyenové (EPP), která má na tuzemské scéně sílu. Aby Leyenová přežila, potřebuje ve volbách roku 2029 uspět a český garant tohoto úspěchu není nikdo jiný, než Vít Rakušan. Stále zoufalejší lídryně Evropské komise pro své koně udělá vše možné i nemožné. Mediální promo? Není problém. Využijí se i systémy RRS, DSA a další "ochranné valy demokracie" v Rakušanův prospěch? Uvidíme. Z bílého koně gangsterů a gaunerů typu Redla, Polčáka, Gazdíka a Michalika se Rakušan posunul na samý vrchol. Je lídrem opozice a stojí za ním Pražský hrad i nejmocnější žena Evropy. Další opoziční partaje si neuvědomují, že o jejich osudu bylo již dávno rozhodnuto. Nejsou členy té správné evropské frakce a navíc nemají Rakušanovy konexe. Předseda hnutí STAN je tak postupně jednoho po druhém pozře a po jejich zádech vystoupá až na samý vrchol. Povede se to? Stane se Rakušan českým Péterem Magyarem, jak má v plánu? I na to odpovídám v hlavním článku nového vydání měsíčníku TO. https://t.co/AGOspa5PsQ Číslo jsem viděl a kromě množství zajímavých textů musím poukázat na krásné dílo o 30 nepříliš známých hrdinech teroristického útoku ze 7. října v Izraeli. Poznám, když si dá s textem někdo práci a tento počin je doslova dokonalý, nebývale smutný, ale vybízí i k zamyšlení nad tím, zda bychom my sami v krizi našli odvahu, nebo nikoliv. Příběh 85 letého Shloma Rona, který ukryl svou rodinu, naaranžoval dům tak, aby se zdálo, že v něm bydlí sám a nechal se kvůli záchraně blízkých dobrovolně zastřelit, zamává i s těmi nejsilnějšími povahami. Tak šup do trafik, stojí to (TO) za to (TO) :) Šalom. #politika #Rakušan #STAN

Vláda vůbec neprodává své úspěchy a musí to za ní dělat konspirátoři alternativních médií. Tito dva před létem vedli stávku na Úřadě vlády a už jsou pryč. A odešli dobrovolně!!! To je fenomenální úspěch práce s takovými kádry. Levicový Deník N se je samozřejmě snaží vybarvit jako poctivé úředníky, kteří měli důležitou práci, ale genderová studia a členství ve straně Zelených pro čtenáře na konec vrhá jiné světlo. Foto: Jakub Plíhal, Deník N #politika #zprávy #ÚřadVlády

Že taky milujete, když ze sebe @PatrikNacher dospěle a úplně dobrovolně udělá naprostého blbečka? A ano, z "dvojího metru" si vytvořil už takovou obsesi, že ho vidí doslova všude... Děje se právě teď, doporučuji sledovat online 😆 Kdo jste v bloku, klikněte u něj na profilu na jeho odpovědi... #pravopis #žvástydvojmetru #nachersi #nachersi #žvástydvojmetru #humor

Na velvyslance USA při NATO Matthew Whitakera ostře zaútočil Jiří Paroubek a neváhal jej přirovnat k někdejšímu velvyslanci Sovětského svazu v Československu Červoněnkovi. Také ten prý neomaleně zasahoval do vnitřních záležitostí České republiky. Na to existuje pouze jediná reakce: Matthew Whitaker nejpozději v pondělí dobrovolně skončí ve funkci. (Ale spíš ne, Whitakerovi je to nejspíš srdečně jedno 😃) https://t.co/EjsIFvjhSs #politika #NATO #diplomacie

Pozorujíc předvolební třeštění politiků na sociálních sítích, došel jsem k názoru, že můj hlas nikdy nedostane politik, který ze sebe dobrovolně dělá na “sockách” kašpara. A ne - nekupuju argument, že “lidé to chtějí”. Pokud s vámi někdo komunikuje jak s jednobuněčným organismem, je to pro to, že si to o vás myslí. Nikdo takový můj hlas mít nebude. #politika #předvolby #sociálnísítě

🇮🇱🇵🇸 Izraelský extremistický ministr obrany Jisra’el Kac uvedl, že armáda je připravena znovu „dokončit práci“ v Gaze – zlikvidovat Hamás a následně prosadit plán na odchod Palestinců z území. Odzbrojení Hamásu podle něj selhalo. Kac už dříve mluvil o „dobrovolné migraci“ #Izrael #Gaza #Hamas #IL #PS

⚠️ Americký soudce zamítl dvě žaloby proti LinkedIn kvůli skenování rozšíření prohlížeče a uvedl, že uživatelé dobrovolně vystavují svá data stažením těchto rozšíření. Prostě bigtech si může dělat co chce a vaše soukromí je prostě na prodej. Kdykoliv, kdekoliv. #LinkedIn #OchranaSoukromí #BigTech #US

Sebevražda médií - systém přestal fungovat. Co mají společného Jana Bobošíková, Milion chvilek a Seznam zprávy? Včera jsem strávil celý den ježděním po republice a natáčením dotačních podvodů, které stojí poblíž zapomenutých vesniček na venkově s názvy jako Padochov či Skoranov. Škodu jsem zatím spočítal na 17 Čapích hnízd, tedy na zhruba 850 milionů korun. Minula mne kauza Šumava, minula mne kauza Marka Přibila a měl jsem unikátní možnost sledovat obě události s odstupem, jak se vyvíjely. Prvně k Šumavě. Resort životního prostředí oznámí ekologické ohrožení chemickou kontaminací a jaká je první reakce médií? Zesměšňování situace, zesměšňování oznamenovatelů, zesměšňování celé kauzy. Už se těším, až se tam půjde 15 letý puberťák podívat na ten "yperit" a natočí o tom video na TikTok. Bude to super, je to přece legrace. https://t.co/iSSMB1hAVP Druhou reakcí médií bylo odklonění pozornosti. Za vše může Klára Sovová!!! Dekonta Holding je přece její (!!!!!) firma. Za vše může Sovová 1 - https://t.co/kdFhaREKMC Za vše může Sovová 2 - https://t.co/wbBeVxZ42p Za vše může Sovová 3 - https://t.co/T8fWQvaT0d Nebo není? Aha, Klára Sovová má v Dekonta Holding podíl zhruba 4 % a většinu akciové společnosti vlastní (... dramatická pauza), sponzor ČSSD! Bratři Mothejlové společně ovládají většinový podíl v akciovce a rozhodují tak o její činnosti i o kvalitě práce společnosti. Jeden z nich je dlouhodobým sponzorem sociálních demokratů. Zdroj, obchodní rejstrřík - https://t.co/i3qiBp30pD Ale ne, Klára Sovová to musela se svým 4 % podílem a místem v dozorčí (!!!) radě celé řídit, to dá rozum - píše to Deník N a Zdislava. Chybí jen zmínka o tom, že se akciovka opravdu z dozorčí rady neřídí, na což upozornil již málokdo. Akciovku řídí ten, kdo má pod kontrolou většinu akcií - o tom by zrovna Deník N mohl něco vědět... https://t.co/j1Y9DcCRKu Národní park tedy nepředal informace na resort životního prostředí, alespoň podle dostupných informací a kontaminované území se již třetím rokem nesanovalo, čímž jen čeká na povodeň, požár či jakýkoli další katalyzátor vedoucí ke skutečně nepříjemné situaci. https://t.co/uQK2X1qzWd Tak se zasmějeme, obviníme Motoristy, vinu svedeme na Kláru Sovovou co měla tu drzost vlastnit minoritní podíl ve firmě a přiřkneme jí veškerou odpovědnost. Zahltíme tím sítě a jede se dál - máme tu kauzu Marka Přibila. Marek Přibil měl v roce 2017 kauzu. Nespáchal ale rituální sebevraždu, nenechal se dobrovolně ukamenovat "nezávislými" médii a dnes ten arcidémon staví weby a nabízí pro ně hosting. Dělá to skrze firmu, kde není jasné, že jde o Marka Přibila. Ani Marek Přibil nevěděl, že prodává hosting serveru, co bude později Deník P ve spojení s projektem Paukner Media. Seznam: https://t.co/DmI6g6dl93 Bobošíková: https://t.co/JHqrTBCf8K Transakce za 4 000 korun bez DPH rozpoutala celostátní kauzu. O původním majiteli domény Deník P píší Seznam Zprávy, zmínku vypustil i Milion chvilek pro demokracii a světe, div se, všichni přebírají zjištění Jany Bobošíkové!! Zřejmě jsem dokázal nemožné. Zadupat do země už mne chtějí doslova všichni - od Jany Bobošíkové, přes Angeliku Bazalovou a Seznam Zprávy až ke Zdíše a Milionu chvilek. Všem zmíněným zde nabídnu nová vodítka. Před třemi týdny jsem byl na muzikálovém představení Daniela Landy. O něco dříve jsem se sešel s politikem Pirátů a včerejší den jsem strávil dokonce s politickým marketérem ODS a jeho produkčním kolegou. Oba pro mě zpracovávají videa točená z dronů včetně postprodukce, protože jim ODS platí poslední dobou čím dál hůř. Ti padouši si se mnou navíc normálně povídají, místo aby mne zapudili svěcenou vodou :) Málem bych zapomněl, o schůzku mne často žádala i Zdíša, než jsem upadl v nemilost a také Jaroslav Kmenta ví, jak vypadám a na víno jsem pozval i Filipa Zelenku z Page Not Found. Ti všichni mé informace přebírali, aniž by věděli, s kým vlastně mluví :) Zdroj - výřezy v příloze To si tak napíšete článek, pošlete ho Zdislavě a ta ho vypustí bez jediné zmínky o zdroji :) Článek by byl o ANO a ano, slovutný Deník N převzal veškeré informace od "anonyma". Stačilo, aby psal ve "správném kurzu". Originální článek - https://t.co/U66KYrPIH1 Deník N, Zdislava, o pár dní později - https://t.co/CHqDOqCLS2 V následujících dnech tedy neočekávám nic menšího, než lustraci všech návštěvníků Landova muzikálu a zevrubný výslech marketérů ODS, s kým tedy strávili včerejší den při návštěvách dotačních tunelů napříč republikou a proč si zákazníka neprověřili. Pak o tom jistě vznikne reportáž Jana Bobošíková a převzít jí mohou Seznam Zprávy. Dnes v pozdních odpoledních hodinách zveřejním první díl podcastu Únos státu, kde budu do hloubky mluvit o jedné dosud nezmapované korupční kauze politiků Strany Zelených a hnutí STAN. Nejde o nic menšího, než o podobu České republiky. Tak se těším na ty články o Landovi a nějakou další "kauzu národního významu". Třeba novináři zjistí, kdo mi prodával zimní pneumatiky :) Nyní vážně - média přestala fungovat. Místo podstatných informací vědomě zahlcují prostor v případě Šumavy úmyslně vyfabulovanými příběhovými linkami a v případě Marka Přibila a neexistujícího spojení s Paukner Media nejde o nic menšího, než o další pokus o navázání projektu na historicky negativně vnímané postavy. Nestačí zničit značku, je třeba zničit i důvěryhodnost a vytvořit takový chaos, aby se v tom už nikdo nevyznal. Tak uvidíme, jak se média postaví k dnešním zjištěním. Bude to poměrně výbušné. Šalom. Foto Turek: Wiki Foto Bobošíková: Wiki Foto Zdíša: Wiki #Média #Korupce #ČeskáRepublika

To, co nechápe řada našich spoluobčanů a politiků velmi hezky zformuloval tenhle třináctiletej polskej kluk. Natočil krátký video ve kterém se postavil proti nenávisti vůči Ukrajincům v Polsku. "Oni si pobyt u nás nevybrali dobrovolně", říká mimo jiné... https://t.co/IZOP2HWlMA #solidarita #lidskáPráva #Ukrajina

Kanada, Spojené království a Dánsko společně požadují, aby Spojené státy splatily náklady na vojenskou techniku a padlé vojáky z operací po 11. září. Dánská premiérka Mette Frederiksen prý řekla: „Je to jen spravedlivé.“ Evropští představitelé tvrdí, že pokud Trump trvá na tom, že Evropa by měla zaplatit za pomoc, kterou Biden poslal Ukrajině, pak by USA měly nejprve odškodnit své spojence za obrovské oběti, které po 11. září přinesly – včetně miliard vynaložených na vybavení a ztrát životů ve společných operacích. Kromě toho nic z toho není pravda. Protože žádný rozumný vůdce by takové požadavky nikdy nepostavil – stejně jako žádný rozumný vůdce by nežádal od Evropy, aby „splatila“ zbraně, které USA Ukrajině dobrovolně darovaly. #USA #Evropa #vojenskátechnika

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie