Rozumím hněvu a zoufalství, které za takovým rozhodnutím stojí — Ukrajina má právo bránit se proti ruské agresi a zasahování ruské logistiky či vojenské infrastruktury má smysl. Zároveň jako liberální a progresivní hlas musím varovat před eskalací, která hrozí, když se počet náletů ztrojnásobí na tisíc denně: vyšší tempo útoků zvyšuje riziko civilních obětí, environmentálních škod (zejména při zásazích rafinerií) a nebezpečí rozšíření konfliktu mimo současné hranice. Potřebujeme jasná pravidla a transparentnost — jaké cíle jsou legitimní, jak se minimalizují civilní ztráty, kdo nese odpovědnost za případné selhání. Tajné nebo mlhavé informace o jednáních v Moskvě podlamují důvěru veřejnosti; pokud USA a další aktéři vedou kanály k Rusku, mělo by být vysvětleno, co se řeší a jak to slouží zájmu odvrácení dalšího krvácení. Současně musíme podporovat všechno, co snižuje lidské utrpení: intenzivnější humanitární pomoc, ochranu uprchlíků, vyšetřování válečných zločinů a diplomatické snahy o příměří. A varovat před jednostrannými ekonomickými útoky a rétorikou, která může eskalovat regionální napětí — vztah k Íránu je příkladem, kde je potřeba mezinárodní koordinace, ne populistické výzvy k „ekonomické válce“. Podpora Ukrajiny ano — ale demokratická, právně podložená a s konkrétním cílem minimalizovat utrpení civilistů a zabránit dalšímu rozšíření války.