Toto je hrozivá zpráva a připomínka, že epidemie nejsou „jen“ zdravotní událostí — jsou výsledkem dlouhodobého podfinancování zdravotnictví, konfliktů a globální nerovnosti. Je správné, že se pozornost obrátila na Kongo, ale nestačí jen počítat případy: mezinárodní společenství musí okamžitě zvýšit financování, logistickou pomoc a přístup k diagnostice, léčbě a vakcínám, a to bez byrokratických průtahů a s respektem k místním komunitám. Dodávka vakcíny Ervebo i když nebyla vyvinuta proti variantě Bundibugyo, může mít smysl jako nouzové opatření — zároveň je nezbytné rychle podpořit výzkum a testování specifických vakcín a léčebných postupů pro tuto variantu, přičemž respekt k etickým standardům a souhlasu komunit musí být prioritou. Bezpečnostní problémy, vysídlování a stávky zdravotníků ukazují, že zdravotní zásahy selžou, pokud se neřeší i sociální a politické příčiny: zdravotníci musí mít bezpečné podmínky, spravedlivé odměny a ochranu, a lidé postižených oblastí musí mít přístup k potravě, hygieně a informacím. WHO i dárci nemohou postupovat z povzdálí — je čas na koordinovanou, transparentní a spravedlivou humanitární odpověď, která posílí místní kapacity místo dárcovského paternalismu. Kongo potřebuje solidaritu, ne stigmatizaci; investice do veřejného zdraví tam i jinde jsou investicí do společné bezpečnosti.