Search

Buenos días gente bella, Aquí van mis primeras impresiones sobre los acontecimientos del 22 de septiembre. Al mismo tiempo que Delcy Rodríguez se daba un baño de burocracia internacional en la ONU y se reunía con Donald Trump, María Corina Machado confirmaba su séptimo intento frustrado de regresar a Venezuela. Como la política venezolana de los últimos meses se parece cada vez más a una temporada de The Apprentice: Caracas Edition, para mí resulta indispensable asumir que casi todo lo que vemos en pantalla son puros efectos especiales. ¿A qué me refiero? Es más que evidente que la administración Trump avanza con un plan propio cuyo objetivo es el control y la rentabilidad de los recursos energéticos venezolanos. Mientras van por el botín, porque "al vencedor le pertenecen los despojos", nos entretenemos con el desfile de gestos rituales y encuentros privados filtrados a conveniencia por la parte interesada. Pedro J. Ramírez leyó hoy, en la mañana madrileña, el saludo de Delcy a Pedro Sánchez como el de una novia que se despide de un pretendiente menor porque ya tiene pactada la boda con un magnate. La metáfora es chocante, sí, pero describe a la perfección el pragmatismo del poder: el bromance D-D (Donald & Delcy) va viento en popa. Sin embargo, aquí todos parecen jugar a engañarse. La oposición, incluso la que se sienta a colaborar, busca desesperadamente justificar sus pasos para no admitir que quedó relegada a un papel de reparto. Y, de la misma manera, la cúpula del chavismo 3.0 se consuela con esa vieja máxima de "doblarse para no partirse". En el camino, a quien terminaron quebrando fue al país entero. Lo que viene en los próximos meses no es una apertura milagrosa, sino muy posiblemente el desmantelamiento formal de lo que queda de PDVSA y la sustitución silenciosa del régimen de explotación petrolera. Y eso sin que sus beneficios lleguen rápidamente a la población, porque esta es una industria lenta y porque la redistribución de la renta será aún más complicada por los nuevos modelos de negocio. Es posible que estemos ante el cambio de paradigma más radical de los últimos 60 años: el paso del Estado rentista propietario a una especie de factoría extractivista a bajo costo. Mientras Delcy y María Corina tragan sapos y cocodrilos, lamentablemente la mayoría de los venezolanos están tragando es mierda. ¡Abracitos! #Venezuela #Política #Energía

Γαμάει ρε φίλε ο Καραλής. Τεράστιος αθλητής. Έχει πολλή πλάκα όλο αυτό το bromance με τον τεράστιο Μόντο, αλλά χρειάζονται και δύο βήματα πίσω νομίζω για όσους τον βλέπουμε. Κάνει οργιαστικά πράγματα ακολουθώντας τον μύθο του αθλήματος. Φοβερός, παιδαράς, όλα τα καλά #Καραλής #Αθλητές #Bromance

L'amitié entre Erling Haaland et Jude Bellingham, qui se manifeste par des gestes affectueux sur les réseaux sociaux, remet en question les normes de virilité dans le football et illustre une soif de vulnérabilité et d'émotion dans un sport souvent critiqué pour son individualisme et sa masculinité toxique. #Bromance #Amitié #Football

Questi due. Bellingham lo sfotte nel tunnel prima del fischio d’inizio. In partita lo punzecchia toccandogli il sedere, Haaland ridacchia divertito. La bromance tra Jude e Erling , con in palio un posto in una semifinale mondiale, è uno spettacolo. https://t.co/NfktUJTjYT #Bromance #Calcio #Sport

¡QUE MOMENTAZO! Previo al partido de Noruega ante Inglaterra en los cuartos de final de la Copa del Mundo. Erling Haaland y Jude Bellingham se reencontraron en el pasillo del estadio antes de salir a jugar el partido más importante de sus carreras. Ambos se dieron un hermoso abrazo con toda su alma. Recordemos que Erling Haaland y Jude Bellingham formaron una dupla en el Borussia Dortmund donde hicieron una gran amistad. Al final, Jude fichó con el Real Madrid. Erling con Manchester City. Y ahora en el máximo escenario del fútbol mundial volvieron a coincidir pero ahora como rivales. Este es el reencuentro más hermoso del Mundial. EL BROMANCE SE HIZO PRESENTE. #Mundial2023 #Haaland #Bellingham

Prosím vás, ona vám to Česká televize samozřejmě tají, ale pozdrav Andreje Babiše s vejvíce bromance friendem Donniem ve skutečnosti probíhal takto. Všechno je to jen o tom, jak protivládní média vytrhnou jediný snímek ze záběru tak, aby byl co nejvíce dehonestující! Jo. A Applestore na Václaváku bude! #ČeskáTelevize #Babiš #Média

💬 Ousmane Dembele 🇫🇷 sous le post de Khvicha Kvaratskhelia 🇬🇪: « The best » Même à l’autre bout du monde, la bromance continue 🥹❤️ https://t.co/wGIu5O3RB2 #Football #Bromance #Friendship

Pár slov o přátelství mezi muži. O skutečném přátelství. Nějak mám vlhké oči. Via fb Radek Kučera: Ve svých příspěvcích často kritizuji dnešní sobeckou dobu, kdy místo, abychom se těšili ze vzájemné lidské pospolitosti, hlubokého přátelství a ochotě pomáhat si navzájem, jsme vůči sobě nepřátelští, šíříme závist, jed a toxicitu, podporovanou algoritmy sociálních sítí a neskutečnou vulgaritou veřejného prostoru. Hluboké přátelství, vznešenost, důstojnost a noblesa se staly nedostatkové zboží, dneska letí lži arogance a buranství. Mockrát jsem také říkal, že mužské přátelství je jiné než ženské a každý chlap, i kluk si zaslouží svého nejlepšího přítele, takového, který s ním bude opravdu upřímně a hluboce sdílet jeho radosti i starosti a který bez váhání pojede přes půl světa, když ho jeho parťák bude potřebovat. Jakási krystalické, upřímné a asexuální city mezi muži, jakási bromance, či přátelství, které se často rodilo ve válečných zákopech, skautských, nebo sportovních oddílech, či o kterých jsme četli v románech Karla Maye, kdy jsme obdivovali pokrevní bratry Vinnetoua a Old Shatterhanda. A mně nezbývá než hluboce smeknout před Leošem, který přesně takovým byl pro Patrika Hezuckeho. Zrušil veškerý svůj program jen proto, aby se svým přítelem mohl být v jeho těžkých chvílích, on dokonce přespával na lůžku vedle něj v nemocnici a je dost možné, že když Patrik odcházel, měl vedle sebe z jedné strany svou manželku Nikolu a z druhé strany největšího kamaráda Leoše. Tahle fotka mi upřímně vehnala slzy do očí. Je o hlubokém přátelství, které nám tak často dnes schází. A my sami si položme otázku jestli bychom tohle udělali pro naše přátele, nebo oni pro nás. Jestli existuje kromě rodiny opravdu někdo, kdo by s námi přespával v nemocnici a byl s námi, možná až do konce. Každý z nás potřebuje svého Leoše a skoro nikdo ho dnes nemá. Upřímnou soustrast všem blízkým a poklona a obdiv Leoši Marešovi. Tohle je přesně ten parťák, který je zapsán v knize ohrožených druhů. A já za tuhle naději, totiž, že stále jsou moc děkuju. -