Search

Valérie Pécresse doit remballer son racisme, son paternalisme et son mépris de classe. Non, ces élèves ne sont pas des « caïds et des voyous ». Ce sont des élèves qui veulent avoir des professeurs. Qui veulent réussir leurs examens. À égalité avec les autres. @vpecresse, soutenez-les ou taisez-vous. #Éducation #JusticeSociale #Égalité

Le documentaire « Handicap, aux origines du combat » de Laetitia Moller retrace la lutte de près d'un siècle des personnes handicapées pour leurs droits et l'inclusion sociale, mettant en lumière les mobilisations des années 1960-1970 qui ont conduit à des avancées législatives, tout en dénonçant la charité et le paternalisme au profit d'une véritable reconnaissance politique et sociale. #Handicap #Égalité #Inclusion

François Ruffin, candidat à la présidentielle de 2027, a admis que certaines séquences de sa bande dessinée Picardie Splendor pouvaient blesser et qu'il reconnaissait avoir un antiracisme un peu estampillé années 1990, suite à des accusations de racisme et de paternalisme, notamment de la part de son ancien mouvement La France insoumise. #Racisme #Politique #Culture

François Ruffin, candidat à la présidentielle de 2027, a admis que certaines séquences de sa bande dessinée Picardie Splendor pouvaient blesser et qu'il reconnaissait avoir un antiracisme un peu estampillé années 1990, suite à des accusations de racisme et de paternalisme, notamment de la part de son ancien mouvement La France insoumise. #Racisme #Politique #Culture

StB PŘEDVOLÁ UMĚLCE NA KOBEREČEK Výrok ministra kultury Klempíř, že „pozve umělce z pódia na ministerstvo, aby si to vyříkali z očí do očí“, nepůsobí jako smířlivé gesto. Působí jako jazyk moci, který si Česká republika dobře pamatuje z doby, kdy stát nerozmlouval, ale předvolával. Umělci, kteří včera vystoupili na Staroměstském náměstí proti koaliční vládě, a pro prezidenta Pavla , neudělali nic nelegálního, ani nelegitimního. Využili své ústavní právo na svobodu projevu a shromažďování. Reakcí ministra kultury však není politická odpověď, argument nebo sebereflexe, nýbrž výzva k osobnímu „vyřízení si věcí“ za zavřenými dveřmi ministerstva. To není dialog. To je symbolický nátlak. Když moc zve „na ministerstvo“ V demokratickém státě politici reagují na kritiku veřejně a věcně. Autoritářské myšlení naopak pracuje s jiným reflexem: kritika je problém, kritici jsou potíž, a řešení se má odehrát mimo veřejný prostor. Výraz „vyříkat si to z očí do očí“ z úst ministra neznamená nabídku rovného dialogu. Znamená nerovnost rolí: stát zve – občan je zván. Ministerstvo zde není platformou debaty, ale místem moci. A právě to vyvolává oprávněné historické asociace. Česká společnost má s podobným jazykem zkušenost. Ne proto, že by dnes žila v totalitě, ale proto, že ví, jak totalitní mentalita začíná: paternalismem, moralizováním a předvoláváním „na kobereček“. Ministr kultury není vychovatel národa Zvlášť zarážející je, že tento tón volí právě ministr kultury. Resort, který má být garantem svobody tvorby, plurality názorů a autonomie kulturní sféry, se tímto výrokem staví do role dohledového orgánu nad loajalitou umělců. Kultura není oddělení ministerstva. Umělci nejsou zaměstnanci státu. A protest není porucha, kterou je třeba „si vyříkat“. Pokud má vláda pocit, že kritika zaznívající z kulturní sféry je neoprávněná, má odpovědět politicky – ne institucionálním gestem, které připomíná spíš disciplinaci než dialog. Problém není v umělcích, ale v reflexu moci Největším problémem tohoto výroku není jeho konkrétní formulace, ale způsob uvažování, který odhaluje. Místo respektu k občanské společnosti přichází snaha převzít kontrolu nad kritikou. Místo otevřené debaty zaznívá výzva k individuálnímu „řešení“. To není chyba jednoho neobratného vyjádření. To je mentální nastavení, které je s demokratickou politickou kulturou neslučitelné. Pokud se ministr kultury domnívá, že umělci „přestřelili“, má s nimi polemizovat na veřejnosti. Pokud se domnívá, že se mýlí, má to vysvětlit argumenty. Pokud se domnívá, že vláda postupuje správně, má to obhájit politicky. Co ale nemá dělat, je zvát kritiky „na ministerstvo“, jako by šlo o podřízené nebo provinilce. Demokracie totiž nestojí na tom, že si moc „vyříkává věci z očí do očí“. Stojí na tom, že snese kritiku na veřejnosti. -