Search

Pěkný postřeh z komentáře Viktora Daňka na ČRo: Babiš se v Římě pochlubil Meloniové, že na mítincích pouští italský popový hit "Sarà Perché Ti Amo". Meloniová na svých akcích pouští rebela Rina Gaetana. Marketingově vyladěný koncentrát středního proudu versus punková ikona. Výmluvnější kontrast si lze těžko představit. https://t.co/vhFuX5Oj8F #politika #hudba #kultura

Najbardziej dołująca w całej sytuacji z Legią jest świadomość, jak głęboko w d*pie jesteśmy jako środowisko piłkarskie. Dziennikarze, PZPN, Ekstraklasa, kibice, sponsorzy - nikogo nie rusza ta sytuacja. Ot, nie wpuszczą kibiców, o co afera? Legia Warszawa, czyli największy klub w Polsce. Lider tabeli wszechczasów. Najwięcej kibiców, największe przychody, klub-ikona. W sercu stolicy kraju, który aspiruje do europejskiej czołówki. I z zewnątrz widzę tylko dwa potencjalne wytłumaczenia tego, co się dzieje: 1. Formalne powody są wymyślonym pretekstem, a decyzja jest de facto ustępstwem wobec "najbardziej zagorzałej" części trybun, której nie podobają się kibice gości. Niezależnie od tego, czy z wygody, czy z obawy przed konfliktem, warszawski gigant wsłuchuje się w głos "kibiców". 2. Remont jest realny i klub wprost przyznaje, że bezpodstawnie korzysta z majątku miejskiego, ma nie do końca sprawne kamery na stadionie i stare siatki na trybunach. Jednocześnie nie jest w stanie w ciągu całego miesiąca rozwiązać tych drobnych spraw. Nie zrobił też tego przed sezonem. 290 mln zł przychodu, chęć gry w Europie. I nie potrafi. Nie wiem szczerze mówiąc, która opcja jest bardziej kompromitująca. Wiem natomiast, że jest to smutny dzień dla polskiego futbolu. I nie chodzi nawet o to, co zrobiła Legia - chodzi o całkowity brak reakcji i akceptację futbolowej społeczności. Akceptację potencjalnych wpływów kiboli, niechlujstwa, braku profesjonalizmu, nieprzestrzegania przepisów i braku konsekwencji za ich łamanie. Akceptację coraz głębszego zanurzania się w tym szambie. Czyli zwykły dzień w polskiej piłce nożnej. #LegiaWarszawa #polskiepiłkanożna #futbol

Otýlie Sklenářová-Malá, oblíbená česká divadelní herečka a národní ikona, se proslavila svými mnoha rolemi v Prozatímním a Národním divadle, přičemž i po smrti zanechala významnou stopu v české kultuře a umění, což vedlo její přátele k postavení památníku na její počest. #OtýlieSklenářová #českédivadlo #historieumění

Jesse Owens, mladi Afroamerikanac, koji je odrastao u siromaštvu i suočavao se s rasizmom, postao je ikona borbe protiv tiranije i rasne mržnje osvojivši četiri zlatne olimpijske medalje na Berlinskim igrama 1936. godine, unatoč nacističkoj ideologiji koja je tada dominirala. #JesseOwens #OlimpijskeIgre #RasnaPrava

Gloria Steinem, feministična ikona in aktivistka, je umrla v starosti 92 let, vendar je njeno delo in vpliv na boj za pravice žensk, povezane z vprašanji rase in razreda, ostal pomemben opomin, da se pravice nikoli ne morejo obravnavati kot dokončno dosežene. #feminizem #ženskepravice #GloriaSteinem

Trzask łamanych kości, bicie pałkami, wyrywanie paznokci, szarpanie psami, rażenie prądem. 22-letnia dziewczyna półtora roku nieludzko katowana do nieprzytomności. Piękna Helena krwawi, ale milczy jak grób. Niewiasta twardsza niż granitowe skały Tatr, po których biegała. Swoje narciarskie umiejętności wykorzystała w najważniejszych zawodach, których stawką była wolna Polska. Przenosiła przez Tatry listy, dokumenty, pieniądze, materiały wybuchowe, przeprowadzała ludzi, w tym zagrożonych aresztowaniem żołnierzy podziemia. Więziona w zakopiańskiej katowni "Pałace". Piękna, nieustraszona i niezłomna. Pełna determinacji, wytrzymałości i ducha walki. Królowa zimy. Ikona polskiego narciarstwa. Mistrzyni sportów narciarskich. 7-krotna mistrzyni Polski. Symbol polskiego ruchu oporu. Legendarna kurierka tatrzańska. Żołnierz SZP-ZWZ. 12 IX 1941 została ROZSTRZELANA PRZEZ NIEMIECKICH ZBRODNIARZY HELENA MARUSARZÓWNA. Wieczna cześć Jej i chwała! #Polska #Historia #Narciarstwo

Jak zabít globální love brand během čtyř až pěti let? Nike bude tento měsíc vyřazený z S&P 100, schválně se podívejte na ten propad ceny akcíí v posledních pěti letech. Masakr. Vedly k němu v zásadě tři důvody (a na počátku údajně byla drahá studie McKinsey): - Konec sportovních kategorií (běh, fotbal, baseball,...). Namísto toho byl produkt prostě pánský, dámský, nebo dětský. Tím značka začala přicházet o své know-how. - Přetrhaná distribuční síť. Během covidu začala firma hrát sama na sebe, vypověděla smlouvy s tradičními prodejci. Nová mantra byla DTC (Direct-to-consumer). Během lockdownu to dávalo smysl, jenže pak na uvolněné regály nastoupily nové brandy jako On, Hoka,... - Reklama & marketing. Nike najel na inkluzivitu, body positivity a společenská témata. Značka, co stála na emocích a sportovních ikonách, najednou začala řešit hlavně metriky a sociální trendy. Pro deep dive je skvělý starší článek bývalého brand directora Nike Massima Giunca: https://t.co/tw63lH1gQQ #Nike #branding #marketing

Ve věku 92 let odešla ikona boje za ženská práva Gloria Steinem. Původní profesí reportérka v 60. a 70. letech neúnavně cestovala po USA, aby prosazovala rovnost pohlaví ve všech aspektech veřejného i soukromého života. https://t.co/zTKUk2f0j1 #GloriaSteinem #RovnostPohlaví #ŽenskáPráva #US

Gloria Steinem, američka feministička ikona i novinarka koja je značajno utjecala na borbu za prava žena širom svijeta, preminula je u dobi od 92 godine, a njezino življenje opisano je kao ispunjeno aktivizmom i posvećenošću borbi za ravnopravnost. #feminizam #pravažena #aktivizam

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

31. srpna 1943 byl ve Stuttgartu zavražděn gilotinou ⚔️ Josef Jan Kratochvíl, výrazná osobnost první republiky 🇨🇿 a jeden z hrdinů českého odboje. 🕯️ Kratochvíl, rodák z Křenic u Říčan, se proslavil jako autor populárních rozhlasových rozcviček 📻🤸, které mu zajistily velkou popularitu po celé zemi. Jako ikona Českého rozhlasu se stal známou a oblíbenou osobností. ⭐ Navzdory své slávě se po nacistické okupaci neváhal postavit na stranu odboje ✊🇨🇿. Jeho angažmá v boji proti okupantům však mělo tragické následky. ⚫ Stejně jako mnoho dalších vlastenců, i on zaplatil za své přesvědčení a odvahu životem. 🕯️ Josef Jan Kratochvíl je dnes zapomenutou legendou, jejíž osud symbolizuje hrdinství a oběť českého národa v období nacistické nadvlády. 🇨🇿🕯️ #ČeskýOdboj #Historie #Hrdinové

Japonska umetnica Yayoi Kusama, ki je umrla 14. avgusta 2026 v Tokiu pri 97 letih, je postala ikona sodobne umetnosti s svojimi inovativnimi instalacijami, ki vključujejo ogledala, luči, buče in pike, ter s provokativnimi performansi, ki so izpostavljali osebne in družbene teme, kljub temu da je v umetniškem svetu pogosto ostajala spregledana. #YayoiKusama #vizualna umetnost #sodobna umetnost

Viděno punkem. Ivan Král, skromný a přitom ve světě nejznámější čs. rocker. Pracoval u Yoko a Johna, rok hrál s Blondie, pět let s Patti Smith a dva roky s Iggy Popem (do roku 1982). Pak se jeho hudební stopa vytrácí (občas hraje, živí se jako řidič i tesař), aby se zjevil v kolébce grunge v Seattle a otevřel si v dubnu 1991 kiosek s lívanci a palačinkami. Nikdy mi to nedalo klidu: mohl se Ivan Král znát s hochy od Pearl Jam, Nirvany, Alice in Chains nebo Soundgarden? Vždyť Patti Smith byla ctěna těmito rozervanci jako jejich culture zdroj a ikona. V Králově životopisu jsem nic moc nenašel. Dokud jsem nenarazil na dva kratší texty v Seattle Times z roku 1992. První je z rubriky Food Folks: precizně určuje místo kiosku (pouze 10m2..) s poetickým názvem Crepes de Marie v tržnici Pike Place Market. Ivan Král se u pánve střídá s dalším krajanem, basákem Zbyňkem Pavlíčkem (oba hrají později v triu Native). Recept na těsto získali v Paříži, v repertoáru mají deset druhů crepes včetně špenátové s mozzarellou. Oba kuchtíci rozpálili plotnu v dubnu 1991. A co je zajímavé: z kiosku je to do tří zásadních klubů s grunge nářezem od 100 do 1600 metrů. Showbox: zde perlili Pearle Jam, Soungarden a Mudhoney. Crocodile: Nirvana a ti další. Central Sallon: inkubátor grunge včetně Alice in Chains a všech výše jmenovaných. Na tržnici pracuje spousta muzikantů a také sem chodí na návštěvu, upřesňuje Král. A taky se Ivana ptají.. hele, a jaké to bylo? Ve druhém textu ze Seattle Times odpovídá Král na zásadní otázku: co sakra rocker s takovou biografií dělá u pánve na trhu?! Ivanova odpověď: každá kapela by měla mít day job a stát lidem tváří tvář, nejen za mikrofonem. Bylo by magické, kdyby si Eddie Vedder u Ivana objednal crepes s krevetkami a mohli prohodit pár slov. Dokázat to ale nemohu. I když Pearl Jam hrávali Ivanovu Dancing Barefoot ze setlistu Patti Smith. V roce 1994 Ivan Král zasáhl zásadně do hudebního života už v Praze. Ale to už je jiný příběh. Miluju palačinky. The End. #punk #rock #grunge

Tim Curry, ikona kina i teatru, zmarł w wieku 80 lat po długiej walce z problemami zdrowotnymi, w tym poważnym udarze, który znacząco ograniczył jego aktywność zawodową, przy czym zasłynął przede wszystkim rolą dra Franka-N-Furtera w kultowym The Rocky Horror Picture Show. #TimCurry #TheRockyHorrorPictureShow #aktorzy