Search

Největší gamechanger chození po horách byly tyhle vivobarefoot pohorky. Chůze v nich je úplně jinej level zážitku, užívala jsem si každej krok. Jenže už po loňský Albánii mi je švec nechtěl opravit a nakonec řekl, tak jo, ale naposled, příště už to nezalepím. Vydržely přesně do dneška, ale ten šílenej závěrečnej nekonečnej sestup po klouzajících padajících šutrech už ne: obě podrážky se odlepily a jen tak tak jsem došla. Tak asi RIP a nezbyde nic jinýho, než začít šetřit na novy😢 #hory #pohorky #turistika

Jestli jsem si včera myslela, že trasa vede moc kolmo vzhůru, tak ten dnešní výstup na Maja e Trojan byl uphills to hell. Přitom to začalo nenápadně hezkou cestou kolem potoka, pohoda skončila vstupem do bukovýho lesa. NEMÁM ráda bukový lesy forever. Cesta stoupala tak prudce vzhůru a to pitomý listí tak klouzalo, že jsem chvílema lezla po čtyřech. Pokud jsem teda zrovna věděla, kudy. Značky byly naprosto random na stromech, vůbec to nedávalo smysl, a GPS skákala v perimetru 70 metrů na všechny strany. Nakonec jsem metodou pokus omyl nějak tím lesem prošla a doufala, že zbytek bude idyla ozářená sluncem. Jako jo, akorát to skončilo dřív, než jsem si to stačila užít. Na šipky kolmo vzhůru jsem si už zvykla: terén byl navíc relativně přehlednej, ale traverz po kamenech a skále s půl kilometrovou propastí pod nohama na mý bingo kartičce teda nebyl. To nejhorší ale přišlo v sedle: poslední kilometr (no dobře, možná 750m) vedl po hřebeni úzkým jak kladina a ta propast tak byla z obou stran. Mít jen o něco větší závrať, už tohle nepíšu. Really jsem uvažovala o tom, že ten konec vzdám; o jeden vrchol víc nebo míň už v mým věku nehraje roli a ta zpáteční letenka by zbytečně propadla, ale nakonec jsem usoudila, ze když budu velmi opatrně klást jednu nohu za druhou, sem tam se přidržím rukou a hlavně! nebudu koukat dolů, tak tam dojdu, otázku, jak se vrátím, protože dolu je to vždycky horší, budu řešit, až to nastane. Na pokraji psychickejch sil, protože fyzickejch mám nepochopitelně furt moc, jsem stanula na summitu a na vrcholovou fotku se tentokrát vysrala. Ten člověk, o jehož komentář k tý včerejší vrcholovce jsem stála nejvíc, nic nenapsal, navíc mi čím dál víc dochází, že nikdo není na devětapadesátiletý tělo v podprsence dávno zvědavej, jen je kurva těžký se s tím smířit a zatím mi to moc nejde. Cesta zpět byla překvapivě snadnější a to, že jsem se opět párkrát netrefila na správnou značku, nevadilo: sice to bylo o dost delší, ale to údolí za to stálo. Ve tři, po sedmi hodinách chůze, jsem byla zpátky a čekalo mě dilema, jestli jít další 4,5 hodiny přes kopec, nebo zkusit stopovat, začalo se totiž dost dramaticky mračit a hřmělo. Řekla jsem si, že když mi do 20 minut nic nezastaví, půjdu. Do 20 minut nic nezastavilo: ono teda hlavně za tu dobu nic nejelo. Fakt se mi nechtělo riskovat slejvák v horách, no, zkrátím to. Nakonec zastavilo asi osmý auto, manželé z Monte Negra, kousek je totiž hranice, vysadili mě tři kiláky od ubytka a fakt brutálně chcát začalo až posledních 500 metrů, což už mi bylo jedno. Cestou mi došlo, proč je mi tu tak dobře: nikdo mě nehodnotí, s nikým se nesrovnávám, nikdo mi nedává najevo, že nejsem dost dobrá, nemám strach, že někoho něčím seru, že něco nezvládnu a že jsem stará a k ničemu. Můžu si dělat, co chci a nesedím na zadku u compu, ale koukám na hory & nebe & louky & ovce, nejsem vůbec unavená a konečně jsem se zas dnes mohla celou dobu zhluboka nadechnout. #turistika #hory #příroda

Dnes jsem se rozhodla vylézt na horu Maja e Marulës 2140 mnm. V itineráři byla tahle trasa jako rezerva s tím, že autor ji nemá projitou, ale prej by měla bejt easy. Jako easy byla, pokud teda považujete za easy výstup prakticky kolmo vzhůru a máte morál na to prakticky kolmo dolů i sestoupit. Podle Albánců je totiž zřejmě chůze po horách šikmo vzhůru sem tam vrstevnice pro děcka: správnej horal jde přímo na vrchol. O albánským značení jsem už psala, takže nikoho nepřekvapí, že hned na začátku jsem netrefila vstup do bukovýho lesa, zvolila jsem poměrně širokou schůdnou cestu, nasadila tempo a až po deseti minutách mě napadlo, že jsem dlouho neviděla značku. Aby taky jo: byla o tři vrstevnice vejš, směr naštěstí odpovídal. No prob, řekla jsem si, prostě to při nejbližší vhodný příležitosti vezmu kolmo nahoru, vracet se fakt nebudu. Nejbližší možná příležitost byla hned za zatáčkou, vyschlej potok připomínající malej vodopád plnej kamení a popadanejch stromů, vyhodnotila jsem to jako nejrozumnější cestu a skutečně: po 15minutovým horolezeckým výstupu jsem narazila na trasu se značkou. Byl to tak satisfied adrenalinovej zážitek, že jsem dokonce zapomněla na to, že se nemůžu pořádně dodechnout. A napadlo mě, jestli vůbec znám někoho, kdo by byl ochotnej takhle lízt v pekelným vedru po horách a kdo by netrval na návratu k poslední značce. Ale jo, vím o někom, dal by to s prstem v nose a asi bych mu ani se svým tempem nestačila, navíc je to jedinej člověk, se kterým bych sem jet chtěla, mrzutý akorát je, že on ne. Smutnej to příběh. Long story short: po pětihodinovým výstupu, kde mě v závěru zachránila voda tekoucí z rezavý trubky a pohled na pasoucí se koně, jsem stanula na vrcholu a samotným štěstím jsem si sundala triko a vyfotila se jen v podprsence. Nebrečte, můžete si za to sami. Sedět ve dvou kilometrech nad mořem a bejt jedinej člověk široko daleko je naprosto koncentrovaný štěstí a neznám nic lepšího, snad jedině zmrzlina Häagen-Dazs slanej karamel, ale tu si nekupuju, tak to nemůžu úplně objektivně posoudit. #hory #adrenalin #turistika

Super je, že většina cest v horách tu je značená, o něco míň super teda je, že všechny cesty jsou značený stejnou červenou značkou, takže se mi stává, že jdu furt po červený, a najednou koukám, že jdu úplně jinam, než mám v itineráři. Což vlastně nevadí, je mi jedno, na kterej kopec vylezu, vrchol jako vrchol. Dnes se mi to stalo i cestou dolů, jdu po červený, pro jistotu čeknu trasu v mobilu a co myslíte? Jo, byla jsem na jiný trase: to by opět nevadilo, všechny končily tam, kam jsem šla, trochu mrzutý ale bylo, že tohle byla bezkonkurenčně nejhorší downhillka a celou cestu jsem děkovala, že jestli mám něco v pořádku, tak to jsou kolena. Dnes jsem kromě stáda ovcí, kterýmu jsem pro jistotu dala na stezce přednost, potkala i lidi: vzájemně jsme se vyfotili na vrcholu a popřáli si šťastnou cestu. Na vrcholový fotce mám na triku buď hnusnej propocenej flek, nebo krásný srdce. Já se kloním k tomu srdci. #cestování #hory #turistika

Dnes jsem měla v itineráři přechod přes Maja e Grebenit do Lëpusche, stoupání 864 vejškovejch metrů, klesání 540, 11 km, cca 4 hodiny. Extrémně snadná trasa, na který absolutně nejde zabloudit a NECHCI o to mluvit, ostatně ten kilák a půl navíc byla marginálie. Zpátky jsem měla dostopovat, ale byla jsem v cíli v poledne, unavená jsem nebyla, tak jsem to vzala i zpátky stejnou cestou: jednak si většinou nepamatuju celou trasu, kudy jdu, protože mám občas v hlavě příběhy, a hlavně v opačným směru to vždycky vypadá jinak. A navíc jedno z mejch guilty pleasure je chůze do kopce. Za celejch 7 hodin chůze jsem nepotkala jedinýho člověka: jen jednu krávu a prase rochnící se v bahně. Miluju bejt sama uprostřed hor: v sedle jsem si sedla (co taky jinýho v sedle žejo), využila toho, že tady nemám skoro tinnitus, a meditovala. A v jednu chvíli jsem v tý rozlehlosti a klidu hor ucejtila tak velkou lásku k týhle planetě, že mi začaly týct slzy. Jsem v horách ráda sama a navíc málokdo zvládá můj styl chůze start-cíl bez pauz na jídlo, ale občas mi bejvá trochu líto, že tu nádheru nemám s kým sdílet, a jasně: píšu o tom a dávám fotky; i tak je ten zážitek nepřenositelnej. Ne, není to úplně zalitý sluncem i přes jasnou oblohu a vedro, pořád mě trápí ty divný zdravotní věci a bojím se: ale jestli mám umřít, tak jsou hory to nejlepší místo ever. #hory #příroda #turistika

Podle nového žebříčku irské společnosti JustCover, zveřejněného serverem Travel and Leisure, se nejšťastnější destinací světa stal Tulum v Mexiku, následovaný Soufrière na Svaté Lucii a Oaxacou v Mexiku, přičemž žebříček hodnotil více než milion online recenzí turistů zaměřených na štěstí a radost. #cestování #turistika #destinace #dobrezpravy

Babiš dnes vyrazil s několika desítkami lidí na Lysou horu… politická komedie v turistickém balení. 😄 Pár týdnů před komunálními volbami se z výšlapu stává osvědčená disciplína politického marketingu: batůžek, hůlky, pár fotek s „obyčejnými lidmi“ a hlavně obraz státníka, který místo kanceláře vyráží mezi lid. Samotná turistika je samozřejmě naprosto v pořádku. Jen je trochu úsměvné předstírat, že když se podobné výpravy opakovaně konají před volbami a za účasti stranických špiček, jde pouze o nevinnou sobotní procházku. Lysá hora tak zase na chvíli není jen vrcholem Beskyd, ale také kulisou předvolebního divadla. 🎭🥾 #Babiš #politika #komunálnívolby

V čelním zpravodajství se Berlín vzpomíná na 65. výročí výstavby Berlínské zdi, zatímco německý ministr životního prostředí Schneider navrhuje změnu ústavy na ochranu před horkem a Rumunsko odstavuje své jediné jaderné elektrárnu kvůli nízké hladině Dunaje, zatímco turistika v horských oblastech a používání bodykamery personálem na nádražích také rezonují ve veřejné diskusi. #Mauerbau #Hitzeschutz #Sonnenfinsternis

Článek od SPIEGEL TV se zabývá posilující rolí nelegálních imigrantů v španělské ekonomice, kteří pracují v sektorech jako péče, zemědělství a turistika, a diskutuje o dopadech nedávného rozhodnutí španělské vlády umožnit stovkám tisíc migrantičům legální pobyt. #Migration #Wirtschaftsboom #Einwanderung

Ministerstvo zahraničných vecí a európskych záležitostí SR upozorňuje na zvýšené riziko lesných požiarov v Taliansku, najmä v južných oblastiach ako Sicília a Sardínia, a odporúča slovenským turistom sledovať aktuálne informácie, vyhýbať sa rizikovým oblastiam a rešpektovať pokyny miestnych orgánov a záchranných služieb, pričom ich informuje o možných obmedzeniach dopravy a evakuáciách. #lesnépožiare #Taliansko #turistika

Cestování na Blízký východ se postupně obnovuje, přestože české ministerstvo zahraničí stále doporučuje odlety jen v nejnutnějších případech, a turisté, včetně Čechů, projevují zvýšený zájem o destinace jako Dubaj či Abu Dhabí, což je podpořeno snižováním cen letenek ze strany dopravců. #Blízkovýchod #Cestování #Turistika

Vlna extrémních veder v Evropě vedla k dočasnému uzavření nebo omezení provozu mnoha ikonických památek, včetně Atomia v Bruselu, Eiffelovy věže v Paříži a Tower Bridge v Londýně, což rozzlobilo mnoho turistů a přimělo úřady k přeplánování vlakových spojů. #extrémníteplota #Turistika #Evropa