Města pro lidi

Cities for People stated that her father-in-law was a non-released mayor of a small municipality. According to her, he first worked half a day at his sawmill and then in the municipality until the evening, among other things, introducing modern sewage systems. When something broke in the community center, for example, he would fix it himself on the weekends. The current mayor, according to the author, worked full-time, but he often only came up with activities focused on public relations, such as producing the community calendar. A significant part of the municipal budget, according to her statement, consisted of his remuneration. She added that her father-in-law was bitter about this situation and she understood his attitude. #starosta #obec #kultura (translated)

Is this a parody account of Jan Lipavský? ☺️ None of the mentioned projects are under the responsibility of ODS and ODS has no merit in them. And regarding Barranďák specifically, Svoboda was one of those who frightened Prague residents with a traffic apocalypse! 🙈 https://t.co/mjsfD7PwQ8 #politika #parodie #Praha (translated)

I would be interested to know what the error rate is in the vote counting. I think it's brutal. 🙂 I was in the election commission and I knew that I had put a cross for my friend at the end of the candidate list. Then we are counting, and the old ladies next to me were suspiciously fast. I looked at it and my cross was nowhere to be found. Plot twist, the old ladies didn't flip the sheets. They only counted the first side. 🙂 #volby #sčítáníhlasů #demokracie (translated)

Dneska by můj táta slavil 60 let. Tolik bych si přál chytnout ho za ruku, pohladit ho a říct mu, jak ho mám rád a jak jsem na něj hrdej. Táta zemřel náhle v covidu na selhání plic. Jel jsem za ním domů podívat se, jak to zvládá, ale už bylo pozdě, nestihl jsem se ani rozloučit. Hrozně mi chybí. Jako táta, kamarád, dědeček našich synů, kterým se nestihl stát, i když se na to tolik těšil. Táta, Radek Vovsík, byl pro mě vzorem toho, jak milovat život a jak se poprat o své místo na světě. Neměli jsme moc peněz, vychovával mě sám, a přesto k tomu ještě dokázal vystudovat vysokou školu. Vypracoval se ze zootechnika a řidiče autobusu až na uznávaného ředitele dětského domova a náměstka Jihlavy. Dodnes mi lidé říkají, jak na něj vzpomínají. Jako na čestného pracovitého člověka, kolem kterého bylo vždycky živo a s kterým byla zábava. Jsem pak na něj hrozně pyšnej. Táta byl pořád v pohybu, odmalička jsme spolu výletovali, čundrovali, jezdili na vodu, projeli jsme na kole “rakousko-uherskou monarchii”… Nádherné zážitky. Rodina pro něj byla tím nejvíc na světě. Byl jedním z důvodů, proč jsme se přestěhovali do Jihlavy, protože by byl nejlepší děda pro naše děti. Že se jím stane, se dozvěděl na Vánoce, pár dní předtím, než zemřel. Byl z toho moc šťastnej. A já, i když se hrozně zlobím, že jsem o něj přišel tak brzy, jsem vděčný, že jsem mohl mít tak skvělého tátu. 💚 #táta #rodina #vzpomínky

Menšina motoristů na Smetaňáku zase šikanuje většinu! 🙂 Při průměrné obsazenosti 1,3 člověka na auto je v téhle koloně na fotce asi 18 lidí. Kdyby se Praha řídila smart a data-based, tak tohle prostě nevychází. Negativní externality jako hluk, prach a zpustošený veřejný prostor jsou neúměrné tomu, jak málo lidí se tu autem reálně přepraví. Protože věděli jste, že touhle oblastí projde 5x víc lidí pěšky? 👍🏻 #Praha #Doprava #ŽivotníProstředí

Daily reminder, že @MikeJePan není hrdina, ale pravomocně odsouzený padouch. 👇🏻 Je pravomocně odsouzený mimo jiné za výtržnictví a násilí proti úřední osobě. V insolvenci mu soud vytkl nepoctivý záměr a řešil i nepřiznané příjmy. Dlouhodobě jako influencer nabádal k šikaně strážníků a porušování předpisů. Podle investigace Page Not Found byl jeho účet spojován s Discordem, kde se sdílely ukradené intimní fotografie. V Praze rozmisťoval vraky aut do ulic, jen aby si dělal reklamu na služby, které pomáhají lidem vyváznout z pokut. Parkoval na chodnících, jezdil městem jak hovado a z porušování pravidel si dělal content. Shame on you, kdo mu fandíte a pomáháte posilovat jeho vliv. 🤷‍♂️ #Padouch #Influencer #Právo

Kandidát na primátora pan Portlík tady uvádí dost zavádějící informace a sliby k parkování v Praze: ❌ Tvrdí, že dopravním problémem Prahy jsou dojíždějící Středočeši. Z dat ale vyplývá, že většina cest po Praze je vnitroměstských. Má začátek a konec ve městě. ❌ Slibuje parkování pro až 170 000 aut. Což je nesmysl. Pokud by šlo o parkovací domy, znamenalo by to investici přibližně 170 miliard korun (při ceně okolo 1 milionu Kč za parkovací místo), tedy asi 1,5 násobek ročního rozpočtu Prahy. Pokud by šlo o povrchová parkoviště, potřebovala by plochu srovnatelnou s celou Prahou 1. ❌ Politicky je navíc zvláštní, že jako hlavní řešení nabízí investice do parkování pro auta přijíždějící z okolí. Smyslem dopravní politiky by mělo být především urychlit rozvoj železnice, nových tratí, terminálů a rychlé kapacitní veřejné dopravy, aby lidé měli důvod nechat auto doma. #Praha #Doprava #Parkování

Soláry na parkovištích musí ocenit levice i pravice! 👍🏻 Penny v Počátkách je díky solárům v roční bilanci energeticky soběstačné. Řidiči zase nastupují po nákupu v pohodlném stínku. 🙂 https://t.co/KYBfbcct3b #solárníenergie #udržitelnost #energiewende

Umělec Jan Bryx Hladík namaloval na betonovou cestu vzor pražské mozaiky. Jako poukázání na úbytek řemeslné kvality ve veřejném prostoru. Skvělé dílo! 💚 I když se smutným poselstvím. Foto: Jan Bryx Hladík via FB https://t.co/TywFZIj8sl #Umění #VeřejnýProstor #Mozaika

Jak jsem vyrůstal na cigánském sídlišti v Děčíně Boleticích? 🙂 Rok 1995 a jdu do první třídy touhle spálenou krajinou. Na Severu to bylo vždycky trochu ostré, zvlášť tady na cigánském sídláku. Ulice Čsl. Partyzánů, moje hřiště, městská betonová džungle, ve které o zážitky nebyla nouze. Můj oblíbený je třeba ten, jak nám někdo zazvonil na dveře, a když jsme otevřeli, měli jsme na rohožce obří lidské hovno posypané kokosem. Dodnes to říkám jako skvělou historku u piva, protože je to vlastně skvěle kreativní. 😀 Vždycky se tu prostě něco dělo. Třeba jsem dostal do čuni, když jsem šel s košem, ten mi pak Romale ukradli a bobovali na něm za barákem. Jindy mi zas počůrali psa nebo ukradli noty a flétnu cestou do hudebky. Dole u sklepů pravidelně čuchaly malé děti toluen a vchodové prosklené dveře ve vchodu byly tak často rozbité, že jsme nemuseli otevírat klíčem a procházeli rovnou rámem. No a když se to náhodou zasklilo, tak tím sklem někdo vždycky omylem prošel, protože jak bylo čisté, tak na to člověk nebyl zvyklý a nevšiml si ho. Občas to tady bylo i drsnější, třeba když na ulici podřízli chlápka, jen aby mu z nohou ukradli nové adidasky. Nebo když vám někdo střílel prakem do okna a když jste schytali do hlavy odpadky, co někdo sypal z balkónu. Prostě staré dobré devadesátky v Sudetech. Ale byly tu i zábavné příhody, třeba když dal táta ze srandy kamarádovi na starého Forda cedulku "VĚNOVÁNO DĚTEM" a druhý den už bylo celé auto rozebráno do takové míry, že z něj byla jen karosérie na špalkách. Akorát teda soused se moc nesmál. Každopádně tohle vůbec není žádný stesk, jen jsem chtěl říct, že já ta města mám opravdu bytostně zažitá a prožíval jsem dětství dost intenzivně v tom světě nejspodnějších pater (i když fyzicky ve 12. patře paneláku). Naučilo mě to také vnímat věci víc plastičtěji a zemitěji. Černí kluci mi říkali gádžo a já jim more nebo cigáne, kdybych jim říkal Rome, tak mi možná tak dají do držky. Měl jsem mezi nimi i spoustu kamarádů, třeba kluka, jehož rodiče byli doktoři a byl to premiant třídy. U velké části z nich jsem ale viděl, že prostě jsou problémovější než majorita, ale i tak jsme většinou žili v míru a hráli si spolu. Vzpomínám na to, jak jsme prolézali různé betonové skruže, dávali na koleje hřebíky, abychom z nich měli nožíky, chodili lízt nahoru do kopce po stromech do třešňového sadu, jak jsem jezdil na skejtu za tátou na zahrádku pivnice a cestou mu kupoval Startky za papírovou dvacku ve večerce v kočárkárně, jak jsme lezli po žebřících do starých továren nebo hledali poklady v Labi. Bylo to dobrodružství a jsem rád, že jsem to všechno zažil (přežil). Vnímám ten svět pak pestřeji. Vím, jak žijou lidi v bídě a zmaru, ale také jak se z té bídy dá snahou vypracovat a bojovat s tím. 🙂 #dětství #vzpomínky #život

Můj táta jednou zastavil uprostřed silnice, že mám vypadnout z auta, že s takovým anarchistou nepojede. Když jsme se hádali o politice. 😀 Byl velký konzervativec, náměstek primátora za ODS v Jihlavě, chlap ze staré školy. Přitom když pak zemřel, lidi kolem něj mi říkali, jak se mnou pořád chlubil a byl na mě i přes ty jiné pohledy na svět hrdý. Těšilo to moc i bolelo zároveň. On byl pro mě zdaleka nejinspirativnějším člověkem v životě. Jako samoživitel mě vychoval a zažíval se mnou ta nejlepší dobrodružství hlavně na čundrech (ale i jinde), kdykoliv to šlo. Jako zootechnik a řidič autobusu si dodělal výšku a postupně se stal vychovatelem, učitelem a ředitelem dětského domova. Zároveň si vzal domů k nám na několik let jednoho kluka z děcáku a doprovodil ho k dospělosti až po svatbu. Jako politik táta stavěl dětská hřiště, školky a nová sportovní zázemí. Byl urputný srdcař, vzbuzoval enoce a polovina města ho nenáviděla a druhá polovina milovala. Byl to super táta a kámoš. ❤️ #Rodina #Inspirace #Politika

ODS na Praze 4 je taková NIMBY na druhou. Nejen že blokuje výstavbu, ale blokuje i celopražské propojení tramvajového okruhu. 🙈 A víte, co je zvláštní? Hodně se tu vždycky kritizují Piráti, ale s tímhle extrémním NIMBYsmem ODS zůstává tak nějak ticho po pěšině (co na to @deNIMBYzace?). Tak vyvažuju. 🙂 Přitom starosta Prahy 4 Ondřej Kubín je na 4. místě kandidátky SPOLU do voleb na magistrát. Tak když tak bude zajímavé sledovat, čí zájmy tam vlastně bude hájit. #Praha #NIMBY #ODS

Primátor @Svoboda_Slavek je fakt ostuda Prahy a příklad absolutní nekompetence. Dvorecký most prý podle něj ponížil automobilovou dopravu. Co na tom, že se to rozhodlo už v roce 2014 a je na tom shoda u odborné veřejnosti. Na tiskovce k revitalizaci Václaváku zase řekl, že současný stav je dopravně lepší než plánované změny. Přítomní dopraváci šli málem do mdlob, protože defacto plivl na celý projekt. V rozhovoru pro Deník N zase řek, že nejde datově zhodnotit budoucí poptávku po středních školách. IPR tomu prý nerozumí, “poslouchejte, co vám říká primátor.” Šílený. Ten člověk je prostě ve znalostech města a městotvorby úplně mimo. Tak přemýšlím, jak se to vlastně stalo? Teď jsem zakázkově nedávno dělal kreativu časopisu, a kdybych k tomu měl přistoupit jako pan Svoboda k primátorování, tak to budu sázet v malování a vytisknu to na hajzlpapír. Co by mi tak klient řekl? Absolutně mi to hlava nebere, že ve vedení města je takový amatérismus možný. Z veřejných peněz si primátor sedí 4 roky na židli, v lepším případě nic nedělá a v horším případě šíří bludy. Ušlý zisk za jeho nepráci jde pak do miliard. Well played, @ODScz. Až se zas budete divit, proč se vám nedaří u voleb. #Praha #politika #doprava

Alexandra Udženija dlouhodobě podporovala odprodej tisíců městských bytů. Teď si stěžuje, že “máme málo nájemních bytů.” Žijeme v simulaci. 😀 Kdyby to nebylo tak neuvěřitelně absurdně drzé, bylo by to vtipné. -

Mediální (ne)pokrytí dění v Íránu je ostudou zpravodajství! Írán mám rád, procestovali jsme ho přes couchsurfing od Teheránu do Šírazu včetně nábožensky konzervativního Qomu. Celou dobu jsme přitom pobývali u místních a se spoustou z nich se spřátelili. Takže vím, jak tam ty lidi dychtí po svobodě, protože ty příběhy byly fakt šílený. Jak chodí mladí hrát na kytaru a pít alkohol na čundry do hor, protože tam nejsou policajti a práskači. Jak si holky vždycky svobodně oddychnou, když přijdou domů a můžou si sundat nenáviděný šátek z hlavy. Jak taxikáři jezdí v neklimatizovaných starých rozpálených šunkách se zavřenými okýnky, aby vám mohli pustit západní hudbu, která se tam nesmí. Jak vám tam někdo nabídne ve sklepě tradiční perské víno s dodatkem, že mu za to hrozí trest smrti, kdybychom to někde řekli. Jak největší nadšenou rebelií pro dva kluky, co jsme potkali, bylo, že jsme šli pouští ve 40 stupních do půl těla, i když je to tam zakázané. Jak když jsme seděli s jednou holčinou v parku bez šátku, tak na nás hned naběhl mravnostní fízl. Nebo jak mě jeden průvodce napomenul, ať si nedělám srandu v souvenir shopu z portrétu Chomejního, jinak nás všechny zavřou... Málo se to ví, ale Írán má jednu z nejmladších populací. Je to doslova země mladých lidí. A koho jsme potkali, tak ten nesnášel režim a chtěl žít svobodně. No a když teď za tu svobodu prolévají krev, tak média mají vůbec problém o tom zásadněji referovat (čest výjimkám). Fakt mě to mrzí hned ze dvou důvodů. Jednak vůči Íráncům a jednak z hlediska toho, že takhle se média sama připravují o důvěru. -