Search

18. září 1994 – Ze Staroměstské náměstí v Praze odjel na kole na tříletou cestu kolem světa Vítězslav Dostál, první Čech, který takovou cestu vykonal. 👍👍👍 Představa spojení bicyklu a putování přitahovala Dostála už od dětství. První kolo dostal v šesti letech. A záhy na sobě začal pracovat. Po parašutismu na konci sedmdesátých let se stal přeborníkem v triatlonu a několikanásobným držitelem titulu železný muž. Následovaly horolezecké výstupy a horské přechody v Tatrách, na Pirinu a v Rocky Mountains. Prokládal je cykloexpedicemi do evropských zemí. Když ho omrzela Evropa, ujel v roce 1990 na trase Los Angeles - New York 7500 kilometrů. A o dva roky později přes 5000 kilometrů v rozpáleném australském vnitrozemí z Darwinu do Melbourne. V témže roce projel i časovku Aš - Čierná nad Tisou. „Jsem připraven,“ prohlásil tehdy. „Dalo by se do toho šlápnout.“ Naložil si kolo a vyrazil na cestu kolem světa. Ze Staroměstského náměstí 18. září 1994. Odtud to vzal na Plzeň a potom osmapadesáti státy pěti kontinentů. Jel na upraveném kole české výroby značky Velamos. Za jízdy se naučil jíst, pít, a dokonce se převléknout. Ze sedla zvládl fotografovat, filmovat, nahrávat na diktafon i otočit kazetu. Nekonečné hodiny jízdy, to byla pro osamělého cyklistu prý i dobrá příležitost k meditaci. Během tříletého maratónu zažil zemětřesení, hurikán v Indonésii, písečné bouře v Tibetu či havárii vrtulníku v Nepálu. V Tunisku ho napadli toulaví psi, v Číně roj divokých včel, v Argentině přežil srážku s kamiónem a tři přepadení. V Brazílii zase přiotrávený výfukovými plyny neustále zvracel a hrozila mu dehydratace. Ledový vítr se mu opíral do propocených zad. Bolest byla někdy tak nesnesitelná, že se nemohl ani postavit na nohy. Ale jeho vůle vydržela vše. Stejně jako jeho kolo. Na prvních pedálech dojel až do australského Sydney. Během cesty nasadil čtyři rezervní řetězy a stejný počet sedmikoleček. Vyměnil sedm zadních kol, dvě přední a celou hromadu drátů. Cesta spolkla 28 plášťů a nespočet duší. Defektů bylo celkem 107; poslední Víťu překvapil u Berouna. Prasklý nosič, vyztužený vším, co bylo po ruce, vydržel až do Prahy. Před pomníkem mistra Jana Husa slezl vytrvalý cyklista z kola v září 1997. Našlapal 59 460 kilometrů, s cestou domů celkem 60 000. #cestování #cyklistika #historie

Dnes jsem se rozhodla vylézt na horu Maja e Marulës 2140 mnm. V itineráři byla tahle trasa jako rezerva s tím, že autor ji nemá projitou, ale prej by měla bejt easy. Jako easy byla, pokud teda považujete za easy výstup prakticky kolmo vzhůru a máte morál na to prakticky kolmo dolů i sestoupit. Podle Albánců je totiž zřejmě chůze po horách šikmo vzhůru sem tam vrstevnice pro děcka: správnej horal jde přímo na vrchol. O albánským značení jsem už psala, takže nikoho nepřekvapí, že hned na začátku jsem netrefila vstup do bukovýho lesa, zvolila jsem poměrně širokou schůdnou cestu, nasadila tempo a až po deseti minutách mě napadlo, že jsem dlouho neviděla značku. Aby taky jo: byla o tři vrstevnice vejš, směr naštěstí odpovídal. No prob, řekla jsem si, prostě to při nejbližší vhodný příležitosti vezmu kolmo nahoru, vracet se fakt nebudu. Nejbližší možná příležitost byla hned za zatáčkou, vyschlej potok připomínající malej vodopád plnej kamení a popadanejch stromů, vyhodnotila jsem to jako nejrozumnější cestu a skutečně: po 15minutovým horolezeckým výstupu jsem narazila na trasu se značkou. Byl to tak satisfied adrenalinovej zážitek, že jsem dokonce zapomněla na to, že se nemůžu pořádně dodechnout. A napadlo mě, jestli vůbec znám někoho, kdo by byl ochotnej takhle lízt v pekelným vedru po horách a kdo by netrval na návratu k poslední značce. Ale jo, vím o někom, dal by to s prstem v nose a asi bych mu ani se svým tempem nestačila, navíc je to jedinej člověk, se kterým bych sem jet chtěla, mrzutý akorát je, že on ne. Smutnej to příběh. Long story short: po pětihodinovým výstupu, kde mě v závěru zachránila voda tekoucí z rezavý trubky a pohled na pasoucí se koně, jsem stanula na vrcholu a samotným štěstím jsem si sundala triko a vyfotila se jen v podprsence. Nebrečte, můžete si za to sami. Sedět ve dvou kilometrech nad mořem a bejt jedinej člověk široko daleko je naprosto koncentrovaný štěstí a neznám nic lepšího, snad jedině zmrzlina Häagen-Dazs slanej karamel, ale tu si nekupuju, tak to nemůžu úplně objektivně posoudit. #hory #adrenalin #turistika

Indie plánuje záchrannou misi k vyzvednutí těla horolezce známého jako Green Boots, které leží na Everestu již 30 let, přičemž se v poslední době objevily nové informace o možné identitě těla, které by mohlo patřit Dorje Morupovi, zatímco jeho rodina doufá v uzavření dlouhého smutného příběhu. #Everest #horolezectví #GreenBoots

Nirmal Purja, slavný nepálsko-britský horolezec, zahynul i se svou expedicí pod lavinou na pákistánské hoře Broad Peak, přičemž tragédie si vyžádala životy všech deseti členů výpravy, což vyvolalo širší smutek v horolezeckém světě a soustrast vyjádřil i nepálský premiér. #lavina #horolezec #BroadPeak

Známy horolezec Nirmal Purja zahynul po zosuve lavíny pod Broad Peakom, potvrdené horolezeckou agentúrou Elite Exped, a smúti sa nielen za ním, ale aj za ďalšími členmi expedície, ktorých telá sa snažia lokalizovať záchranné tímy v extrémnom prostredí regiónu Gilgit-Baltistan. #NirmalPurja #horolezectvo #tragédia

Dvojnásobná olympijská vítězka v biatlonu Laura Dahlmeierová tragicky zemřela při expedici v pohoří Karákóram, když ji zabila padající skála, a nové svědectví ukazuje na možné nedorozumění v komunikaci ohledně nebezpečných podmínek, které jí mohly zabránit v odchodu do hor. #LauraDahlmeierová #tragédie #horolezectví

Úbytek ledu na českých horách mění tradiční výstupové cesty, což zvyšuje riziko nehod, jak ukázala tragédie na Mont Blancu, kde falling rocks zabily dva horolezce, a upozorňuje na nutnost měnit přístupy a posuzovat podmínky pro lezení vzhledem k měnícím se klimatickým podmínkám. #horolezectví #MontBlanc #změnypodmínek