Search

Kutil then compared Filip Turek to Don Quixote, who fought against windmills, and Petr Macinka to his nodding sidekick Sancho. He wrote that Turek set off against the wind turbines in a thirsty eight-cylinder Mercedes G-Class, while behind him stood a coal mine. The author ironically added that the result of such a battle could be a landscape marked by quarries, tailings ponds, and chimneys, and questioned the idea that an opponent of wind farms must be a hero. #DonQuijote #českákrajina #větrnéelektrárny (translated)

Jaroslav Sluka, an active seventy-year-old and a candidate for mayor of Ralsko, is trying to influence the protection of nature in the area affected by the construction of solar power plants and other projects, which he believes threaten local ecosystems, through the elections. #Ralsko #příroda #solárníenergie (translated)

"In your twenties, you have the face that nature gave you. At thirty, you have the face that life gave you. And at sixty, you have the face that you have made for yourself." A German proverb. And I will add to it. And then there is also a special category. #citáty #život #příroda (translated)

Protože rozumím řeči ptáků, už nějakou dobu ze stromu za oknem slyším: „No hlavně že si nás ten magor celou zimu natáčel u jídla. Ale že by nám teď něco nasypal, to ho nenapadne…“ Tak jo. Oživím kameru. 📹🐦 A zítra začínáme! 😄 https://t.co/n78aoInFil #ptáci #příroda #kamery

Vidíte to?! Jasně, čtyři jízdní pruhy a příčné parkování pryč, podivné keře uprostřed taky, přibývají stromy, konečně to začíná připomínat náměstí... Ale myslíme tam, po levé straně. Ano. Kolej směrem nahoru je poprvé od roku 1980 zase celistvá. Druhá téměř. Už se to blíží. ❤️ https://t.co/sX78r1h8XZ #město #proměna #příroda

Zajel jsem k památnému dubu, jestli už není čas na poslední seč. Ale nepůjdu do toho, louka je drobná, rozkvetlá a zažívá druhé jaro. Kolem lány, strniště, řepka, nic, kde by hmyz našel potravu. Tak jim louku nechám a přijedu později. #FarmářJežek k službám. https://t.co/6KMumpK0ef #příroda #jdemeven #zemědělství

PRVNÍ KROK PRO VZNIK PARKU SOUTOK🌳 Nový park je vždycky dobrá zpráva! Na jihu Prahy, u soutoku Berounky a Vltavy, jsme vykoupili rozsáhlé pozemky o ploše 136 tisíc metrů čtverečních. Je to první krok k vytvoření jednoho z největších evropských příměstských parků. Měl by https://t.co/8a9xR5OsyR #park #Praha #příroda #CZ

Český internet je zase plný fotek košíků s triumfálním hlášením o úlovku. Tedy úlovku. Dospělý člověk vstane za tmy, jede do mokrého lesa, několik hodin se hrbí nad zetlelým listím a pak se vrátí domů s náručí organismů, které chutnají jako vlhký pařez a vypadají, jako by je příroda sama nestihla vyhodit. Houba je mimochodem fascinující surovina. Samá voda a skoro žádná energie, zato textura od rozmočené lepenky přes gumu až po hlen. Chuťový profil? Hlína, mokré listí, sklep, lehký tón trouchniviny. V zemi postižené hladomorem by kolem toho možná prošel i žebrák a řekl si, že zase tak zle ještě není. Pak přijde česká alchymie. Na pánev se hodí máslo, vejce, kmín a cibule, tedy několik skutečných potravin, které mají jediný úkol: zamaskovat skutečnost, že základ jídla tvoří něco s chutí mokrého lesa. A když je výsledek konečně jedlý, zásluhu samozřejmě dostane houba. Houbaření je ostatně češství v destilované podobě. Vstát v pět ráno, něco zadarmo sebrat, zatajit před ostatními kde, doma to hodinu čistit, během deseti minut osmažit a pak část úrody pečlivě usušit, aby bylo možné tou odpornou chutí kontaminovat omáčky, polévky a maso i v měsících, kdy už les naštěstí žádné čerstvé houby nevydává. Národ, který dokázal z mokré houby udělat sezonní svátek a ještě si její chuť konzervuje na zimu, už opravdu nepotřebuje další důkaz své houževnatosti. #houbaření #gastronomie #českátradice

Mám takovou superschopnost: jsem schopná zabloudit i na tý nejjednodušší trase. Občas jdu opačným směrem, umím jít i podle mapy v mobilu, kterej mám vzhůru nohama, a když se dostanu do tempa, začnou se mi v hlavě objevovat příběhy a zapomínám koukat, kudy jdu. Dnes mě čekal poslední přechod hor a to natěžko; teda mám tu batoh max 9 kilo, ale na ty mý záda to je až až a nechceš jít víc než těch 17 km, akorát že jdeš. Poprvý jsem sešla z cesty hned na začátku: prostě jsem minula odbočku a rázovala si to po široký cestě. Zjistila jsem to asi po kilometru, ale podle mapy se měly obě cesty spojit, tak jsem to neřešila. Jako spojily by se: kdyby se tam najednou neobjevil železnej plot, kterej nešlo přelízt. Ale vedle tekl z kopce potok a u něj náznak cestičky: to půjde. Jakoby šlo, jen mě trochu rozhodily náhle se objevivší krávy, který šly potokem přímo proti mně. Takhle: já se krav nebojím, ale jednak koukaly dost výhružně a jednak, jak blbě vidím, jsem si nebyla jistá, že maj všechny vemeno. Taky že neměly, zblízka bylo zřejmý, že to jedno není dojnice, nicméně podle velikosti jsem usoudila, že je to vůl a v klidu ho obešla. Chvíli jsem se prodírala popadanejma stromama a klaplo to! Byla jsem zpět na trase, což mi ovšem vydrželo pouhej kilometr; směr jsem držela, ale zas o dvě vrstevnice vejš. To už umím, dolu to šlo BUKOVÝM! lesem snadno a tam jsem se rozhodla, že už budu fakt dávat pozor. Jenže jsem začala myslet na práci a na to, jak sehnat peníze, abych si mohla dělat už je to, co chci, a ne to, co musím, cesta vedla z kopce, tak jsem do toho šlápla… long story short: šla jsem úplně opačným směrem někam k silnici v údolí. Tohle už trochu bolelo, musela jsem ten kopec vyšlapat zpátky a nebylo to kousek. Nezbylo nic jinýho, než jit s mobilem v ruce a každou chvíli kontrolovat, jestli jsem na trase, bylo to otravný, ale až na jeden zádrhel, za kterej mohla GPS, která se v sedle zasekla a já tam pobíhala jak Forest Gump po lese, než jsem zjistila, kde jsem a kam jdu, to už pokračovalo bez problémů. Pokud teda nepočítám závěrečnej sestup do vesnice o vejškovej kilák níž: odhadem tak pět kilometrů vedla cesta takovým tím volně napadaným kamením a štěrkem: klouzalo to jak kdybych šla po slupkách od banánů, asi tak desetkrát jsem uklouzla tak, že jsem skončila na zadku, naštěstí jsem s tím počítala, umím padat a dost to odpružil batoh. Za každou zatáčkou jsem doufala, že už tam bude konečně normální terén a za každou zatáčkou znovu a znovu zažívala zoufalost, protože ty šutry byly never ending story. Nakonec jsem to po dvou nekonečnejch hodinách doklouzala dolů živá a zdravá, bohužel totéž nemůžu říct o těch milovanejch barefootech. Btw batoh bylo vlastně to poslední, co mi dnes vadilo. Zajímavý na tom všem je, že ty nohy, co mě už měsíc brněly a cestou s batohem na nádraží před odletem se to zhoršilo tak, že jsem zvažovala to odpískat, přestaly brnět hned v Tiraně na letišti. S tím dejchanim to trvalo dýl, první tři dny jsem furt nemohla pořádně dodechnout, dnes jsem si na to ani nevzpomněla. Jen je teda na hovno, že zejtra letím domů. Takže jestli jste to dočetli až sem, tak na mě valte důvody, proč se vracet. Kočku a dceru ani nezkoušejte: kočka je happy u spolubydly a dcera u svýho chlapce. #cestování #příroda #dobrodružství

Tomík šel krmit telata a přiběhl pro Pavla, že z okapů visí pták. Byl to jestřáb, co měl zaháklou nožku za úchytem okapu. Bohužel na hale, takže žebřík a záchraná akce mohla začít. Jestřáb i zachránci to zvládli na jedničku. Dravec odletěl, kluci slezli. 😃 https://t.co/RW44J1D7gy #záchrana #příroda #jestřáb

Někdy se den třeba úplně nepovede, jindy vám ho nepovede někdo jinej. Za ty dva roky tady jsem si přeházela žebříček podstatných věcí zgruntu. A ač to zní jak chce, stačí mi na silnici potkat vracející se ovečkový holky z pastvy nebo kouknout z terasy a vše je zase, jak má být. https://t.co/g0etccVK3c #život #štěstí #příroda

Takovej odpočinkovej den: Přešla jsem dřevěnek vratkej houpající se most, bloudila lesem, přeskakovala potoky, zapadala do bahna, prodírala se keři, klouzala po šutrech, ztrácela se na trase i sama v sobě a najednou se ocitla mimo offline mapu u jezera v Monte Negru. Hic sunt Leones, ale byly to jen krávy se zvoncema. Místo 16 km to bylo skoro 20 a cestou zpět jsem byla překvapená, že jdu z kopce, protože cestou tam jsem měla pocit, že to je nudná rovina. Jak píšu: takovej odpočinkovej den to byl. #příroda #dobrodružství #výlety