Search

Denik P – Paukner Media addressed Filip Turek's apology for his statements about the DUHA Movement in a post. It stated that Turek repeated the wording of the court ruling in the video, but also mentioned which people he believed left the original team at the Ministry of the Environment. The author focused on their professional backgrounds and attitudes towards energy. Regarding Martin Sedlák, an advisor to Petr Hladík, it was written that he previously worked in the DUHA Movement and later led the Union of Modern Energy and the Alliance for a Zero-Emission Future. He attributed to him statements from 2009 and 2011 against the need for nuclear energy and stated that he collaborated with DUHA on delaying the completion of Temelín. Martin Ander, another former DUHA employee and advisor to the minister, was identified as a proponent of a zero-emission economy and strict measures against both coal and nuclear power plants. It was claimed that Ander advocated for the termination of Czech nuclear energy and that similar policies in Germany contributed to the consequences of the energy crisis. The head of the climate protection section at the ministry, Petr Holub, was also linked by the author to the DUHA Movement and opposition to nuclear energy. It was noted that Holub promoted climate education at the ministry and participated in the National Climate and Energy Plan, which, according to the post, set a 30% share of production from renewable sources. It was also claimed that Holub advocated for subsidy support in the law for the creation of renewable energy capacity corresponding to ten times the installed capacity of Dukovany. The author estimated the investment costs from 2023 to 2030 at 100 billion crowns per year and referred to a SEEPIA study. Eva Lejsalová, the director of PR at the ministry, was described by the author as a former director of the political institute of KDU-ČSL, not an environmental expert. Regarding communication director Martin Polívka, it was written that he was Hladík's chief of staff in Brno; according to the author, he did not have the necessary education and called himself a political marketing expert. Petr Holub's advisor, Edvard Sequens, was labeled as an anti-nuclear activist and a member of the Calla association. He attributed to him support for the rapid end of coal energy and industrial contraction and stated that the association opposed new reactors in Dukovany and Temelín even in 2025. According to the author, Sequens considered nuclear energy an outdated technology that could be replaced by renewable sources and lower energy consumption in industries. Regarding Radim Misiaček, the project director of acceleration zones, the author stated that his contract with the ministry included a fee of 7,000 crowns daily for selecting experts, without a specified working time. Among the selected, he mentioned Martin Abel, a candidate from the Greens and a member of the Climate Lawsuit association, and Eva Volfová, a politician from STAN, whom he claimed had gained a stake in a company drawing state contracts. He added that he believed the case was being investigated by the police. In conclusion, the author refused to assess whether they were experts. He reacted to the media's labeling of their departure from the ministry as an "exodus of experts" and "dismantling of the expert team," stating that he wanted to present the people Turek claimed to have "scraped" from the ministry. #HnutíDUHA #energetika #odborníci (translated)

Snímek dne 📸🇺🇸 Donald Trump (druhý zprava) je zde zachycen při odklízení radioaktivního grafitu ze střechy reaktoru č. 3 po jaderné havárii v Černobylu. Září 1986. Zítra bude snímkem dne čtyřletý Václav Klaus zastavující v Praze v květnu 1945 Sturmgeschütz III vlastnoručně postavenou barikádou. Dobré ráno…. ☕️😎 #Černobyl #historie #Trump

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Krajské hygieny si řekly 323 750 Kč za poskytnutí dat o věčných chemikáliích. Trvalo by jim to 925 hodin čistého času. Drtivá většina vodáren navíc nezveřejňovala nově povinné měření věčných chemikálií na webu, a tak jsem se s tím rozhodl něco udělat. Než jsem udělal svou mapu PFAS, informace o věčných chemikáliích nebyly pro Česko veřejně dostupné. Většina vodovodů na svém webu zveřejňovala pouze základní parametry vody jako tvrdost, pH, dusičnany apod. Data z českých výzkumů byly taktéž neveřejné, maximálně se mi podařilo získat nějaké PDF či prezentaci s malým obrázkem, kde bylo vidět, že Polabí a okolí řeky Dyje je červené. A já pocházím z Polabí! Vzhledem k tomu, že od ledna 2026 je měření PFAS povinné v pitné vodě, rozhodl jsem se napsat krajským hygienickým stanicím o poskytnutí dat. Chtěl jsem měření PFAS + lokalitu, aby se z toho dala udělat mapa podobná ForeverPollution projektu od Le Monde, kde Česko nebylo prakticky vůbec pokryté. Teď už chápu proč. Odpověď z hygien tvrdila, že jejich informační systém pro pitnou vodu nedovoluje takový export dat a už vůbec ne propojení s lokalitou. Tedy pro každý z 2775 vodovodů to zabere 20 minut, tedy 925 hodin a bude to stát 323 750 Kč. Celý můj život se živím návrhem a vývojem softwaru a tady jsem věděl, že je něco hodně špatně se státními systémy. Trochu jsem zvažoval, že si ta celá data nechám zpracovat v Ústecké hygieně, kde měli nejnižší hodinovku, avšak profesně bych se musel stydět. Tuto práci měl dělat software, ne člověk. Naštěstí ve státní správě (ne)funkčnost systémů dohání dobří lidé a podařilo se mi sehnat data o měření PFAS v surovější podobě, bez lokality a pouze s názvem vodovodu. Hodně z těch 2478 vodovodů, kde se PFAS měřily, šlo pomocí skriptů a mapových dat spojit s konkrétní obcí. Avšak některé vodovody v sobě vůbec název obce neobsahovaly, případně zásobovaly hned několik obcí. Zhruba 800 řádků v Excelu jsem tedy procházel ručně a pro každý dohledával v dokumentech obcí, jaké obce daný vodovod zásobuje. Dostal jsem tak alespoň přibližnou lokalitu, kterou nyní vidíte na mé mapě. Po zhruba 80 hodinách mého času po večerech je výsledkem mapa. Sice nedokonalá, ale kdo chce a ví, do kterého vodovodu zhruba spadá, tak si informace najde. Před pár dny se dokonce kruh uzavřel, protože renomovaný projekt ForeverPollution mě požádal o poskytnutí dat do jejich Evropské mapy. A ty jsem jim bezplatně poskytnul. Dále jsem mé data o PFAS + radonu a radioaktivním césiu z Černobylu zpracoval a poskytl jedné české univerzitě, která zkoumá vysoký nárůst rakoviny i u mladých lidí do 50 let. Tak až mě někdo zas nazve „prodejcem filtrů“, pošlete mu prosím tento příspěvek. Můj web je pouze návod, jak se může jednotlivec zařídit sám, nikomu nic nenutí a obsahuje pouze doporučení, podle kterých sám žiju a které jsem researchoval po nocích vedle svého zaměstnání. Neoporučuji nic, co sám doma nepoužívám. Některé z nich, jako např. ovesné vločky, stojí v BIO kvalitě 19,90 Kč v Lidlu. #PFAS #vodovody #zdraví

Článok sa zaoberá situáciou medzi Marokom a Európskou úniou po udalostiach v Ceuti, zdôrazňujúc, ako Maroko manipuluje s Bruseljom a zároveň upozorňuje na nebezpečnú dedičstvo opustených sovietskych jadrových majákov, ktoré predstavujú rádioaktívne hrozby. #jedrskaenergija #radioaktivnost #sovjetski svetilniki

I en debattartikel i Dagens Nyheter varnar företrädare för medicinsk forskning och industri för att Sveriges beroende av utländska reaktorer för produktion av radioaktiva isotoper, avgörande för cancerbehandlingar, utgör en strukturell sårbarhet som hotar både sjukvårdens resiliens och patienternas säkerhet, och de uppmanar till en återuppbyggnad av inhemsk isotopproduktion genom en modern forskningsreaktor. #cancervård #kärnteknik #sjukvård

https://bjarnekimpedersen.blogspot.com/2026/08/08082026-fyrre-ar-senere.html 08.08.2026 FYRRE ÅR SENERE Det var dengang Tjernobyl eksploderede vi var bekymrede for Sovjetstråling. Før det lærte jeg om Sovjetstråling i hæren det var urealistisk og da muren faldt så vi det på tysk fjernsyn i Rheingau ikke langt fra Niederwalddenkmal med Mor Germania. Pludselig troede vi på fred i vor tid! Nu er det radioaktive i de missiler russerne beriger ved ikke om det er Kirills vievand der er bestrålet og giver små beskidte bomber. Når russerne en dag er jaget hjem til sig selv skal vi sammen en tur til Tjernobyl Sidst vi var der regnede det. Det var den dag Jamela vandt Melodi grand Prix med sangen 1944. Vi har set Tjernobyl løgne på løgne i de dage, heltene døde af stråling. her fyrre år efter et imperie faldt fra hinanden. Tak min søn fordi du også tænker på Ukraine og Læger uden grænser.

V St. Ingbert došlo k rozsáhlému zásahu kvůli nalezení radioaktivních minerálů v bytě 24letého muže, přičemž detaily o uložených látkách a jejich původu zůstávají nejasné, a úřady mají v plánu poskytnout další informace při tiskové konferenci. #RadioaktiveMineralien #Saarland #Polizei

In St. Ingbert, Saarland, führt die Polizei einen Einsatz aufgrund des Verdachts auf unsachgemäßen Umgang mit radioaktiven Mineralien, wobei bisher keine Gefahr für die Öffentlichkeit besteht und spezielle CBRN-Einheiten eingesetzt sind, um mögliche Risiken zu bewerten und gegebenenfalls zu beseitigen. #StIngbert #RadioaktiveMineralien #Polizei

Sovjetska nuklearna podmornica Komsomolets, koja je 1989. potonula u Norveškom moru, i dalje predstavlja ozbiljnu prijetnju zbog mogućeg radioaktivnog zagađenja, s novim izvještajem koji potvrđuje da se reaktor raspada i povremeno ispušta radioaktivne materijale u more, dok nema planova za nove intervencije ili istraživanja stanja podmornice. #podmornica #radioaktivnost #Norveška

Uprava za jedrsko varnost v Sloveniji je opozorila na prepoved prodaje terapevtske blazine Vitori VitaMat, ki vsebuje ionizirajočo mineralno tkanino z naravno prisotnimi radioaktivnimi snovmi, saj lahko uporabnikom povzroči škodljive učinke zaradi izpostavljenosti ionizirajočemu sevanju. #radioaktivnost #zdravje #izdelek

Znanstvenici su otkrili da bakterije iz rudnika uranija mogu učinkovito ukloniti do 95 posto radioaktivnog uranija iz kontaminirane vode, pretvarajući ga u stabilni kemijski spoj kada im se kao izvor hrane doda glicerol, što bi moglo predstavljati rješenje za dekontaminaciju globalno zagađenih voda. #bakterije #uranij #bioremedijacija

V článku se diskutuje o rostoucím zájmu o jadernou energii v Evropě, zejména v souvislosti s válkami v Ukrajině a Iránu, a také o problematice radioaktivních odpadů, přičemž se zmiňuje kontroverzní rozhodnutí švýcarského parlamentu o povolení výstavby nových jaderných elektráren, které vyvolalo odpor a snahy o referendum. #Atomkraft #Kernenergie #Österreich

Španělská vláda se rozhodla čekat na výsledky francouzské mise pod vedením Centre National de la Recherche Scientifique, než se rozhodne, jak řešit zhoršující se stav radioaktivních sudů ponořených v Atlantickém oceánu u Galicie, zatímco Evropská komise se distancuje, přičemž tvrdí, že zkoumání následků jejich vy dumpingových aktivit je mimo její kompetence. #BarrilesRadiactivos #Galicia #MedioAmbiente

Az 1950-es években a gyerekek számára forgalomba hozott U-238 Atomic Energy Lab játékkészlet radioaktív anyagokkal ismertette meg a fiatalokat, reflektálva az atomenergia iránti akkori lelkesedésre, de a termék biztonsági aggályait ma már komolyan vennénk, mivel a készlet uránércet és különféle sugárzó anyagot tartalmazott. #AtomicEnergyLab #gyerekjáték #radioaktív