Search

Tomáš Prouza claimed that the Prague magistrate abolished price caps for traditional taxis with taximeters from October 1, without notifying residents and tourists. According to him, this allowed drivers to charge a starting rate of 666 crowns and 444 crowns per kilometer, which he said could lead to rides costing tens of thousands of crowns. He linked the change to the long-term effort of traditional taxi drivers to limit competition from digital platforms. He stated that the parliamentary amendment, advocated by ANO and the Pirates, aimed to drive thousands of taxi drivers out of Prague. He attributed falling prices, better ride availability, and the ability to know the price in advance to the applications. According to Prouza, the responsibility for the taxi service area lay with Prague's deputy mayor for transport, Jaromír Beránek. Prouza called the change an adjustment pushed through at the request of the taxi mafia and warned that it could damage Prague's reputation. He also referred to the city's decision to abolish the price cap and questioned the timing of the change before the elections and its secrecy. https://t.co/ipI2QMVBLE #taxi #prague #praha #magistrat #taxi #praha #magistrat (translated)

Sněmovna schválila povinnost zkoušky z češtiny a místopisu pro taxikáře. Jsme jedinou zemí na světě s premiérem neschopným takovou zkoušku složit . Česky @AndrejBabis neumí. Zeměpis na úrovni "vpravo Vídeň, vlevo Varšava" by taky nestačil. Čo som ja, to som ja, taxikárom nebudem. #politika #taxikáři #českýjazyk

Mediální (ne)pokrytí dění v Íránu je ostudou zpravodajství! Írán mám rád, procestovali jsme ho přes couchsurfing od Teheránu do Šírazu včetně nábožensky konzervativního Qomu. Celou dobu jsme přitom pobývali u místních a se spoustou z nich se spřátelili. Takže vím, jak tam ty lidi dychtí po svobodě, protože ty příběhy byly fakt šílený. Jak chodí mladí hrát na kytaru a pít alkohol na čundry do hor, protože tam nejsou policajti a práskači. Jak si holky vždycky svobodně oddychnou, když přijdou domů a můžou si sundat nenáviděný šátek z hlavy. Jak taxikáři jezdí v neklimatizovaných starých rozpálených šunkách se zavřenými okýnky, aby vám mohli pustit západní hudbu, která se tam nesmí. Jak vám tam někdo nabídne ve sklepě tradiční perské víno s dodatkem, že mu za to hrozí trest smrti, kdybychom to někde řekli. Jak největší nadšenou rebelií pro dva kluky, co jsme potkali, bylo, že jsme šli pouští ve 40 stupních do půl těla, i když je to tam zakázané. Jak když jsme seděli s jednou holčinou v parku bez šátku, tak na nás hned naběhl mravnostní fízl. Nebo jak mě jeden průvodce napomenul, ať si nedělám srandu v souvenir shopu z portrétu Chomejního, jinak nás všechny zavřou... Málo se to ví, ale Írán má jednu z nejmladších populací. Je to doslova země mladých lidí. A koho jsme potkali, tak ten nesnášel režim a chtěl žít svobodně. No a když teď za tu svobodu prolévají krev, tak média mají vůbec problém o tom zásadněji referovat (čest výjimkám). Fakt mě to mrzí hned ze dvou důvodů. Jednak vůči Íráncům a jednak z hlediska toho, že takhle se média sama připravují o důvěru. -