Search

Výsledky zemských voleb v Sasku-Anhaltsku nejsou žádná záhada. Žádné „lidi se zbláznili“, jak nám tu zas kážou Fiala, Rakušan a spol. Jako člen ODS to říkám s těžkým srdcem, ale na rovinu: vedení našich tzv. demokratických stran dnes připomínají ustrašené spolky bojící se vlastního stínu. Bojí se říct pravdu nahlas a víc než realita v ulicích je zajímá, aby si o nich v kavárnách nebo na síti neřekli, že jsou málo uvědomělí. Normální člověk nechce žádné ideologické školení. Chce přijít večer v klidu domů z práce, nemít strach poslat děcka samotné do školy a vidět, že stát neotravuje život těm, co tvoří hodnoty. Chceme prosperitu, fungující ekonomiku a bezpečí. Místo toho dostáváme další kázání o toleranci a sociální experimenty. A jakmile na ten bordel ukážeš, establishment ti nenabídne řešení, ale radši tě rovnou označí za nácka a hotovo. A Fialův geniální nápad na „SuperSPOLU“? Totální nesmysl. Uplácat beztvarou hmotu ode zdi ke zdi pod heslem „všichni proti zlu“ jen znamená, že zničíte jakoukoliv normální opozici. Lidem nezbude žádná autentická pravicová alternativa, tak to prostě hodí radikálům, protože ti aspoň nemají strach pojmenovat věci pravým jménem. AfD není příčina, AfD je účtenka za zbabělost a neschopnost elit. Dokud se pravice neprobere, nezačne mít koule a nevrátí se k základním věcem jako bezpečí, prosperita, pořádek a klid na práci, výsledný náraz do zdi bude jenom tvrdší. #volby #politika #demokracie

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Školení v Kielu ze 4 diagnostických oříšků rozlousknuty 4🤓, vlastně 5... ..když už jsem balil diagnostiku a byl na odjezdu, jeden z účastníků: "Máme ještě jednoho zákazníka, co se mu občas bíle kouří z výfuků. Zavolám mu, je tu za 20 minut. Už sem jezdí 2 roky. Dáte to? "... Jo: - napojeno - spuštěna servisní regenerace - a hele BINGO !!! 🎯 Co se stalo? Snímač teploty na oxikatu ukazoval 899 °C, ale to není možné, když o 10 cm dále je jenom 306,8 °C! Snímač lhal o 600 °C, ale diagnostika ho do paměti závad nikdy nezapsala, protož e začal lhát až po ohřátí a řídící jednotka nebere takový rozdíl, jako "chybu", protože za pár sekund se ty teploty zvednou na vyšší úroveň. Vysvětlení: Jakmile se ECU motoru rozhodne regenerovat, zahájí ohřev oxikatu a čeká na startovací teplotu. Jakmile dosáhne 300 °C, začne dostřikovat 40 ° až 70 ° za horní úvrať. Oxikat ale nemá teplotu 300 °C, nýbrž 180 ° až 200 °C a to je katalyzátor příliš studený na to, aby podpořil chemickou reakci HC+O2>CO2+H2O. Chemická a exotermická reakce se nekoná, nafta se na horkém povrchu oxikatu vypaří a zakouří bíle... Výměna teplotního snímače T2, co "kecal" a dvouletá záhada je za půl hodiny odhalena.👇 #diagnostika #servis #automobilovýprůmysl

Já asi děkuju někomu, kdo mi poslal tento "dopis" v obálce, která ve skutečnosti byla papírovej pytlík z Naše Maso, kde bylo ve zploštělý krabičce od Vitaminu C povětšinou na účtenkách a nahodilých kusech papíru napsáno...něco... Součástí zásilky byly dvě různé černobílé fotografie stejné kšiltovky s nápisem France a kus igelitky z Datartu. Netuším teda, zda mi někdo vyhrožuje, má to být pochvala nebo co to vlastně je. Kdyby se to někomu podařilo rozluštit, dejte vědět :D #záhada #překvapení #humor

Po 74 letech od havárie letounu Pan Am, která v roce 1952 vedla k zásadním změnám v letecké bezpečnosti, byl jeho vrak objeven u severního pobřeží Portorika díky spolupráci společnosti Air/Sea Heritage Foundation a dalších partnerů, čímž se uzavřela dlouhá záhada o místě jeho posledního odpočinku. #leteckátragédie #výzkum #historie

💬| „Proč Petr Macinka tak dlouho a tak vehementně hájí Filipa Turka, je záhada. Přitom možná až polovině motoristických poslanců se Turek už dávno zajídá. Mají ho za Macinkova mazánka, u kterého toleruje pohodlnost, absence ve sněmovně a další skandály, kterých je neuvěřitelné množství,“ říká Václav Dolejší z podcastu Vlevo dole. Celý rozhovor si pusťte ZDE: https://t.co/FY5nzvYZCH #politika #podcast #ČR

Vědci objevili, že podivné vesmírné signály, známé jako dlouhoperiodické přechodné zdroje (LPTs), pravděpodobně pocházejí z kataklyzmické proměnné hvězdy ASKAP J1745, která se skládá ze dvou hvězd, z nichž jedna je bílý trpaslík a vysílá pravidelné rádiové a rentgenové záblesky synchronizované s oběžnou dobou této dvojhvězdy. #vesmír #astronomie #záhada

Záhada vyřešena! @UHradiste po asi měsíci má jasno. Rány, které jeho obyvatelé asi měsíc rušily, jsou minulostí! Vydával je porouchaný kotel v jednom z domů, rány se šířily ven sklepními okénky a komínem. Zvuk, který se šířil zástavbou, bylo těžké identifikovat. Ale podařilo se… https://t.co/0r30G0g98a

Jinak to nepůjde Ač zuby zaskřípem‘ pokaždé, když redakční hlavouni ohnou hřbet a v ČT hostuje plejáda proruských pohůnků, ty stovky srdcařů na Kavkách za šmejdství velení „čétéčka“ a radních Babiše s SPD opravdu nemůžou. Proto to nevzdáme: telku, jež přežila rusáky na chodbách ČST a všechny ty komouše, aby nám konečně svobodně sloužila, té tupé vládnoucí bestii zadarmo nedáme. Osud tak jako tak zbabělé služtičky dožene. Jakmile Bureši i náckům poslouží a v ČT postupně umlčí i náznaky kritiky, budou jim k ničemu. Pak Babiš už v státním ‚čétéčku‘ za prachy státního rozpočtu posadí do křesel vrchnosti Kavčích hor poddajné šumaře s partajní průkazkou a s vlastnostmi samého císaře křivoty a lá ‚X‘ Veselý, anebo v objetí s Tykačem a Bendovým ansámblem přesvinskou popravčí náturu alias Matocha. Slovensko varuje. Že se teď vedení v úlitbách vládnoucí věrchušce, koloně Putina a obskurám dezinfa div ne že přetrhne, není věc svědomí pěšákům. Nadávat fachmanům před i za kamerou, věrným své profesi a značce navzdory hynoucí kvalitě, je marnost nad marnost. Byť v úsilí o rovnost přístupu k pozvaným figurám nezapřou profíky, jsou Takáč, Řezníčková, Dolanský a další ve studiu jen „dělníci provozu“ v ohrádce befelů Mrzeny s Kubalem pod taktovkou Chudárka. Snažit se o hodnotný dialog a čelit výkvětu ryzího mravního úpadku, flagrantní drzosti a jindy agresi, je skoro hrdinství. Vidět po dekádách svobody na ČT Hejmu alias práskače ‚Ronyho‘, agenta StB v převleku Klempíře i výslovné fašouny s nácky jak poleno a pak hned proruskou superstar Druláka anebo mudrovat profláklé lízače podrážek Babiše z Lidovek a MFDnes, je fakt důvod k dávení. Zjevně moc nechybí a jako na Primu dorazí do ČT z 'parláčů‘ i koště Panenka, řečeno s klasikem Pavel Řeporyjec Novotný. Za co tu před pár dny šéfovi ‚čétéčka‘ odkývla partička okolo Matochy i (sic!) radní, zvolení za předchozí vládnoucí partaje, bezmála dvě mega půlroční odměny, je v daném kontextu záhada. Lámat se v páteři před mocí zločince, „prožrat“ si reprefond a aby se neřeklo, pak remcat do dlaně nad jeho úmyslem udělat z ČT skrz státní rozpočet bezzubou stařenu v posledním tažení, je zbabělost maršálů na Kavkách na entou. Přesto do boje o ČT půjdeme: jde o víc, než o pár poddajných figurek, jež dřív nebo později upadnou do rokle nezájmu. ČT i s Českým rozhlasem jsou posledním svobodným ostrůvkem uprostřed médii, na nějž se můžeme spolehnout. A za který má smysl se postavit grázlovi…. -

Před více než 60 lety došlo k trojnásobné vraždě u jezera nedaleko finského města Espoo, kde byli ponořeni do tragédie čtyři mladí lidé, z nichž jediný přeživší, Nils Gustafsson, byl později obviněn z vraždy svých přátel, avšak soud ho osvobodil z nedostatku důkazů, a případ, stále nevyřešený, inspiroval mnoho knih a dokumentů. #vraždy #historie #záhada

"Na sociálních sítích se píše, jak to chodí na Hradě..." Hm, tak to bude asi pravda!🤦‍♂️ Ševčík je vlastně taková chodící rozcuchaná dezinformace. btw jak se pořád lísá a obhajuje Motoristy, to tak nějak krásně dokresluje jejich úroveň. Tenhle člověk je absolutní záhada Sněmovny. https://t.co/z80EZ3WJhm -

Zcela nepokrytě přiznávám, že mě totálně šokuje, jaký dosah má video s Petrem Macinkou v USA. Ano, s tím Petrem, který tu před pár měsíci psal lidem, že jim "anály olizuje jejich pes" a po nocích spal ožralý Xaverovi na klíně. Ta největší záhada je, co na tom ti američané vidí. Vždyť on tam neřekl vůbec, ale VŮBEC nic. Krom toho, že Hillary označí za nervozní a že nemá ráda Trumpa, tak co tam je dál? Vše ostatní jsou jen tupé fráze, začátky vět bez konce. Tak proč se to sakra stalo v USA tak virálním? -