Search

Marie Bastlová shared a statement by Radka Denemarková about the current government. According to her, Denemarková stated that Oto Klempíř would report under any regime and that he misses such a system. She referred to the government as "soldateska," which, according to her, has discarded decency and morality and believes that it is not subject to oversight or laws. https://t.co/Rk4Xd7uGit #politika #morálka #společnost (translated)

Zelená neziskovka psala zákony? Nikdo nehnul ani brvou Máme tu nový skandál. Spolek "Společnost pro ochranu svobody projevu" (SOSP) měl ovlivňovat znění evropského nařízení DSA a podávat připomínky k jeho zapracování do české legislativy. Reakce? Všichni šílí, Seznam pro jistotu vypublikoval hned tři články střídající se na titulní straně, redaktoři pohoršeně zaplavují sítě příspěvky a vyzývají k odsouzení naprosto bezprecedentního vměšování se do státních záležitostí. https://t.co/KeX1IFoD6k Má to být nezákonný lobbing. Je třeba to vyšetřit, prověřit a případně i spolek sankcionovat, co si to vůbec dovoluje... Pak tu máme jiné "vykuky". Například neziskovku "Fakta o klimatu", oficiálně zapsanou jako Otevřená data o klimatu z,ú. Tahle neziskovka jeden zákon, respektive strategický vládní dokument přímo napsala (!!!). Jde o Politiku ochrany klimatu (POK) - z dokumentu vychází nastavení výzev Modernizačního fondu, vychází z ní vyhlášky a další poměrně podstatné věci, například ESG reporting firem. To je, když vám firma sebere služební auto a nařídí jezdit na kole, aby měla nižší emisní stopu, jinak nedostane úvěr. Smlouva 1 - https://t.co/Cjq7p5SOxW Smlouva 2 - https://t.co/f0Bn3nBLh7 Fakta o klimatu vede Ondráš Přibyla, bývalý předseda Strany Zelených. V listopadu roku 2023 si od neziskové organizace objednalo sepsání vládního strategického dokumentu přímo Ministerstvo životního prostředí, respektive jeho nejmocnější úředník, bývalý zaměstnanec Hnutí DUHA, Petr Holub. Stálo to přes 600 tisíc korun. Neziskovka dokument nejen, že sepsala, ale dokonce jej za resort obhajovala v takzvaném připomínkovém řízení s dalšími resorty. Bylo to součástí smlouvy a klimatičtí aktivisté měli v práci naprosto volnou ruku. To není vše. Fakta o klimatu opravdu nesnáší uhlí a fosilní energetiku. Když se projednával zákon LEX OZE III, vytvořila neziskovka studii "Konec uhlí v České republice". Výroční zpráva 2024 - https://t.co/VyeXl9sRgP Petr Hladík studii vzal a dokument s daty, kde se do ceny OZE nepromítají náklady na přenosovou soustavu, využil jako legislativní podklad k tomu, aby byly pozměňovací návrhy vyzývající k použití zdravého rozumu zamítnuty. Šlo o společný návrh ANO a ODS. Studie - https://t.co/jT4Uk2biOw Co k tomu říká Ondřáš Přibyla, když ve výroční zprávě neziskovky sám sobě klade dotaz, na co je nejvíc hrdý? "Na to, že naše práce měla přímý dopad na legislativu – konkrétně na zákon Lex OZE3. V tomhle případě naše analýza posloužila jako podklad pro argumentaci proti návrhům, které by v původní podobě mohly vést k dotování provozu uhelných elektráren. To nám vlastně trochu ukázalo, že jsme dozráli jako organizace." Co naplat, že jsou data ve studii zcela vyfabulovaná. Není v nich cena zdrojů vyvažujících výkon OZE a chybí investice do infrastruktury. To už je u OZE takový folklór. Neziskovou organizaci Fakta o klimatu platí (...dramatická pauza) Solární Asociace, Krsek Family Foundation. Wienerberger, European Climate Foundation, PPG Group, HW Group, ČSOB a také Státní fond životního prostředí. Kromě ČSOB a státního SFŽP jde ve všech (!!!!!) případech o firmy podnikající v sektoru OZE a čerpající miliardové dotace závislé na provozní podpoře zdrojů. Evropská unie pak Fakta o klimatu podporuje přesně proto, aby neziskovka prosazovala a podporovala její politiku. Zdroj financování, výroční zpráva, str. 24 - https://t.co/VyeXl9sRgP To už stojí za několik těch milionů, aby ty zákony Ondráš Přibyla sám napsal a zlé uhelné elektrárny odstavil vyfabulovanými daty. Vážený Sezname a další "nezávislí" redaktoři. Mám takový pocit, že spolek SOSP legislativu přímo nepíše, natož, aby mu stát za psaní strategických dokumentů platil. Natálie Vachatová je oficiální poradkyní stejně, jako byl poradcem na MPO lobbista Štěpán Chalupa z Komory OZE a na MŽP Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky. Poslední jmenovaný jaksi zvlčel a ministerstvo fakticky řídil. Pravděpodobně při tom porušil i množství zákonů, nejen těch o skrytém a neohlášeném lobbingu, jak uvádím v poslední reportáži. https://t.co/6UI3pUMrsH Až se budou v Seznamu divit, že je nepouští do Poslanecké sněmovny, až se budou redaktoři hájit "nezávislou a objektivní" žurnalistikou, stačí se podívat na tento příklad maximální nevyváženosti, politické angažovanosti a zcela nepokrytého přehlížení průšvihů těch, kterým redakce fandí na úkor těch, kteří jsou jejími ideologickými nepřáteli. Dnešní média totiž stále častěji přebírají role politruků, tedy ideových kontrolorů prosazování stranické linie v rámci veřejné debaty. Nezisková organizace ovlivňuje zákony? Brojí proti DSA, Chat Control, Agora EU, RRS a dalším nařízením Evropské komise? Ne, to je ideologicky špatně. Jiná nezisková organizace ovlivňuje zákony? Píše národní strategické dokumenty, fabrikuje studie ovlivňující energetickou bezpečnost? Aha, ona prosazuje bezemisní ekonomiku a je financovaná těmi správnými "klimaticky" přívětivými investory, navíc jí vedou naši oblíbení Zelení... To je, samozřejmě, ideologicky naprosto čisté. Jako lobbisté přitom nejsou zapsáni ani členové SOSP, ale ani členové neziskovky Fakta o klimatu. A takhle se, vážení, rodí autocenzura. Pak se všichni divíte, proč vám klesají prodeje či příjmy z inzerce a proč se propadá také index důvěry čtenářů. Ne, není to politickými útoky, můžete si za to sami. Šalom. Foto Přibyla: Fakta o klimatu Foto Vachatová: Facebook #neziskovky #legislativa #klima

❗️Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) opakovaně kritizuje takzvaný „deep state“, který se údajně pokouší ovlivňovat chod státu. ❗️Ze spolku přišla dělat premiérovi Andreji Babišovi (ANO) poradkyni Natálie Vachatová, aby se následně podílela na přípravě zákona, o němž autoři tvrdili, že obnaží skryté zasahování neziskových organizací do politiky. Podle expertů byl ovšem draft horší než norma, která likviduje občanskou společnost v Putinově Rusku. ❗️Z možného nelegálního zasahování do politiky ovšem nyní podezřívají experti ministerstva spravedlnosti právě Společnost pro obranu svobody projevu. ❗️Dospěli k tomu, že je důvodně podezřelá z lobbování bez potřebné registrace a zahájili tak s ní přestupkové řízení. To může skončit pokutou až milion korun. ❗️Možné důkazy přitom volně visí na interernetu, kde schůzky nad zákony aktéři prezentovali. https://t.co/52Bc2qcWvY #svobodaProjevu #politika #lobbing

Šéf Nvidie Jensen Huang v rozhovoru pro CBS News prohlásil, že obavy z toho, že umělá inteligence způsobí apokalypsu do roku 2030, jsou přehnané a nezodpovědné, a zdůraznil, že současné zákony by měly být uplatňovány místo vytváření nových regulací. #UměláInteligence #Budoucnost #RegulaceAI

Lukáš Trojan, místopředseda České advokátní komory, varuje před nebezpečím spojeným s urychleným schvalováním zákonů bez odborné diskuse, které může vést k vyšší chybovosti a porušení právních principů, přičemž zmiňuje chystané změny jako dětský certifikát, které by mohly poškodit kariéry mnoha odborníků. #legislativa #justice #zákony

Vláda nemůže státním zástupcům říkat, co mají stíhat více a co méně. Státní zástupci se musí řídit zákony a vlastní profesní etikou, nikoliv politickou objednávkou. Zvlášť nepatřičně takové snahy působí u vlády, jejíž politici sami momentálně čelí trestnímu stíhání. Ruce pryč od justice, pánové a dámy! #justicie #právo #etika

Zločinci se dostali k moci a vydávali zločinné zákony. 15.9.1935 vydali němečtí nacisté tzv. Norimberské zákony. Z občanů se stali "rasově" nežádoucí lidé. Nejde jen o minulost. Jde o to, abychom takovéto selektování lidí znovu nepřipustil. Foto: antické schody, Jeruzalém. https://t.co/lhFfTQyW7O #NorimberskéZákony #historie #LidskáPráva #DE #IL

Donald Trump se potýká s neoblíbeností a hrozbou ztráty absolutní moci po nadcházejících volbách, kde by oposiční demokraté mohli získat většinu ve Sněmovně reprezentantů, což by významně oslabilo jeho vládu a možnost schvalovat zákony. #DonaldTrump #AmerickáPolitika #Midterms2026

Tohle jsem zažil jako ministr v roce 2021, kdy jsem vyjednával Dohodu o partnerství, která uvolnila evropské peníze na následující období a museli jsme prosadit zákony, který před tím premiér Babiš ve střetu zájmů kvůli Agrofertu blokoval. Povedlo, zákony jsme připravili a prosadili a peníze na školy, zdravotnictví, energetice úspory, dopravu ale i třeba kulturní domy, hasiče a další jsme tak uvolnili. Babiš a jeho nohsledi čerpají z národního rozpočtu peníze, které občané odvádějí na daních a evropské peníze pro lidi ohrožují. #EvropskéPeníze #Politika #Ministrství

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika