Search

Nalezeno na FB 👍✍️ 👇👇👇 NEMÁM Z TOHO NIC, ŘÍKÁ. PŘEDTÍM SI VYBRAL 4,25 MILIARDY ✍️ Ondri Kolin Tenhle článek nezačal u mě. Začal u jednoho čtenáře. Napsal mi Karel Friedl, věrný čtenář až ze Švédska, a poslal mi myšlenku tak prostou a přesnou, že jsem u ní musel zůstat. Řekl to zhruba takhle: Babiš tvrdí, že mu Agrofert nepatří a že z něj nic nemá — tak ať si klidně nechá všechny dotace zastavit. Když z toho nic nemá, nemůže ho to přece bolet. A jestli se přesto brání, je to důkaz, že mu na tom záleží. Opak je důkazem. Karle, měl jsi pravdu. A když jsem si k tomu dohledal čísla, ukázalo se, že je to ještě horší, než se na první pohled zdá. Babiš to opakuje jako mantru. „Agrofert nevlastním. Nemám z něj žádný prospěch.” Ruku na srdci, oči navrch hlavy, křivda jako z divadla. Tak si přečtěte tohle. Těsně předtím, než Agrofert strčil do svěřenského fondu, si z něj nechal vyplatit dividendu 4,25 miliardy korun. Čtyři a čtvrt miliardy. Dvě stě milionů dolarů. Potvrzuje to agentura Reuters. Vybral si čtyři miliardy do vlastní kapsy — a pak řekl „nemám z toho žádný prospěch”. To je jako vybrat účet do poslední koruny a druhý den prohlásit, že vám ten účet už nepatří, tak co byste z něj měli. Formálně pravda. Prakticky výsměch. A tím to nekončí. Pojďme se podívat, jak to „vzdání se Agrofertu” vypadá zblízka. Do toho fondu Babiš vložil jen Agrofert. Ne celý svůj byznys — jen jednu část. Zbytek impéria si nechal. Firmu SynBiol, pod kterou spadají jeho zdravotnické kliniky po celé Evropě, drží dál a dál z ní žije. Tohle napsal taky Reuters: Babiš pořád vlastní byznysy mimo Agrofert za stovky milionů eur, včetně klinik po Evropě. Takže „vzdal jsem se svého podnikání” znamená ve skutečnosti „vzdal jsem se jedné části a zbytek si nechávám”. A ten fond, do kterého Agrofert dal? Není slepý. Odborníci se shodli, že RSVP Trust není žádný neprůhledný anglosaský slepý trust, kde majitel ztrácí kontrolu. Český svěřenský fond umožňuje nastavit vztahy poměrně volně. A hlavně — víte, kdo jsou obmyšlení toho fondu? Jeho tři děti. Adriana, Vivien, Frederik. Podle statutu má nezávislá správa trvat jen po dobu, kdy je Babiš ve vládě. Až skončí, fond ovládne rodina. A ta ho může jmenovat správcem klidně zase. Takže to poskládejme, jak to je. Vybral si dopředu čtyři miliardy. Zbytek impéria si nechal. Agrofert zaparkoval u vlastních dětí, s návratem po konci ve vládě. A pak se postaví před národ a řekne „nemám z toho žádný prospěch”. A teď to hlavní, kvůli čemu mě Karel nasměroval. Kdyby ta slova byla pravda — kdyby mu Agrofert vážně nepatřil a nic z něj neměl — tak proč se o ty dotace tak pere? Vždyť když Brusel zastavil dotace, mělo mu to být jedno. Nemá prospěch, tak ho to nemůže bolet, ne? Jenže ono ho to bolí. Celý aparát státu se najednou činí, aby peníze k Agrofertu tekly dál. Ministr odbývá Evropskou komisi, že jde jen o „nejasnosti”. Fond platí dál a odmítá se zastavit. Nikdo se takhle nepere o peníze, které mu jsou ukradené. Takhle se člověk pere jen o svoje. A to je celá odpověď. Ne to, co Babiš říká — ale to, jak se chová. Slovy se Agrofertu vzdává. Skutky se o něj bije jako lev. A mezi tím, co říká, a tím, co dělá, je propast, do které se vejdou ty jeho čtyři miliardy. Buď mu Agrofert nepatří — pak ať mlčí, když se dotace zastaví, protože se ho to netýká. Nebo mu na něm záleží — pak ať přestane lhát, že z toho nic nemá. Obojí najednou neobstojí. A on chce obojí najednou. To není křivda, pane premiére. To je aritmetika. A ta se umlčet nedá. Díky, Karle. Přesně tos viděl správně. Zdroje v prvním komentáři : Foto: David Sedlecký / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. #Agrofert #politika #Babiš

Švedska agencija za obranu od dezinformacija upozorila je da Rusija koristi mreže botova kako bi utjecala na nadolazeće europske izbore, s posebnim naglaskom na Njemačku i Francusku, dok traže više suradnje društvenih mreža u borbi protiv tih prijetnji. #Rusija #izbori #dezinformacije

Kremlj planira izazvati kaos pred predstojećim europskim izborima, koristeći taktiku poznatu kao metoda Matrjoške koja širi dezinformacije i polarizira javnost, dok švedska agencija za psihološku obranu upozorava na prijetnje iz Moskve i poziva društvene mreže na veću borbu protiv ruske propagande. #Rusija #Izbori #Dezinformacije

Výzkum archeogenetiky, vedený Hofmanovou a financovaný prestižním ERC Starting Grant, se zaměří na analýzu kosterních pozůstatků bývalých otroků ze Španělska, Francie, Německa, Švédska a České republiky, aby osvětlil málo prozkoumané kapitoly evropských dějin otroctví a obchodování s lidmi. #otroctví #historie #archeologie #dobrezpravy

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Četiri države EU-a, Nizozemska, Poljska, Španjolska i Švedska, pozvale su na ponovno razmatranje mogućnosti korištenja zamrznute ruske imovine za financiranje Ukrajine, ističući da dogovoreni zajam od 90 milijardi eura neće biti dovoljan za potrebe Kijeva. #Ukrajina #ruskaimovina #financijskapotpora

Členské státy EU, včetně Švédska, Nizozemska, Španělska a Polska, vyzvaly Evropskou komisi, aby znovu prozkoumala možnost použití zmrazených ruských aktiv pro financování Ukrajiny, přičemž se snaží vyřešit obavy Belgie o právních a technických aspektech, zatímco se obávají nového finančního krize v Kyjevě. #ЕС #Украина #Бельгия

Článek argumentuje, že úspory v klimatické politice, které navrhuje pravice, mohou krátkodobě vypadat jako rozumné, avšak z dlouhodobého hlediska hrozí, že způsobí vyšší náklady a větší zranitelnost Švédska a Evropy v důsledku klimatických změn, což se již projevuje v narušené dopravě, produkci a bezpečnosti. #klimatpolitik #säkerhet #hållbarhet

Švedska vlada zaradi varnostnih tveganj, povezanih z ruskim luksuznim zemljiščem v bližini pomorske baze Muskö, z odločitev švedskih oboroženih sil o razlastitvi te nepremičnine, ki je edina, ki ni pod njihovim nadzorom in predstavlja potencialno nevarnost zaradi ruskih brezpilotnih sistemov. #Švedska #Nato #Rusija