Search

Climate models are complex computer simulations that predict the future of the climate based on physical equations and various emission scenarios, but their results show a wide range due to the uncertainty of the precise development of factors influencing the climate and the internal variability of the climate system. #klimatickémodely #klima #věda (translated)

Denik P – Paukner Media addressed Filip Turek's apology for his statements about the DUHA Movement in a post. It stated that Turek repeated the wording of the court ruling in the video, but also mentioned which people he believed left the original team at the Ministry of the Environment. The author focused on their professional backgrounds and attitudes towards energy. Regarding Martin Sedlák, an advisor to Petr Hladík, it was written that he previously worked in the DUHA Movement and later led the Union of Modern Energy and the Alliance for a Zero-Emission Future. He attributed to him statements from 2009 and 2011 against the need for nuclear energy and stated that he collaborated with DUHA on delaying the completion of Temelín. Martin Ander, another former DUHA employee and advisor to the minister, was identified as a proponent of a zero-emission economy and strict measures against both coal and nuclear power plants. It was claimed that Ander advocated for the termination of Czech nuclear energy and that similar policies in Germany contributed to the consequences of the energy crisis. The head of the climate protection section at the ministry, Petr Holub, was also linked by the author to the DUHA Movement and opposition to nuclear energy. It was noted that Holub promoted climate education at the ministry and participated in the National Climate and Energy Plan, which, according to the post, set a 30% share of production from renewable sources. It was also claimed that Holub advocated for subsidy support in the law for the creation of renewable energy capacity corresponding to ten times the installed capacity of Dukovany. The author estimated the investment costs from 2023 to 2030 at 100 billion crowns per year and referred to a SEEPIA study. Eva Lejsalová, the director of PR at the ministry, was described by the author as a former director of the political institute of KDU-ČSL, not an environmental expert. Regarding communication director Martin Polívka, it was written that he was Hladík's chief of staff in Brno; according to the author, he did not have the necessary education and called himself a political marketing expert. Petr Holub's advisor, Edvard Sequens, was labeled as an anti-nuclear activist and a member of the Calla association. He attributed to him support for the rapid end of coal energy and industrial contraction and stated that the association opposed new reactors in Dukovany and Temelín even in 2025. According to the author, Sequens considered nuclear energy an outdated technology that could be replaced by renewable sources and lower energy consumption in industries. Regarding Radim Misiaček, the project director of acceleration zones, the author stated that his contract with the ministry included a fee of 7,000 crowns daily for selecting experts, without a specified working time. Among the selected, he mentioned Martin Abel, a candidate from the Greens and a member of the Climate Lawsuit association, and Eva Volfová, a politician from STAN, whom he claimed had gained a stake in a company drawing state contracts. He added that he believed the case was being investigated by the police. In conclusion, the author refused to assess whether they were experts. He reacted to the media's labeling of their departure from the ministry as an "exodus of experts" and "dismantling of the expert team," stating that he wanted to present the people Turek claimed to have "scraped" from the ministry. #HnutíDUHA #energetika #odborníci (translated)

The author stated that Francis Halzen had won the Nobel Prize in Physics the day before for his fundamental contribution to the establishment of the IceCube observatory and the discovery of high-energy neutrinos from space. On this occasion, he recalled his earlier thread about what he believes is located 2.5 kilometers under the ice at the South Pole. #NobelovaCena #fyzika #neutrina #SJ #PL (translated)

Belgian physicist Francis Halzen won the Nobel Prize in Physics for 2026 for the creation of the IceCube neutrino observatory in Antarctica, which enables the research and detection of high-energy neutrinos, thus contributing to the discovery of the mysteries of the universe. #NobelovaCena #Neutrína #Fyzika (translated)

🧵 1/8 Zákon zachování energie zná ze školy každý. Málokdo však ví, že jej se symetrií přírody propojila žena, jejíž přednášky se čtyři roky vypisovaly pod cizím jménem. Oficiální rozvrh v Göttingenu hlásil: Seminář z matematické fyziky. Profesor Hilbert, za asistence dr. E. Noetherové. Pondělí od čtyř do šesti. Bez školného. Ve skutečnosti však stála u tabule ona. Dokázala větu, která drží pohromadě moderní fyziku: každá spojitá symetrie zákonů přírody má svůj zákon zachování. 👇 #Energie #Fyzika #Matematika

Trojice objevitelů altermagnetismu, Libor Šmejkal, Jairo Sinova a Tomáš Jungwirth, byla oceněna prestižní EPS Europhysics Prize, čímž potvrzuje význam jejich dvouletého objevného výzkumu, který může signalizovat i potenciální šance na Nobelovu cenu. #Fyzika #EurophysicsPrize #Altermagnetismus

Vibrace křídla a smrtící rozpad letadla. Záhadu za druhé světové války nevyřešili mechanici, ale nenápadná olomoucká rodačka pomocí matic. Ač ji @Caltech považoval za největší žijící matematičku, stálou profesuru jí odmítl dát. Vítejte u dalšího dílu mého seriálu o opomíjených ženách ve vědě. Pokud se vám líbí, sdílejte jej dál. Nejdříve ale update ke sbírce na 100 počítačů pro ukrajinské děti, o které jsem psal včera - za jediný den se podařilo získat přes polovinu cílové částky. Děkuji všem, koho zajímají detaily, mám na profilu i fotky a video z prohlídky. Prvních minimálně 50 tak pojede k sirotkům už příští týden (a když se ještě dnes hecnete, přispějete a nasdílíte ostatním, tak možná i všechny). Od octárny v Linci k Hilbertovým spisům Olga Tausskyová se narodila 30. srpna 1906 v židovské rodině v Olomouci. Rodina se brzy přesunula do Vídně a za první světové války do Lince, kde její otec řídil továrnu na ocet. Dceři zadával praktické úlohy: například spočítat, kolik vody je třeba přilít do směsi, aby kyselost odpovídala normě. Pro Olgu tak matematika nebyla jen laboratorní teorií z učebnice, ale živým experimentem. Gymnázium dokončovala v době, kdy její otec zemřel. Příbuzní si přáli, aby vystudovala chemii a převzala rodinný podnik. Tuto roli však nakonec zastala její starší sestra Ilona. Olga si prosadila svou vášeň a v roce 1925 nastoupila na Vídeňskou univerzitu (@univienna). V pouhých třiadvaceti letech tu obhájila doktorát pod vedením Philippa Furtwänglera. Zkoumala v něm, jak se v algebře chovají zobecněná celá čísla. Její výjimečný talent nezůstal utajen. Slavný matematik Richard Courant ji v roce 1931 povolal do Göttingenu, aby pomohla redigovat sebrané spisy legendy oboru Davida Hilberta. Jak později poznamenal matematik Gian-Carlo Rota, dostala za úkol najít a opravit v Hilbertových pracích chyby dřív, než toto slavné dílo vůbec vyjde. V Německu se potkala s další geniální matematičkou Emmy Noetherovou, politická situace se však rychle zhoršovala a Courant Olgu včas varoval, ať se do Německa už nevrací. Vrátila se do Vídně, kde se živila doučováním a skromným asistentstvím. Navštěvovala schůzky slavného Vídeňského kroužku a jejím blízkým přítelem se stal Kurt Gödel. Díky stipendiu a pomoci kolegů naštěsťí včas odešla do Anglie. Její matka a sestra stihly prchnout až v roce 1940. Olomoucká židovská obec, ze které Olga vzešla, válku nepřežila. Olgu tak z české paměti nevymazala plynová komora, nýbrž exil. Jak matematika zachraňovala křídla letadel Válka její vědeckou práci zcela proměnila. V letech 1943–1946 pracovala pro britskou Národní fyzikální laboratoř na výzkumu jevu zvaného flutter – nebezpečné nestability křídel. Proud vzduchu křídlo ohýbá, ohyb prudce mění aerodynamický vztlak a kmitání se dále zesiluje. Nad určitou rychlostí se vibrace vymknou kontrole a letadlo se ve vzduchu rozpadne. Rozluštit tento pohyb znamenalo vyřešit obří soustavy rovnic uspořádané do matic (obdélníkových tabulek čísel). Zjistit, zda křídlo kmit utlumí, vyžadovalo najít takzvaná „vlastní čísla“ těchto matic. V době ručních kalkulaček to byla nepředstavitelně úmorná práce. Olga Tausskyová ale sáhla po zapomenuté věty Semjona Geršgorina z roku 1931: místo zdlouhavého výpočtu přesných hodnot dokázala tato čísla matematicky „uzavřít“ do pomyslných kruhů. Pro záchranu letadla totiž nebylo nutné znát přesný výsledek. Stačilo dokázat, že všechny tyto kruhy leží v „bezpečné zóně“ (matematicky nalevo od nuly). Pokud tomu tak bylo, znamenalo to, že konstrukce kmit utlumí a letadlo vydrží. Sama později napsala, že teprve tehdy pochopila krásu diferenciálních rovnic a stala se „nositelkou pochodně“ teorie matic. Z oboru, který byl dříve považován jen za skladiště tabulek, vytvořila samostatnou a celosvětově uznávanou disciplínu. Čtrnáct let čekání na spravedlnost Po válce odešla s manželem, irským matematikem Johnem Toddem, do USA. Pracovala na prvních počítačových projektech, a to i s legendárním Johnem von Neumannem. V roce 1957 oba zamířili na prestižní @Caltech v Pasadeně. Manžel dostal plnou profesuru a plat 12 000 dolarů. Olga získala pouze pozici výzkumné pracovnice a plat 9 000 dolarů (v dnešním přepočtu kupní síly to znamená rozdíl více než 700 tisíc korun ročně). Vedení univerzity v oficiálním zápisu sice uznalo, že jde o nejvýznamnější žijící matematičku světa, ale stálé profesorské místo jí odmítlo přiznat. Přesto učila, vedla doktorandy a měla kancelář hned vedle svého muže. Definitivu na své pozici získala až po šesti letech jako „výjimečný případ“. Ve stejném roce (1963) ji deník Los Angeles Times vyhlásil Ženou roku. Řádnou profesorkou se stala až v roce 1971 – neuvěřitelných čtrnáct let po příchodu na @Caltech. Impulzem k tomu byla mediální pozornost kolem mladé anglistky Jenijoy La Belleové, ze které tisk nepřesně udělal „první ženu v akademickém sboru“. Dotčená Olga se vydala na rektorát a docílila toho, čím měla být už dávno: stala se oficiálně první ženou s plnou profesurou na Caltechu. Dědictví v každém výpočtu Během kariéry vychovala čtrnáct doktorandů. V roce 1964 mezi nimi byla i Lorraine Fosterová – vůbec první žena, která na Caltechu obhájila doktorát z matematiky. Olžin přístup ke studentům i kolegům přitom nejlépe shrnovala nenápadná cedulka, kterou měla trvale na stole: „Je pěkné být důležitý, ale důležitější je být milý.“ Získala prestižní Fordovu cenu od @amermathsoc i rakouský Čestný kříž za vědu a umění. Vídeňská univerzita jí udělila čestný doktorát, odhalila reliéf v arkádovém dvoře a její jméno dnes nesou mezinárodní ocenění i stipendia na Caltechu. Jen v její rodné Olomouci po ní dodnes nenese jméno ani jediná ulice. Olga Taussky-Toddová zemřela v roce 1995 ve věku 89 let. Když dnes software počítá stabilitu křídel dopravního letadla v turbulenci, stále řeší vlastní čísla velkých matic. Geršgorinovy kruhy jsou v učebnicích a teorie matic je vedle matematické analýzy základní řečí každého inženýra. Pochodeň, kterou nesla, hoří v každém výpočtu bezpečnosti letu – přestože jméno ženy, která naučila tabulky čísel mluvit o kmitání křídel, v učebnicích většinou chybí. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – nejvíce pomůže retweet (20× více než like) či alespoň komentář. Sledujte @tkapler, ať vám neuteče další díl a jestli jste tu poprvé, přečtěte si i ty minulé. Věděli jste, že olomoucká rodačka zachraňovala spojenecká letadla, byla označována za nejlepší matematičku světa, ale na plnou profesuru na Caltechu musela čekat 14 let? #ZenyVeVede #Matematika #Historia

Nevím, co jste vystudoval vy a čím se živíte, ale příště doporučuji číst, než se vydáte do dobrodružství komentování, můžete pak vypadat jako hlupák. Ale tipuji, že jste se také určitě zabýval AI na Oxfordské univerzitě! "Mgr. Jan Kulveit, Ph.D. Jan Kulveit se v současné době zabývá výzkumem komplexním systémů složeným z lidí a umělých inteligencí a matematickými teoriemi spolupráce a laskavosti. Doktorát z fyziky získal na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlově v Praze. Před CTS působil jako výzkumný pracovník na Future of Humanity Institute na Oxfordské univerzitě a zabýval se makrostrategií, sladěním AI s lidskými zájmy a existenciálním rizikem. Během pandemie covid spoluzaložil projekt Epidemic Forecasting a pracoval na modelování pandemie." #AI #věda #komunikace

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

V hloubce skoro půl druhého kilometru pod zemí v Jižní Dakotě zaznamenal nejcitlivější detektor světa signál, který by mohl naznačovat interakci s hypotetickou částicí temné hmoty, což by představovalo jeden z nejvýznamnějších objevů moderní fyziky, avšak vyžaduje další potvrzení. #temnáhmota #věda #fyzika

První školní den. Malá Ukrajinčata se moc většinou těšila😉. Rostou mi před očima, moji miláčci. Díky Bohu, že jsou tady v bezpečí. Jsou neskutečně šikovná a už mluví nádherně česky. A máme už i jednoho vysokoškoláka na magisterském studiu obor jaderná fyzika. Smekám🫡.🇺🇦🇨🇿 https://t.co/z59uB7Lj9D #prvníškolníden #Ukrajina #bezpečí

V létě 1968 odjel osmnáctiletý Ondřej Křivánek z Prahy na několik týdnů do Anglie, aby si procvičil angličtinu. Měl se vrátit na matematicko-fyzikální fakultu (@matfyz). Pak přišla noc z 20. na 21. srpna. Tanky Varšavské smlouvy obsadily Československo. Otec mu před odjezdem řekl jedinou větu: „Jestli přijdou Rusové, nevracej se.“ Zůstal. O téměř šedesát let později, v březnu 2026, stál tentýž muž v Brně při slavnostním otevření nové laboratoře UltraSTEM v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR (@Akademie_ved_CR). Přivezl technologii, kterou spoluvytvořil a která teď poprvé stojí v Česku. Křivánek se narodil 1. srpna 1950 v Praze-Bubenči. V osmnácti reprezentoval Československo na Mezinárodní fyzikální olympiádě. Po invazi a nucené emigraci získal stipendium na University of Leeds, vystudoval fyziku s vyznamenáním a pokračoval na Cambridge u Archieho Howieho. Doktorát obhájil v roce 1976. Pak následovala klasická vědecká pouť špičkového vědce: postdoky v Kjótu, Bellových laboratořích a Berkeley. V Berkeley postavil svůj první spektrometr pro elektronovou energetickou ztrátovou spektroskopii. Později v Gatanu vyvinul systémy, které se staly standardem. Klíčový problém elektronové mikroskopie byl starý přes padesát let: sférická aberace. Elektronové čočky nedokázaly zaostřit paprsek dost ostře, aby bylo možné spolehlivě vidět jednotlivé atomy. Mnozí experti tvrdili, že to nejde. Křivánek s Niklasem Dellbym to v Cambridge v roce 1997 dokázali. Vznikl první funkční korektor aberací pro skenovací transmisní elektronový mikroskop. V roce 2000 dodali první komerční verzi do IBM. Rozlišení překročilo hranici jednoho ångströmu. V roce 1997 založili firmu Nion a postupně z ní udělali výrobce celých mikroskopů UltraSTEM. Ty dnes umožňují i vibrační spektroskopii a zobrazování lehkých prvků včetně vodíku bez poškození vzorku. V roce 2020 Křivánek získal Kavliho cenu za nanovědy. Nion později koupil Bruker (@bruker). Křivánek dnes působí jako jeho vědecký poradce a afilovaný profesor na Arizona State University (@ASU). Do Brna přijel v březnu 2026 jako host. Nová laboratoř UltraSTEM je vybavena špičkovým elektronovým mikroskopem Nion, který je prvním přístrojem svého druhu v Česku. Pracuje s nízkými energiemi elektronů a pokročilými metodami, jako je 4D-STEM a ptychografie. Umožňuje zkoumat citlivé materiály i biologické struktury atom po atomu, aniž by je zničil. Mikroskop stál přes 50 milionů korun a laboratoř je otevřená vědcům z celé Evropy. Pro české a evropské výzkumníky to znamená konkrétní posun. Brno už dlouho patří mezi silná centra elektronové mikroskopie. S tímto přístrojem získává nástroj, který dovoluje studovat materiály a biologické vzorky na úrovni, kde dříve hrozilo jejich zničení. To otevírá cestu k přesnějšímu výzkumu nových materiálů, polovodičů, katalyzátorů i biomolekul a posiluje mezinárodní spolupráci. Křivánek na otevření osobně představil historii firmy a technologií, které se staly standardem. Vedle něj seděl nositel Nobelovy ceny Richard Henderson. Příběh se tím uzavřel: chlapec, kterého invaze „uvěznila“ venku, se po téměř šedesáti letech vrátil s know-how, které změnilo obor. Sám zůstal v Americe, ale jeho technologie teď stojí v Brně a slouží dalším generacím. Elektronová mikroskopie není jen o ostrých fotkách. Umožňuje pochopit, proč materiály fungují, jak se chovají defekty v polovodičích, nebo jak vypadají biologické struktury na úrovni, kde rozhoduje jeden atom. Díky korektorům aberací se z „Hubbleova dalekohledu před opravou“ staly nástroje, které vidí ostře – a teď i u nás. P.S.: Každý den sem dávám alespoň jeden zajímavý pozitivní příběh. Pomozte je šířit – like, komentář, sdílení, bookmark a hlavně follow, ať vám neuniknou ty příští. Co vás na tomhle příběhu zaujalo nejvíc? #historie #věda #inovace

@SalamonTomas Nevsadil bych si proti elektrickému pohonu. Myslím, že právě sledujeme revoluci v jejích raných fázích. Doteď se hmotnost baterií tolik neřešila (prioritou byl spíš objem nebo cena), takže tlak na energetickou hustutu nebyl donedávna tak velký. Fyzikálně nic nebrání tomu, aby #elektricképohony #revoluce #baterie #Thetweetdoesnotmentionanyspecificcountries.Therefore #therearenocountrycodestoreturn.

Pojďme se spolu na text Bana Vávry z procenzurní neziskovky o tom, že v roce 1540 u nás neklesly teploty ani v zimě pod 30°, podívat z faktického hlediska: ⏳ 1540: "Teploty 11 měsíců neklesly pod 30 °C." ⏳ 1593: Galileo Galilei sestrojil tzv. termoskop. Ten reagoval na změny teploty (roztažností vzduchu/vody), ale neměl žádnou stupnici. Šlo spíše o fyzikální hračku než měřicí přístroj. ⏳ 1714: Fyzik Daniel Gabriel Fahrenheit zkonstruoval první spolehlivý teploměr a zavedl svou stupnici. Svět konečně dostal možnost teplotu reálně změřit a zapsat. ⏳ 1742: Švédský astronom Anders Celsius poprvé navrhuje Celsiovu stupnici. A takhle to je u nich se vším. #historie #teplota #věda

Rajčatový džus, který na zemi většinou lidé ignorují, se stává oblíbeným nápojem v letadle díky biologickým a fyzikálním změnám v chuti spojeným s nižším tlakem a nízkou vlhkostí vzduchu, což snižuje vnímání slaných a sladkých chutí, zatímco umami zůstává výraznější a konzistence džusu navíc pomáhá zvlhčovat ústní dutinu. #rajčatovýdžus #letadlo #chuť

V článku se informuje o smrti fyzikálního chemika Pavla Jungwirtha, o útoku na akci na podporu LGBTQ+ v Berlíně, ruských útocích na Kyjev, úmrtí výtvarníka Milana Knížáka a o dalších důležitých událostech, včetně zásahu rumunského letectva proti dronům a přírodních katastrof v Číně a Evropě. #PavelJungwirth #Pride #Ukrajina