Search

The author of the post criticized the president of Israel for mentioning Nagasaki instead of Hiroshima and questioned whether it was because Nagasaki was, in his opinion, the only Christian city in Japan. He also argued that after the bombing of Hiroshima, one could have stopped, as Japan was already defeated and there was no need to occupy it. #Israele #Giappone #Storia #IL #JP (translated)

Henri Vanhanen wrote that he wanted to correct the interpretations of an article by Helsingin Sanomat that dealt with nuclear weapons and said he remained uncertain about what the article ultimately claimed regarding Finland's security. According to him, Finland did not join the NATO nuclear deterrent with little discussion or unnoticed, but rather joined an alliance whose deterrence and defense had been based on nuclear weapons for decades. He described the strategic nuclear forces of the United States as a key basis for NATO's nuclear deterrent. Vanhanen considered that the bombing of Nagasaki was not an example of the current type of nuclear deterrent because Japan did not have a nuclear weapon nor the ability to respond to a U.S. strike. In his view, Nagasaki demonstrated the destructiveness of nuclear weapons and the human risks of their use, whereas the current deterrent was based on the assumption that an attacker had to consider the possibility of retaliation and uncontrolled escalation. Vanhanen assessed that Trump had increased uncertainty regarding the United States' commitment to the conventional defense of Europe and believed Europe would have to bear more responsibility for it. However, he distinguished this from the claim that the U.S. nuclear deterrent had weakened. According to him, the U.S. ability to use nuclear weapons had not diminished, NATO was not dismantling its nuclear plans or arrangements, systems were being modernized, and F-35 aircraft were being introduced into NATO's nuclear missions. Vanhanen stated that the NATO Nuclear Planning Group had confirmed in June that strategic nuclear forces, particularly U.S. forces, remained the ultimate guarantee of the allies' security and had decided to continue strengthening and modernizing the nuclear deterrent. Vanhanen considered it a central uncertainty whether Moscow would believe that the U.S. president would be willing to use nuclear weapons to defend an ally in an extreme situation. He reminded that the question of the U.S. willingness to endanger its own cities for the sake of Europe had been a concern throughout the history of the extended nuclear deterrent and there had been no complete certainty during the Cold War or at the present time. According to him, Finland's option was not a nuclear deterrent or a nuclear-free security environment, as Russia would have its nuclear weapons in any case. Vanhanen wrote that the crucial issue for the deterrent was that the Russian leadership could not be certain that the United States would defend Finland. https://t.co/3C8aAkuMwj #ydinaseet #Nato #Suomi (translated)

Mr President Alexander Van der Bellen, I ask you directly: do you consider Hiroshima and Nagasaki genocide or American war crimes? @vanderbellen My position is clear: Hiroshima and Nagasaki were not genocide. The Genocide Convention requires the specific intent to destroy, in https://t.co/FQdlMJt14I #Hiroshima #Nagasaki #WarCrimes #JP #US

1) Wojnę zakończył zrzut A-bomb na Hiroszimę i Nagasaki przez USA. 2) Złamanie przez ZSRS paktu o przyjaźni z Cesarstwem (które w 1941 dotrzymało go!!) niewiele zmieniło. 3) To ZSRS, a nie "Rosja". To tak, jakby się chwalić, że w 1940 Generalna Gubernia wygrała wojnę z Francją. #Historia #IIWojnaŚwiatowa #Hiroszima #US #ZS #FR

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

I have also warned you time and time again that the combination of the extremely fragile ego and the likely cognitive decline of @POTUS can lead to a first (confirmed) US nuclear weapon battle usage since Nagasaki. But, make no mistake. The IRGC, most definitely, has a plan #NuclearThreat #USPolitics #IRGC #US #IR #JP

Ve zprávách z 9. srpna 2026 se probírají různé události, včetně návrhu německého ministra dopravy Bilgera na spojení bonusů pro vedení železnic s federálními kritérii, požadavků íránské vlády vůči USA ohledně Hormuzské úžiny, odmítnutí izraelského premiéra Netanjahua plánu na mír v Gaze, vzpomínek na svržení atomové bomby v japonském Nagasaki a lesních požárů na západě Kanady. #Verkehrspolitik #Iran #Nagasaki

I strongly believe that the world needs to remember the atomic bombing of Nagasaki, its victims & survivors. 81 years ago, Nagasaki became a symbol of humanity’s capacity for destruction. It stands today as both a warning & a guide. It calls on us to build a world where peace #Nagasaki #Peace #NeverForget #JP

Il 9 agosto 1945, dopo aver visto la devastazione di Hiroshima, gli USA bombardarono Nagasaki. Nelle guerre imperialiste non ci sono “buoni”: c’è la volontà di dominio. Preghiamo per le vittime innocenti. Sovranità e autodeterminazione sono l’argine alla guerra. https://t.co/41mREfx5ai #Nagasaki #Imperialismo #Pace #USA #JP

Župan Nagasakija, Shiro Suzuki, ob obletnici atomske bombe, je označil jedrsko orožje za absolutno zlo, pozval k njegovi odpravi in pripomnil, da je treba spoštovati japonska tri nejedrska načela, medtem ko premierka Sanae Takaichi ni pojasnila prihodnosti teh načel. #JedrskoOrožje #Nagasaki #Mir

oggi commemoriamo un massacro unico nella Storia, insieme a quello di #Hiroshima: il bombardamento atomico di #Nagasaki Se non si è ripetuto negli ultimi 81 anni, non è per caso/ fortuna: è per la pressione per la #Pace di milioni di cittadini https://t.co/me3soqMemM #Nagasaki #Hiroshima #Pace #JP

Podczas 81. rocznicy zrzucenia bomb jądrowych na Hiroszimę i Nagasaki, japońska premier Sanae Takaichi otworzyła debatę na temat możliwości wyposażenia japońskiej armii w broń nuklearną, co sygnalizuje zmianę w pacyfistycznej polityce Japonii w obliczu rosnących zagrożeń międzynarodowych. #Japonia #brońjądrowa #bezpieczeństwo

. srpnja 1945. odgovara na ultimatum Saveznika odbijanjem predaje, što vodi do bacanja atomske bombe na Nagasaki 9. kolovoza te godine, u kojem je poginulo 74.000 ljudi i koji zajedno s ranijim napadom na Hirošimu prisiljava Japan na konačnu kapitulaciju 15. kolovoza 1945. #Nagasaki #DrugiSvjetskiRat #ProjektManhattan

A Nagasaki si è commemorato l'81esimo anniversario del bombardamento atomico del 9 agosto 1945 con una cerimonia al Parco della Pace, a cui hanno partecipato la premier Sanae Takaichi e rappresentanti di 98 Paesi, durante la quale il sindaco Shiro Suzuki ha denunciato le armi nucleari come 'male assoluto' e ha chiesto un impegno concreto per un mondo senza nucleare. #Nagasaki #Pace #DisarmoNucleare

W Nagasaki, w 81. rocznicę zrzucenia bomby atomowej przez USA, burmistrz Shiro Suzuki wezwał do ograniczenia ryzyka użycia broni nuklearnej, ostrzegając przed złem absolutnym i konsekwencjami potencjalnego konfliktu atomowego w kontekście narastających napięć na świecie. #brońnuklearna #wojnaatomowa #japonia

Podczas uroczystości upamiętniającej ofiary bombardowania Nagasaki burmistrz Shiro Suzuki wezwał do eliminacji broni jądrowej, określając ją jako zło absolutne, oraz wyraził zaniepokojenie rosnącym ryzykiem konfliktów atomowych, co poparł także sekretarz generalny ONZ, Antonio Guterres. #pokój #brońnuklearna #Nagasaki

Artykuł omawia tragiczną historię Hiroszimy i Nagasaki jako pomników ostrzegających przed katastrofą wywołaną użyciem bomb atomowych, a szczególnie podkreśla zniszczenia spowodowane przez bombę Little Boy, zrzuconą na Hiroszimę 6 sierpnia 1945 roku, która zniszczyła niemal 90% infrastruktury miasta. #Hiroszima #Nagasaki #Historia

E' l'anniversario di Hiroshima, ma non si sa chi è stato. I primi ministri del Giappone e altri alti funzionari hanno sempre costantemente evitato di nominare gli Stati Uniti quando parlando di Hiroshima e Nagasaki. Questo è stato il modello consolidato nelle cerimonie annuali #Hiroshima #Anniversario #Memoria #JP #US