Search

Nvidia introduced the personal supercomputer DGX Station, which, thanks to the GB300 Grace Blackwell Ultra superchip and 20 petaflops of computing power, allows developers to perform demanding artificial intelligence tasks directly in the office without having to send data to the cloud. #UměláInteligence #Superpočítač #Nvidia (translated)

Petr Němec stated that he created an interface for office manager Anička for purchasing beverages for the office, so that all employees could benefit from the use of AI. According to him, it is connected via MCP to Rohlík and Košík, and AI divides the purchase among stores to make it as cheap as possible, and prepares the order, which Němec then confirms and pays. He also added a calculation of sugar content and kilojoules to help employees shop more responsibly. #AI #kancelář #nákupy (translated)

The author described the attack on the state's digital infrastructure as another stage of the war. He stated that during the Ukrainian attack on Russian Sasovo, the data center Yandex DC Sasovo was hit, and that subsequent service outages were recorded for Yandex, including cloud platforms, data storage, computing capacities, and some artificial intelligence systems. #válka #kybernetickábezpečnost #technologie #UA #RU (translated)

The European Union is investing seven billion euros in the development of a supercomputer network as part of a strategy to increase computing capacity, with the French factory Bull in Angers significantly ramping up production of these machines and now competing for contracts on artificial intelligence training. #superpočítače #uměláinteligence #Evropskáunie (translated)

„Je třeba, aby tato koalice nezávislých států, které se nechtějí stát vazaly ani jedné z těchto dvou velmocí, spojila síly a vyvinula model typu ‚open source‘ (špičková AI přístupná všem) tím, že budou sdílet své výpočetní a investiční kapacity (pro vytvoření AI), které bychom společně využívali. Nesmíme být závislí ani na jedné z těchto zemí,“ #UměláInteligence #Nezávislost #DvoustátníŘešení

Vláda schválila schodek rozpočtu blížící se k 400 miliardám! Jenom na úrocích zaplatíme 130 miliard v roce 2027. SPD a Motoristé ochotničili a furt je schodek skoro 400 miliard. Facepalm! A ANO řeší důchody. Takže zákonná (správně) valorizace a něco málo k tomu, aby to přelezlo 300. Schillerová s Babišem si totiž vypomohli stropama paliv za 4 miliardy z eráru (na dluh nás všech) do července, takže výpočet valorizace vyšel v červnu holt nižší. Ale trochu to přepálili. To furt ještě lze pochopit. Proboha ale co ty 2000,- Kč na dluh (cca 6 miliard) pro nejširší voličkou základnu ANO na úkor aktivních lidí a mladý generace. To je co? Neseniorní voliči ANO souhlasí? Seniorní zmanipulovaný voliči ANO souhlasí? Motoristé taky? Až bude Boris Šťastný zase v TV něco vykládat o budoucnosti ČR a ekonomii, nebo Pikora, doporučuji přepnout. #rozpočet #ekonomie #politika

"Řekněte, jak se počítá HDP! No jak se počítá HDP?" řval Rajchl na Jakoba... OK, našel jsem si, jak se počítá a je to lahůdka. Existují tři metody výpočtu: výdajová, důchodová, výrobní - každá má svůj vzorec. U nejčastěji používané výdajové je třeba takto: HDP = C + I + G + (X - M) C - spotřeba I - investice G -vládní výdaje X - export M - import Aha a tohle měl říct Jakob z hlavy? To si chtěl slyšet Rajchle? Ty seš ale manipulativní ksindl, viď???😤 Na tu otázku zkrátka neexistuje jednoduchá odpověď, výpočet HDP je složitá makroekonomická metodika, to není recept na bábovku. A rozhodně to není téma do pořadu úrovně VOX TV, kde moderátor prodává chilli a rum a diváci jsou mentálně na úrovni Výměny manželek... #HDP #ekonomie #výpočet

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Vědci začínají využívat malé laboratorní struktury z lidských neuronů, nazývané mozkové organoidy, k vytváření revoluční 'organoidní inteligence', která se učí a reaguje na signály, čímž otevírá nové možnosti v vývoji výpočetních systémů. #organoidníinteligence #neurony #věda #dobrezpravy

Tohle bude dlouhé... Tento 👇můj příspěvek včera získal jistou míru popularity a vyvolal relativně bouřlivé reakce nejenom od @ViralErik, ale i od širší investiční komunity. Neměl jsem včera čas věnovat se detailům, ale za svým tvrzením si ze zkušenosti stojím a pokud mi věnujete pár minut čtení, dodám vám reálná data. Erikův původní příspěvek prezentuje 15 % p. a. po dobu 40 let na jednorázové investici 500 000 Kč (bez dalšího přihazování do tohoto balíku peněz) jako realistický „slušný start”, vedoucí na budoucí celkovou hodnotu investice přibližně 134 milionů Kč. Matematicky je výpočet naprosto správný. Ekonomicky, empiricky a behaviorálně jde o vysoce nepravděpodobný scénář, který systematicky podceňuje riziko, volatilitu, riziko sekvence výnosů a praktickou proveditelnost 🧵 Historické pravděpodobnosti dosažení 15% CAGR na 30–40 letech jsou nízké Podle tabulky pravděpodobností z Journal of Portfolio Management (publikované AAII, data 1926–1993, překrývající se periody) je historická pravděpodobnost dosažení alespoň 15 % annualizovaně následující: 👉20 let: 15,19 %, 👉30 let: 10,39 %, 👉40 let: 7,29 %. U indexu S&P 500 (total return, dividendy reinvestovány) ukazují rolling data (Shiller / do srpna 2026 a další zdroje 1926+): 👉30letá rolling období: nejhorší cca 3,6–7,8 %, nejlepší cca 14,3–14,8 %, medián/průměr kolem 9,5–11 %, 👉40letá rolling období: typicky cca 8,9–12,5 %, průměr kolem 11 %. Hodnota 15 % se vyskytuje pouze ve výjimečných oknech. Nejlepší 30leté okno v moderní historii se pohybuje pod 15 %. Dosažení konzistentních 15 % po celých 40 letech vyžaduje buď extrémní koncentraci (historicky nejspíš tech/growth), téměř perfektní načasování, nebo znalosti a zkušenosti, které dlouhodobě převyšují téměř všechny existující profesionály. Citované příklady (QQQ / Nasdaq 100 / Nasdaq Composite / Berkshire) problém potvrzují, nikoli vyvracejí Nasdaq 100 / QQQ Od vzniku (1985/86) dosahuje přibližně 14,0–14,7 % CAGR nominálně (reálně kolem 11 %). Maximální propad činil –82,9 % (březen 2000 – říjen 2002). V letech 2000–2002 následovaly tři roky v řadě se ztrátami přes –30 %. I při cca 14% CAGR investor, který začal blízko vrcholu, čekal více než 13 let na návrat na předchozí maximum. Nasdaq Composite (širší index, od února 1971) Dlouhodobý CAGR od vzniku se pohybuje kolem 10,5–10,6 %. Maximální propad dosáhl –77,9 % (březen 2000 – říjen 2002), přičemž na nové maximum se index vrátil až kolem roku 2014/2015 (tj. inevstoři byli více než 12–15 let “pod vodou”). Ani širší a méně koncentrovaný Nasdaq Composite tedy nedosahuje konzistentních 15 % bez extrémních propadů. Berkshire Hathaway Od roku 1965 dosahuje přibližně 19,7–19,9 % CAGR. Ano, jde o objektivní “misfit” a ve svém příspěvku jsem psal, že jediný, kdo se k metě “+15 % na 40 letech” dostal, byl Warren Buffett. Cesta k ní však zahrnovala: –48,7 % (1974), “max-to-min” kolem –44 až –50 % (1998–2000), –31,8 % (2008) a další výrazné propady. Historická volatilita je vyšší než u S&P 500 a sám Buffett dlouhodobě doporučuje většině investorů kupovat index. I ti nejlepší dlouhodobí vítězové (top 20 amerických akcií 1985–2024) měli průměrný maximální pokles kolem 72 % a dobu zotavení 4–5 a více let. „Konzistentních 15 % bez zakolísání (doplněno mnou)“ nedosáhl ani Buffett, ani Nasdaq 100, ani širší Nasdaq Composite. Riziko sekvence výnosů a behaviorální realita hypotézu ničí Jednorázová investice na 40 let znamená maximální citlivost na pořadí výnosů. Hluboký propad v prvních 5–10 letech dramaticky snižuje konečnou hodnotu investice i při stejném průměrném výnosu. Historicky S&P 500 prošel několika obdobími s propady –40 % až –55 % (1929–1932, 1973–1974, 2000–2002, 2007–2009). Retailoví investoři dosahují systematicky nižších výnosů vůči indexu o 1–3 procentní body ročně právě kvůli panickým prodejům. Osmnáctiletý investor s 500 000 Kč (již to je samo o sobě netypické) za 40 let pravděpodobně prožije 4–6 medvědích trhů. Představa, že „nepřidá ani korunu a vydrží všechno“, je behaviorálně nereálná pro drtivou většinu populace. Aktivní správa a tvrzení „umět 15 %“ Data SPIVA (S&P Dow Jones Indices) dlouhodobě ukazují: 👉Za 10–20 let 85–94 % aktivních amerických large-cap fondů (a ještě vyšší podíl u všech lokálních akciových fondů) nepřekoná příslušný benchmark (po zohlednění nákladů a "survivorship bias"). 👉Konzistence top performerů je mizivá – fondy z top kvartilu se téměř nikdy neudrží v top kvartilu po dobu pěti a více let. Profesionální tvrzení „měl bys těch 15 % umět“ je proto v přímém rozporu s empirií. Dlouhodobě konzistentních 15 % je výjimka, nikoli standard. Realita versus motivační zkratka 👉Dlouhodobý očekávaný výnos diverzifikovaného akciového portfolia se historicky pohybuje nominálně kolem 9–11 %. 15 % představuje ambiciózní cíl pro vysoce koncentrované a rizikové portfolio, ne základní scénář. 👉Inflace: 15 % nominálně při průměrné inflaci 2,5–3 % znamená reálně přibližně 11,5–12 %. I to je velmi vysoká hodnota. 👉Pro českého investora navíc vstupují do hry měnové riziko (CZK versus USD), daňový režim, náklady, likvidita a behaviorální faktory každého jednotlivého investora. Motivační příspěvek, který prezentuje outlier scénář jako „docela slušný start“ bez explicitního upozornění na volatilitu, riziko masivních propadů a pravděpodobnost, vytváří falešná očekávání. Suma sumárum “15 % p. a. po dobu 40 let” 👉je matematicky možné, 👉je historicky vzácné (pravděpodobnost v řádu jednotek procent u širšího trhu), 👉prakticky vyžaduje přežití opakovaných propadů o 40–80 %, 👉je behaviorálně pro většinu lidí nedosažitelné, 👉je u aktivních manažerů dlouhodobě extrémně nepravděpodobné. Jsem fanouškem hesla "Investovat může každý", ale profesní čest mi přikazuje ukazovat realitu a ne vzdušné zámky. Každý by měl vědět, do čeho doopravdy jde. Ať se vám všem na trzích daří 💪 P.S. V jedné reakci jsem napsal "Pohledy do zpětného zrcátka jsou lákavé, ale veskrze k ničemu." Vzhledem k tomu, že vše výše uvedené je fakticky pohledem do zpětného zrcátka, sluší se doplnit, co jsem tím myslel - extrapolace metodou "aby to vyšlo" není argumentace, ale argumentační ekvilibristika. #Investování #Finance #Riziko

Nvidia uzavřela dohody s významnými investory jako Apollo a BlackRock na poskytnutí deset bilionů korun pro rozvoj výpočetní infrastruktury umělé inteligence, což reflektuje rostoucí zájem o tuto oblast a její klíčový význam pro budoucnost technologického sektoru. #AIinfrastruktura #Nvidia #investice #dobrezpravy

Přístup k obrovské výpočetní kapacitě, kterou tyto gigafactory nabídnou, považuji za strategickou nutnost pro Evropu v době, kdy se vývoj umělé inteligence výrazně zrychluje. Těší mě, že členské státy, průmysl i Evropská komise spojily síly při budování těchto zařízení, která mají zásadní význam pro naši technologickou suverenitu.

Evropská komise spustila výzvu na vznik až 7 AI gigatováren, které nabídnou výpočetní výkon pro vývoj a trénování pokročilé AI. 🇨🇿 Zapojí se i Česko. Spolu s dalšími 17 státy se připojí ke společnému nákupu výpočetní kapacity z těchto AI gigatováren. 👉 https://t.co/FYUB560Uze https://t.co/PJQvLlKEBW #AIGigatovárny #EvropskáKomise #UměláInteligence #CZ

Česká republika se může ucházet o výstavbu AI gigafactory v rámci nového evropského projektu, který má za cíl posílit technologickou soběstačnost EU investicemi až 10 miliard eur do výpočetní kapacity pro vývoj umělé inteligence a snížit závislost na amerických a čínských technologiích. #AIGigafactory #technologickásoběstačnost #uměláinteligence