Search

"We have explored even the more distant corners of the marriage vow." Despite the scandals, he spent sixty years with his wife Mary ("we have explored even the more distant corners of the marriage vow," she once told the media), they raised two sons and had five grandchildren. #JeffreyArcher #literatura #nekrolog (translated)

ZmlsanáSardinka wrote that a person can eventually manage most similar situations, but they do not get used to them. She described that when a child in the room was screaming, banging, and throwing stones at her in a frenzy or trying to hit and bite her, she focused on preventing the child from hurting themselves or others. Immediately afterward, according to her, the child shifted to the question of whether they would play together after school. https://t.co/LUbZGrSUQh #mateřství #výchova #děti (translated)

The police concluded the investigation into the unprofessional behavior of caregivers towards disabled children in the after-school program, determining that although inappropriate incidents occurred, it did not constitute a criminal offense, which was also confirmed by Prague prosecutors. #školnidružina #šikana #výchova (translated)

Britain has passed a law that prohibits the sale of tobacco products to individuals born after December 31, 2008, in an effort to raise a generation free from smoking, which has sparked strong debates about the legal and ethical aspects of this generational ban. #tabák #zdraví #legislativa (translated)

Můžete chtít mír (ten chce každý) a nechat medvěda sežrat vaše dítě bez vašeho boje,budete mít "mír" bez dítěte. Nebo chcete mír,chcete své dítě vychovávat,radovat se a v rámci míru pro budoucnost svého dítěte srazite medvěda k zemi...... máte na výběr který mír uplatnite..... https://t.co/2fvUUsNClm #mírovýkonflikt #bezpečnost #ochranaédération

Přestaňte už prosím konečně obviňovat oběti ze zločinů jejich vrahů! Níže je typický komentář, který se v různých variacích objevuje stále dokola. Dotyčný tvrdí, že podporou Izraele nepodporuje zabíjení dětí, protože za to, že Izrael vraždí děti, mohou ti, kdo je vychovali: #ObětiNejsouVina #StopObviňování #PodporaObětí #IL

Vláda by si měla uvědomit, že problémem nejsou ty dvě stovky měsíčně. Lidem vadí, že musí živit instituce, které je uráží, manipulují s nimi a snaží se je vychovávat. Navíc při jediném nezaplacení jim hrozí exekuce. To je jediný moment, kdy je občan zajímá a jednají velmi pružně. https://t.co/fXNUjMpaVv #politika #občanskápráva #sociálníotázky

Dneska by můj táta slavil 60 let. Tolik bych si přál chytnout ho za ruku, pohladit ho a říct mu, jak ho mám rád a jak jsem na něj hrdej. Táta zemřel náhle v covidu na selhání plic. Jel jsem za ním domů podívat se, jak to zvládá, ale už bylo pozdě, nestihl jsem se ani rozloučit. Hrozně mi chybí. Jako táta, kamarád, dědeček našich synů, kterým se nestihl stát, i když se na to tolik těšil. Táta, Radek Vovsík, byl pro mě vzorem toho, jak milovat život a jak se poprat o své místo na světě. Neměli jsme moc peněz, vychovával mě sám, a přesto k tomu ještě dokázal vystudovat vysokou školu. Vypracoval se ze zootechnika a řidiče autobusu až na uznávaného ředitele dětského domova a náměstka Jihlavy. Dodnes mi lidé říkají, jak na něj vzpomínají. Jako na čestného pracovitého člověka, kolem kterého bylo vždycky živo a s kterým byla zábava. Jsem pak na něj hrozně pyšnej. Táta byl pořád v pohybu, odmalička jsme spolu výletovali, čundrovali, jezdili na vodu, projeli jsme na kole “rakousko-uherskou monarchii”… Nádherné zážitky. Rodina pro něj byla tím nejvíc na světě. Byl jedním z důvodů, proč jsme se přestěhovali do Jihlavy, protože by byl nejlepší děda pro naše děti. Že se jím stane, se dozvěděl na Vánoce, pár dní předtím, než zemřel. Byl z toho moc šťastnej. A já, i když se hrozně zlobím, že jsem o něj přišel tak brzy, jsem vděčný, že jsem mohl mít tak skvělého tátu. 💚 #táta #rodina #vzpomínky

Vibrace křídla a smrtící rozpad letadla. Záhadu za druhé světové války nevyřešili mechanici, ale nenápadná olomoucká rodačka pomocí matic. Ač ji @Caltech považoval za největší žijící matematičku, stálou profesuru jí odmítl dát. Vítejte u dalšího dílu mého seriálu o opomíjených ženách ve vědě. Pokud se vám líbí, sdílejte jej dál. Nejdříve ale update ke sbírce na 100 počítačů pro ukrajinské děti, o které jsem psal včera - za jediný den se podařilo získat přes polovinu cílové částky. Děkuji všem, koho zajímají detaily, mám na profilu i fotky a video z prohlídky. Prvních minimálně 50 tak pojede k sirotkům už příští týden (a když se ještě dnes hecnete, přispějete a nasdílíte ostatním, tak možná i všechny). Od octárny v Linci k Hilbertovým spisům Olga Tausskyová se narodila 30. srpna 1906 v židovské rodině v Olomouci. Rodina se brzy přesunula do Vídně a za první světové války do Lince, kde její otec řídil továrnu na ocet. Dceři zadával praktické úlohy: například spočítat, kolik vody je třeba přilít do směsi, aby kyselost odpovídala normě. Pro Olgu tak matematika nebyla jen laboratorní teorií z učebnice, ale živým experimentem. Gymnázium dokončovala v době, kdy její otec zemřel. Příbuzní si přáli, aby vystudovala chemii a převzala rodinný podnik. Tuto roli však nakonec zastala její starší sestra Ilona. Olga si prosadila svou vášeň a v roce 1925 nastoupila na Vídeňskou univerzitu (@univienna). V pouhých třiadvaceti letech tu obhájila doktorát pod vedením Philippa Furtwänglera. Zkoumala v něm, jak se v algebře chovají zobecněná celá čísla. Její výjimečný talent nezůstal utajen. Slavný matematik Richard Courant ji v roce 1931 povolal do Göttingenu, aby pomohla redigovat sebrané spisy legendy oboru Davida Hilberta. Jak později poznamenal matematik Gian-Carlo Rota, dostala za úkol najít a opravit v Hilbertových pracích chyby dřív, než toto slavné dílo vůbec vyjde. V Německu se potkala s další geniální matematičkou Emmy Noetherovou, politická situace se však rychle zhoršovala a Courant Olgu včas varoval, ať se do Německa už nevrací. Vrátila se do Vídně, kde se živila doučováním a skromným asistentstvím. Navštěvovala schůzky slavného Vídeňského kroužku a jejím blízkým přítelem se stal Kurt Gödel. Díky stipendiu a pomoci kolegů naštěsťí včas odešla do Anglie. Její matka a sestra stihly prchnout až v roce 1940. Olomoucká židovská obec, ze které Olga vzešla, válku nepřežila. Olgu tak z české paměti nevymazala plynová komora, nýbrž exil. Jak matematika zachraňovala křídla letadel Válka její vědeckou práci zcela proměnila. V letech 1943–1946 pracovala pro britskou Národní fyzikální laboratoř na výzkumu jevu zvaného flutter – nebezpečné nestability křídel. Proud vzduchu křídlo ohýbá, ohyb prudce mění aerodynamický vztlak a kmitání se dále zesiluje. Nad určitou rychlostí se vibrace vymknou kontrole a letadlo se ve vzduchu rozpadne. Rozluštit tento pohyb znamenalo vyřešit obří soustavy rovnic uspořádané do matic (obdélníkových tabulek čísel). Zjistit, zda křídlo kmit utlumí, vyžadovalo najít takzvaná „vlastní čísla“ těchto matic. V době ručních kalkulaček to byla nepředstavitelně úmorná práce. Olga Tausskyová ale sáhla po zapomenuté věty Semjona Geršgorina z roku 1931: místo zdlouhavého výpočtu přesných hodnot dokázala tato čísla matematicky „uzavřít“ do pomyslných kruhů. Pro záchranu letadla totiž nebylo nutné znát přesný výsledek. Stačilo dokázat, že všechny tyto kruhy leží v „bezpečné zóně“ (matematicky nalevo od nuly). Pokud tomu tak bylo, znamenalo to, že konstrukce kmit utlumí a letadlo vydrží. Sama později napsala, že teprve tehdy pochopila krásu diferenciálních rovnic a stala se „nositelkou pochodně“ teorie matic. Z oboru, který byl dříve považován jen za skladiště tabulek, vytvořila samostatnou a celosvětově uznávanou disciplínu. Čtrnáct let čekání na spravedlnost Po válce odešla s manželem, irským matematikem Johnem Toddem, do USA. Pracovala na prvních počítačových projektech, a to i s legendárním Johnem von Neumannem. V roce 1957 oba zamířili na prestižní @Caltech v Pasadeně. Manžel dostal plnou profesuru a plat 12 000 dolarů. Olga získala pouze pozici výzkumné pracovnice a plat 9 000 dolarů (v dnešním přepočtu kupní síly to znamená rozdíl více než 700 tisíc korun ročně). Vedení univerzity v oficiálním zápisu sice uznalo, že jde o nejvýznamnější žijící matematičku světa, ale stálé profesorské místo jí odmítlo přiznat. Přesto učila, vedla doktorandy a měla kancelář hned vedle svého muže. Definitivu na své pozici získala až po šesti letech jako „výjimečný případ“. Ve stejném roce (1963) ji deník Los Angeles Times vyhlásil Ženou roku. Řádnou profesorkou se stala až v roce 1971 – neuvěřitelných čtrnáct let po příchodu na @Caltech. Impulzem k tomu byla mediální pozornost kolem mladé anglistky Jenijoy La Belleové, ze které tisk nepřesně udělal „první ženu v akademickém sboru“. Dotčená Olga se vydala na rektorát a docílila toho, čím měla být už dávno: stala se oficiálně první ženou s plnou profesurou na Caltechu. Dědictví v každém výpočtu Během kariéry vychovala čtrnáct doktorandů. V roce 1964 mezi nimi byla i Lorraine Fosterová – vůbec první žena, která na Caltechu obhájila doktorát z matematiky. Olžin přístup ke studentům i kolegům přitom nejlépe shrnovala nenápadná cedulka, kterou měla trvale na stole: „Je pěkné být důležitý, ale důležitější je být milý.“ Získala prestižní Fordovu cenu od @amermathsoc i rakouský Čestný kříž za vědu a umění. Vídeňská univerzita jí udělila čestný doktorát, odhalila reliéf v arkádovém dvoře a její jméno dnes nesou mezinárodní ocenění i stipendia na Caltechu. Jen v její rodné Olomouci po ní dodnes nenese jméno ani jediná ulice. Olga Taussky-Toddová zemřela v roce 1995 ve věku 89 let. Když dnes software počítá stabilitu křídel dopravního letadla v turbulenci, stále řeší vlastní čísla velkých matic. Geršgorinovy kruhy jsou v učebnicích a teorie matic je vedle matematické analýzy základní řečí každého inženýra. Pochodeň, kterou nesla, hoří v každém výpočtu bezpečnosti letu – přestože jméno ženy, která naučila tabulky čísel mluvit o kmitání křídel, v učebnicích většinou chybí. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – nejvíce pomůže retweet (20× více než like) či alespoň komentář. Sledujte @tkapler, ať vám neuteče další díl a jestli jste tu poprvé, přečtěte si i ty minulé. Věděli jste, že olomoucká rodačka zachraňovala spojenecká letadla, byla označována za nejlepší matematičku světa, ale na plnou profesuru na Caltechu musela čekat 14 let? #ZenyVeVede #Matematika #Historia

Snažila jsem se mu trochu ukázat fígle na MHD. Tolik vděčnosti od kluka 16 let jsem ještě nezažila. On moc dobře věděl, že to dělám ve svém volnu. O tom to je. Nebejt pro ty “děti” jen vychovatel v práci. A takových (nejen) vychovatelů je fakt hodně a je to znát ❤️. 🧵 #MHD #vychova #děti

Nejsem lepšočlověk, dělám tak setinu toho, co (někteří) vychovatelé v DD běžně dělají. Jen jsem si zas uvědomila, že moje práce pro mě fakt nejsou práce. A hodně vnímám, že především v práci a dětmi to je šíleně důležité! 🙏 #práce #výchova #děti

Ja’akov Zada Daniel, představitel Eliho Elmaliaha v seriálu Fauda, podává v páté řadě jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Pozoruhodný je i jeho vlastní životní příběh. Ve dvou letech přišel o matku. Otec nedokázal čtyři děti vychovávat sám, a tak Ja’akov ve třech letech spolu se třemi staršími sestrami našel nový domov v SOS dětské vesničce Neradim v Aradu. Ve třinácti letech ztratil i otce. V Neradimu vyrůstal až do dospělosti. Vychovatelka Lili rozpoznala jeho talent a v deseti letech ho přihlásila do dramatického kroužku. Důležitou oporou mu byl také učitel angličtiny David Dattner, někdejší pilot britského RAF, který se po přestěhování do Izraele věnoval znevýhodněným dětem. Ještě před hereckou kariérou sloužil v elitní protiteroristické mista‘arvim jednotce Duvdevan. Prostředí, které Fauda zachycuje, tak znal z vlastní zkušenosti. Armáda mu navíc dala pocit sounáležitosti: konečně se cítil jako jeden z ostatních, nikoli jako sirotek z dětského domova. Po vojně vystudoval herectví v Tel Avivu s podporou stipendijního programu IMPACT! organizace Friends of the IDF. Než se prosadil, vracel se do Aradu učit děti dramatickou výchovu. Neradim podporuje dodnes, pomáhá získávat prostředky na péči o děti a pravidelně se za nimi vrací. Ja’akov je mensch. #Fauda #herectví #inspirace

Děcák Po cca roce jsem měla noční. Když jsem večer přišla na směnu, tak některé děti měly radost, že je ráno povedu do školy 🌼. Je to zodpovědnost. Vždycky u toho myslím na své ranní dozory na ZŠ, kde děti ke škole vodí rodiče a jak se tam láskyplně loučí. Tady ne… 💔 https://t.co/9ycQwCWhQm #děti #výchova #zodpovědnost

Něco k tomu vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku. Přijde mi, že část našich liberálních spoluobčanů vůbec nechápe podstatu problému. Vítězství AfD je důsledkem frustrace a zoufalosti německých voličů ze stavu, do jakého se Německo dostalo (a nejenom Německo, ale většina západní a jižní Evropy), nejde o to, že by to byla dobrá politická strana, není to dobrá politická strana, ale bohužel jediná, která ty problémy pojmenovává a slibuje zčásti nerealistická řešení. Pro Čecha, který nikdy nežil mimo ČR, je to nepochopitelná/nepřenosná zkušenost (takže se to týká naprosté většiny našich spoluobčanů včetně těch liberálních). V ČR žijeme v podstatě ve velmi homogenní společnosti, naši imigranti jsou z většiny Slované ze sousedních zemí (UKR, SK, PL), mají stejnou barvu kůže (má to výhodu, že nikoho na první pohled netriggerují), kulturu, jazyk, náboženství, hodnoty, návyky, rozdíly oproti nám minimální. K tomu ještě Vietnamci, kteří vypadají jinak a jsou z úplně jiného kulturního prostředí, ale jejich migrace je čistě ekonomická, mimořádně pracovití, zátěž pro sociální systém minimální, neagresivní, nechtějí problémy, v rámci férovosti trochu kriminalita v drogové oblasti, ale stejně to jde většinou na export, takže pro ČR win :)) U nás na Teplákovsku máme několik tisíc (!) migrantů z Mongolska a s těmi už jsou trochu trable, nenazval bych to žádanou migrací. Nechtějí se moc asimilovat, neumí a neučí se česky, jsou takoví agresivnější (válečníci), hluční, naštěstí se mydlej jen mezi sebou, jejich děti-kluci mají problém respektovat obecně ženy, i učitelky ve škole, atd. Nic moc, ale není to vyloženě společenská tragédie. Teď k pointě. Německo už nelze nazvat homogenním prostředím a Němci toho mají plné zuby. Trávil jsem v roce 2019 celé léto v Kalifornii (Hermosa Beach), hodný kamarád mi půjčil bejvák v první lajně u moře v nóbl čtvrti pro jedničkáře, takové Beverly Hills u moře, životní zážitek, doteď jsem mu za tu možnost a laskavost vděčný. V té čtvrti žilo 99,1 % bělochů a 0,9 % černochů (většinou lidé jako třeba hráči LA Lakers a podobně, je to velmi drahá oblast). Na Hermose je neuvěřitelně pozitivní vibe, velmi slušní a ohleduplní lidé, auta pouštějí chodce, všude čisto, klid, nikdo neflexí, nedělá bordel, minimum bezďáků (pokud se nějaký objeví, tak ho prý policajti odvezou do jiného města, haha), fantastické počasí, fakt jedno z nejlepších míst pro život na světě, ale také velmi, velmi drahé, násobně dražší než třeba Marbella. Oproti Marbelle ale velmi vysoká bezpečnost a minimum kriminality. V té době, když jsem tam byl, tak byla Hermosa v podstatě nad mé tehdejší poměry, dodělával jsem nákladnou rekonstrukci bytového domu, neměl jsem moc volných peněz, tak jsem šetřil. Mimo jiné jsem chodil skoro denně na jídlo do fastfoodu El Pollo Loco, což je hrozně dobrý řetězec na latinos grilovaná kuřata + fazole + zelenina, zdravé, chutné, levné. Bylo to asi hodinu pěšky od domu, kde jsem žil, doslova na rozhraní luxusní části městečka Manhattan Beach a ghetto části (rozdělovala to legendární Pacific Coast Highway). Do El Pollo Loco chodili především ghetto lidi. Jak jsem tam chodil často, tak jsem si všimnul, že zhruba při každé mojí 2. až 3. návštěvě proběhl v restauraci nějaký konflikt, někdy pouze verbální, někdy i fyzický. Hosté se buď velmi hlasitě hádali, nebo se dokonce prali mezi sebou nebo i s personálem restaurace. Vždy konflikt vyvolali černoši. Bejt holka nebo útlocitnej, přestanu tam chodit. Pro mě to byl šok, s takovým jednáním se v ČR vůbec nesetkávám, a ještě větší šok byl, jak často se to tam dělo. Plus kontrast s tím, jak to fungovalo a jak se chovali lidé ve čtvrti, ve které jsem žil, doslova pár kilometrů od restaurace. Ale zpět do Evropy. Léto teď trávím v Lotyšsku. Spíš chudší země EU, velmi homogenní obyvatelstvo, vysoká bezpečnost/nízká násilná i obecná kriminalita. Lidé vychovaní, k tomu introvertní, velmi čistotní (nikde není bordel), ohleduplní, radost v takovém prostředí žít. K tomu nemusím vůbec přemýšlet o osobní bezpečnosti nebo o tom, jestli mi někdo vykrade auto. Nepochybuju, že v takovém prostředí chce každý z nás žít. A právě o tohle Německo, Francie, Belgie, Nizozemí, Španělsko a Itálie přicházejí. Ty země se stávají nebezpečnými, násilná kriminalita roste, k tomu drancování sociálního státu. Stojí za tím prokazatelně (viz statistiky) migranti z Afriky a Blízkého východu. Jiná kultura, jiné návyky, jiné hodnoty, jiné náboženství, pro Evropu nežádoucí, čistě negativní hodnota, ekonomická zátěž. Klidně tomu říkejte rasismus nebo xenofobie, Němcům prostě dochází trpělivost a já se jim nedivím. #AfD #migrace #společnost

Čtyři čeští středoškoláci přivezli z Itálie jedenáct medailí. Mimo geologickou komunitu o tom skoro nikdo neví. Koncem srpna skončila v Turíně 19. mezinárodní olympiáda věd o Zemi (IESO). Do laboratoří Turínské univerzity a do piemontských geoparků přijelo 166 studentů ze 42 zemí. Česká čtveřice v silné konkurenci posbírala dvě zlata, sedm stříbrných medailí a dva bronzy. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (@muni_cz) to oznámila na sociálních sítích. Jména studentů zatím nezveřejnila a hlavní sdělovací prostředky mlčely. IESO není běžná zeměpisná olympiáda. Je to týdenní prověrka znalostí Země jako jednoho komplexního systému, který zahrnuje horniny, počasí, oceány, ledovce, vesmír i jejich vzájemné souvislosti. Každý stát smí vyslat pouze čtyři středoškoláky a dva mentory. Českou účast dlouhodobě zaštiťuje Ústav geologických věd v Brně a výběr reprezentantů probíhá prostřednictvím národní Geologické olympiády. Osm dní soutěže mělo přesný rytmus. Po slavnostním zahájení zamířili studenti do terénu a následně lanovkou Skyway Monte Bianco k ledovcům pod Mont Blancem. V neděli absolvovali až šestihodinový písemný test z geologie, geofyziky, meteorologie, oceánografie, astronomie a životního prostředí. V pondělí je čekaly čtyři laboratorní úlohy a v úterý obhajoba výzkumného projektu o alpských ledovcích. Jak může jeden tým získat jedenáct medailí? Soutěž totiž probíhá v několika disciplínách současně: hodnotí se individuální test, praktická část, mezinárodní terénní výzkum – v němž je český reprezentant losován do týmu například s Indem a Indonésanem – a týmový výzkumný projekt. Nestačí tedy jen napsat test. Studenti musejí měřit v terénu, zpracovat data a své závěry obhájit v angličtině před odbornou porotou. Práce v terénu nebyla žádný výlet. Mezi oficiální lokality patřily Sacra di San Michele nad údolím Susa, římská zlatá rýžoviště Bessa u Bielly, geopark Valsesia s jedním z nejlepších řezů zemskou kůrou na světě a ledovce pod Mont Blancem. Klášter Sacra di San Michele stojí na skalním ostrohu, kde na povrch vystupují horniny z horního pláště Země. Právě zde se mezinárodní týmy učily číst krajinu v praxi, nikoli jen z učebnic. Loni v čínském Ťi-ningu získalo Česko osm medailí a vedení výpravy to označilo za jeden z nejlepších výsledků v historii. Letos je cenných kovů jedenáct. Od prvního startu v Japonsku v roce 2016 česká stopa na IESO sílí, mimo odbornou veřejnost o tom však téměř nikdo neví. Rozdíl v přístupu ukazuje Indie. Tamní tým vybojoval devět medailí. Dne 4. září studenty osobně přijal ministr pro vědy o Zemi a o jejich úspěchu informovaly deníky The Times of India i The Indian Express. Indonésie zveřejnila jména, školy i podrobnosti o tom, kdo získal zlato v terénním výzkumu. Írán ohlásil vítězství v reportérské soutěži. Česko se muselo spokojit s příspěvkem na fakultním profilu. Dne 1. září zahájil ministr školství Robert Plaga (@RobertPlaga) školní rok na učilišti v Kutné Hoře. Mluvil o řemesle i o tom, že se nechce fotit s prvňáčky. O jedenácti medailích z Turína, jejichž výpravu jeho resort prostřednictvím Masarykovy univerzity hradí, však neřekl nic. Ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (@msmtcr) výsledek nepředalo médiím. Zatímco sportovní medaile z Itálie plnily v únoru hlavní zprávy, tento vědecký úspěch z téže země zcela zapadl. Není to vina čtyř úspěšných studentů, ale dlouhodobý problém našich škol, univerzit i ministrů. Česká věda umí vychovat světovou špičku, ale málokdy dokáže své úspěchy veřejně prezentovat. Dokud si takový úspěch nevydobude tiskovou konferenci, zůstane zavřený ve fakultním zpravodaji. A my se pak divíme, že o české geologii mimo obor nikdo neslyšel. P. S.: Příběhy o mimořádných úspěších českých studentů by měly rezonovat daleko za hranicemi sociálních sítí jedné fakulty. Lajk, komentář, sdílení i sledování pomohou dostat tento příběh k dalším čtenářům. Víte někdo další detaily? Znáte jména této úspěšné čtveřice? Napište je do komentářů. Pomozte dostat do médií celý příběh. #ČeskáVěda #Geologie #IESO

Tohle je postřeh a odvaha, která zachránila život. U toho videa se mi doslova zastavil dech, vždyť mám syna v podobném věku. Prosímvás, vysvětlete dětem, ať dávají pozor a na podobných místech nekoukají do mobilu, tohle mohlo skončit ohromnou tragédií. Na příštím zastupitelstvu https://t.co/KS0SgQDW63 #bezpečnostdětí #výchova #tragédie #CZ

Třináctiletá holčička, posílám ji s něčím na RTG, ptám se na výšku a váhu. Maminka mi to říká a dodává: "Ona nám nějak přibrala." Na holce nebylo nic špatnýho, máma sama měla prdel jak valach. Byl jsem na ni protivnej, tohle teda není vůbec nutný, neřešte si mindráky na dětech. #výchova #děti #zdraví